Platí jasná pravidla, která jsme si řekli na začátku naší cesty za zastupováním zájmů českých občanů:

Za prvé – rozhodně nevyměníme náš program, pro který nás lidé volili, za teplá místečka.
Za druhé – budeme jednat společně, nerozdělíme se. Kde bude jeden, bude zároveň i ten druhý.

Nejnadějněji to vypadalo s konzervativně levicovou frakcí, kterou začala skládat Sahra Wagenknechtová. Čekalo se mj. na rozhodnutí slovenského SMER, který ovšem dal nakonec přednost socialistické frakci (S&D), kam si dal přihlášku.

Nová levicová frakce tedy nevznikla. Logicky se nám tudíž nabízela účast v rámci frakce Levice (The Left). S ní jsme se sice v některých otázkách (Green Deal, migrace) neshodovali ani v minulém období, nicméně na rozdíl od ostatních měla tu výhodu, že byla konfederální. Tedy to, že jste na věci měli jiný názor, nebylo důvodem ke kárání či vylučování. To se ovšem těmito volbami změnilo.

Nemohli jsme podepsat politické prohlášení, v němž je posílení Green Dealu, migrace a v němž není dostatečně kladen důraz na mírovou politiku. Jednoznačně odmítáme vojenské řešení ukrajinského konfliktu a další posílání zbraní, nakoupených za peníze, které pak chybí třeba ve zdravotnictví. V tuto chvíli tedy míříme mezi nezařazené poslance.

Ano, je to pro nás limitující, ovšem v rámci neformální spolupráce, například s těmi, kteří byli připraveni utvořit novou frakci, jsme připraveni hledat průniky a podávat návrhy tak, abychom naplnili co nejvíce z našeho volebního programu. Ten je postaven na třech pilířích – důsledně mírové politice, zásadní obhajobě zájmů ČR (tedy méně Green Dealu i STOPka migraci nebo zrušení práva veta) a na sociální oblasti.

Kateřina Konečná
Ondřej Dostál