Často dostávám dotazy, co považuji za zásadní při řešení následků pandemie COVID-19 v naší zemi. Koneckonců - podobné otázky asi řeší mnozí z nás. Možných odpovědí je mnoho a jistě záleží na tom, kdo zrovna odpovídá. Jiná bude odpověď ekonoma, který bude klást důraz na obnovu ekonomické prosperity naší země, jiná odpověď pedagoga či rodičů, kteří budou na prvém místě vidět obnovu našeho školství i všech mimoškolních aktivit dětí, do jejichž přirozených činností hrubě zasáhla všechna protiepidemická opatření. Odlišně to budou vidět živnostníci či manažeři firem nebo lidé, kteří přišli v době pandemie o práci atd.

Jako lékař vidím obrovské úkoly v obnově normální zdravotnické činnosti a řešení následků pandemie v našem zdravotnictví, ať už se jedná o vyčerpaný a vyhořelý zdravotnický personál či obrovskou prodlevu v řadě zdravotních výkonů a ohrožení zdraví populace kvůli dlouho odkládaným preventivním vyšetřením apod. Přesto v tuto chvíli nekladu řešení problémů ve zdravotnictví ani jiné velmi důležité body na prvé místo úkolů, které nás po pandemii COVID 19 čekají.

Je tu podle mě ještě jiný a myslím, že klíčový úkol pro nás všechny. Naplno jsem si to uvědomil včera, kdy jsem při službě v nemocnici ošetřoval jednu velmi křehkou stařenku, která ale navzdory stáří i fyzickým obtížím sálala velmi nevšední pozitivní energií. Po ošetření jsme měli chvilku si popovídat. A mimo jiné přišla řeč právě i na budoucnost naší země či na to, jak se jako starší člověk v současné době cítí. A ještě teď mi v mysli rezonují slova, která mi tato milá paní, řekla: „Doktůrku, (už jen to, že mi při mých šedinách ještě někdo řekne "Doktůrku", mě potěšilo, to se přiznám...) víte, lidem nepřinese štěstí větší důchod či vyšší plat.