Podobné zkušenosti mají i pracovnice našeho infocentra. Zmíním-li se o tom ale následně na sociálních sítích, v diskusi si mnozí Chebané začnou stěžovat, že přece turisté projdou jen načančaným historickým centrem a do problémovějších částí města nezavítají, proto je jejich pohled zkreslený.

Částečně je to pravda. Turistu nebo jiného občasného návštěvníka skutečně nezajímá, jak se lidem žije v okrajových čtvrtích, jaká je výše poplatku za odpad, jak funguje místní školství či nakolik je radnice vstřícná k podnětům občanů. Na rozdíl od místních ale vnímají jiné záležitosti - dostupnost a čistotu veřejných toalet, výši vstupného do památkových objektů nebo kvalitu orientačního systému. Je to vskutku jiný pohled na město, ale i pro nás, stálé obyvatele, může být inspirativní. Chtě nechtě totiž trpíme „provozní slepotou“. Vidíme město každý den, máme v něm své naučené trasy a mnohdy nevnímáme, jak se, třeba i velmi zvolna, mění a vyvíjí. Ale ten, kdo k nám znovu zavítá po několika letech, vidí změnu a pokrok hned. Uvědomme si ale, že stejně tak se my stáváme podobně „nevědomými“ při návštěvě jiných měst. Vězte, že i v Mikulově, i v Českém Krumlově, ba i v Praze mají problémové části města. Ale Cheban, který tam zavítá v roli turisty, mnohdy udělá přesně to, co turistům v Chebu vyčítá - přijede domů a vypráví, jak v místě pobytu bylo čisto, nemají tam žádné nepřizpůsobivé a fasády domů svítí novotou. A neopomene dodat, kolik nového toho od poslední návštěvy v daném městě stihli udělat a co vše se tam vylepšilo. Važme si, že turisté vidí Cheb pozitivně. Sdělí-li své kladné zážitky svým známým, přijedou k nám i oni, utratí tu své peníze a i my, Chebané, z toho budeme profitovat. Spokojenost turistická se tak časem může transformovat ve spokojenost občanskou. Už aby to bylo!

Ing. Antonín Jalovec, starosta Chebu