Často dostávám dotazy, co považuji za zásadní při řešení následků pandemie COVID-19 v naší zemi. Koneckonců - podobné otázky asi řeší mnozí z nás. Možných odpovědí je mnoho a jistě záleží na tom, kdo zrovna odpovídá. Jiná bude odpověď ekonoma, který bude klást důraz na obnovu ekonomické prosperity naší země, jiná odpověď pedagoga či rodičů, kteří budou na prvém místě vidět obnovu našeho školství i všech mimoškolních aktivit dětí, do jejichž přirozených činností hrubě zasáhla všechna protiepidemická opatření. Odlišně to budou vidět živnostníci či manažeři firem nebo lidé, kteří přišli v době pandemie o práci atd.

Jako lékař vidím obrovské úkoly v obnově normální zdravotnické činnosti a řešení následků pandemie v našem zdravotnictví, ať už se jedná o vyčerpaný a vyhořelý zdravotnický personál či obrovskou prodlevu v řadě zdravotních výkonů a ohrožení zdraví populace kvůli dlouho odkládaným preventivním vyšetřením apod. Přesto v tuto chvíli nekladu řešení problémů ve zdravotnictví ani jiné velmi důležité body na prvé místo úkolů, které nás po pandemii COVID 19 čekají.

Je tu podle mě ještě jiný a myslím, že klíčový úkol pro nás všechny. Naplno jsem si to uvědomil včera, kdy jsem při službě v nemocnici ošetřoval jednu velmi křehkou stařenku, která ale navzdory stáří i fyzickým obtížím sálala velmi nevšední pozitivní energií. Po ošetření jsme měli chvilku si popovídat. A mimo jiné přišla řeč právě i na budoucnost naší země či na to, jak se jako starší člověk v současné době cítí. A ještě teď mi v mysli rezonují slova, která mi tato milá paní, řekla: „Doktůrku, (už jen to, že mi při mých šedinách ještě někdo řekne "Doktůrku", mě potěšilo, to se přiznám...) víte, lidem nepřinese štěstí větší důchod či vyšší plat.

Lidi dneska potřebují naději. Vždyť kolem nás je samá nejistota, i v té "bedně" pořád mluví jen o samých katastrofách a zlu a to není dobře. Lidi se bojí toho, co bude. Zažila jsem to v padesátých letech, po osmašedesátém a teď je to tady zase. Když vidím svá pravnoučata, tak si přeju jediné, aby vyrůstala v klidu a ve zdraví..."

Ano, stojí před námi spousta úkolů a výzev. Všechno ale dokážeme zvládnout, pokud dokážeme dát lidem kolem sebe NADĚJI. I velmi složitá a těžká období v naší historii lidé dokázali překonat a zvládnout, pokud cítili naději a věřili v pozitivní budoucnost. To ale není jen tak samo sebou. Naděje a víra v budoucnost se nedá vyčarovat ani prodat sebelepšími marketérskými tahy. Naději a víru v budoucnost lidem vrátí jen důvěryhodné vedení naší země. Politici, kteří se nenechají zlákat rychlými a líbivými rozhodnutími, ale vsadí na dlouhodobější vize, které vyžadují trpělivost a spoustu práce, aby pak mohly přinést naší zemi rozvoj a stabilitu. A k tomuto scénáři jsem osobně připraven přispět všemi svými silami a zkušenostmi.

Jako lékař se snažím lidem vracet naději v uzdravení, jako politik chci přispět k návratu vzájemné důvěry mezi lidmi, ke snaze si navzájem pomáhat a vidět nejen problémy své, ale i starosti těch druhých. Moc bych si přál, abychom to společně dokázali. Staňme se posly NADĚJE!

"Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
(Václav Havel)