Dne 28. dubna 2014 promluví v Praze předseda řecké strany Syriza Alexis Tsipras coby kandidát na předsedu Evropské komise, jíž v současnosti předsedá J. M. Barroso. Domnívám se, že jeho působení v ČR před volbami do evropského parlamentu je třeba komentovat vzhledem k tomu, že může být pro české voliče poněkud zavádějící. Alexis Tsipras a strana, kterou reprezentuje je často masmédii představována jako perspektivní levice budoucnosti a tento názor je opírán o současné relativně vysoké (byť kolísající) předvolební preference této strany. Syriza je však typickým představitelem reformní levice, která se domnívá, že je možné současný systém reformovat a zlidštit. Je nositelem stejné politiky jako sociální demokracie. Tato strana v minulosti opakovaně prokázala, že zájmy neprivilegovaných společenských vrstev pro ni nejsou zásadním zájmem. Alexis Tsipras je velmi často zván na fóra ekonomických a politických elit. Také proklamace strany jsou často v rozporu s praktickými kroky. Tato politická síla např. podpořila maastrichtské a lisabonské úmluvy, hlasovala pro legalizaci geneticky přeměněných potravin, nevyjádřila podporu proti zákazu KSM, jako pozitivní viděla změny na Ukrajině, v Sýrii, severní Africe apod. Tato strana je podporována současným systémem vzhledem k tomu, že nepředstavuje nebezpečí pro systém a vyplňuje mezeru vzniknuvší po totálním kolapsu řeckých socialistů (PASOK), z nichž mnozí zkrachovalí politici ne náhodou našli útočiště právě v řadách Syrizy.

Politika, kterou reprezentuje Alexis Tsipras se dnes skutečně snadno prodává vzhledem k tomu, že ve své rétorice se často odvolává na sociální cítění, demokracii a sjednocení levice. Tomu tleská krachující střední třída, která v této politice vidí spásu, ale také velký kapitál, protože dobře ví, jak nereálné a bezzubé tyto proklamace jsou. Tato strana na řecké politické scéně prakticky prokázala, že její „levicová“ politika končí u slovních proklamací a bez všech skrupulí v rámci komunální a odborářské politiky spolupracuje dokonce i s krajní pravicí proti komunistům.

Syriza, hlavně ústy svého předsedy, vyzývá ke sjednocení levice, ale za předpokladu, že tato se vzdá svého třídního postoje a projeví loajalitu imperialistickým organizacím jako je NATO a EU v její dnešní podobě.

Komunisté v Evropě však mají konkrétní zkušenost s tím, co je a není možné měnit v rámci současného systému. Připomínám vládnoucí AKEL na Kypru, účast francouzských nebo dánských komunistů ve vládních uskupeních. Tyto vlády místo aby přistoupily k radikálnímu zlepšování pozic vykořisťovaných lidových vrstev, pokračovaly a pokračují v buržoazní politice. Ve svém důsledku jsou jejich teoretické snahy o zlidšťování kapitalizmu a propagované změny shora pro lidi negativní. Žádných změn ve prospěch lidu není možné dosáhnout dokud nebude změněna podstata vlastnictví výrobních prostředků, čehož není možné docílit účastí ve vládních uskupeních, „přesvědčováním“ oligarchie o nutnosti být „lidský“, ani prostřednictvím reforem, ale pouze za katolické jednotné podpory lidových vrstev bojujících za svá přirozená práva.

Vystoupení Alexise Tsiprase svou účastí rozhodně nepodpořím.

Mgr. Věra Klontza-Jaklová, PhD.
(kandidát do Evropského parlamentu za KSČM, č. 18)