Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych navrhl zařadit na dnešní schůzi další bod. Jedná se o bod, který už čtvrtý rok čeká na projednání, a je to návrh poslanců SPD na změnu zákona číslo 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Je to sněmovní tisk číslo 13. Jedná se o zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií. Je to naším dluhem k odstranění nedostatků platné podoby zákona, která neřeší otázku veřejného šíření ideologií, propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. Je na čase napravit tento nedostatek a do znění zákona doplnit za termín hnutí dvě slova, to je ta změna toho zákona. Za slovo hnutí, protože zákon zakazuje propagaci hnutí, tak doplnit dvě slova: anebo ideologií.

Nejde totiž pouze o nyní známé nenávistné a nepřátelské ideologie, které již reálně existují, ale jde i o takové ideologie, které jsou známé méně a o kterých možná ještě prakticky nevíme. Může jít také o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí, anebo takové ideologie, které mohou teprve vzniknout, ať již se budou ukrývat pod nejrůznější sofistikované ismy a všelijaké specifické výrazy, které budou mít za úkol zakrýt jejich skutečnou podstatu.

Dejme proto naší policii, Státnímu zastupitelství i soudům účinný nástroj k tomu, aby se mohli s šiřiteli nenávistných ideologií vypořádat podle práva, nejenom nyní, ale také v budoucnosti. Dejme takovým šiřitelům tímto zákonem jasný signál, že zde narazí, narazí na zákon, a jako s těmi, kteří ten zákon poruší, s nimi bude i jednáno. Je to náš závazek vůči občanům, vůči voličům, a to i v tom ohledu, že budeme dbát na bezpečnost této země a jejích občanů. Dostůjme tedy tomuto závazku napříč politickými stranami a podpořme tuto předkládanou novelu. Naši občané si bezpochyby zaslouží, protože pokud nějaká ideologie vyzývá k nenávisti, musíme se před ní mít na pozoru a musíme mít účinný zákon, který nám umožní včas se jí postavit.

Zdaleka tedy nejde jen o selektivní postihování islámu, jak je nám občas podsouváno, jakkoli islám mezi tyto nenávistné a nebezpečné ideologie bezpochyby patří. Patří mezi ně stejně jako třeba nacismus nebo kterékoli další ideologie vyzývající k násilí a nenávisti vůči určitým skupinám osob. Islám totiž není pouze náboženství. Je to velmi komplexní ideologie, která řeší až do nejmenších detailů i osobní život muslimů, jejich vztah k nevěřícím, obsahuje i metodiku expanze do nemuslimských zemí formou jejich islamizace. Tato doktrína dobývání západu se v poslední době vyznačuje jako politický islám podle doktríny Imama Khomeiniho.

Připomeňme zde jedno nařízení, které se táhne celým islámským učením. Nepřizpůsobení se prostředí ani hostitelské zemi. Neintegrování. Přesvědčení o nadřazenosti muslimů nad bezvěrci a jinověrci, tzv. káfiry, v jejich vlastní zemi. Dále je zde i povinnost islamizace neislámských zemí a jejich ovládnutí s využitím všech nástrojů, prostředků a v jejich očích i slabosti demokracie. Je rozdíl mezi vzletnými a krásnými slovy některých tzv. islamologů o přínosu islámu pro kulturu a Evropu a krutou realitou, kterou vidíme nejenom na středním východě a v severní Africe v islámských zemích, které jsou rozervány občanskými válkami, ale také v západní Evropě, která se nyní nachází v sevření bezvýchodné situace mezi brutálním násilím a terorem, vyvolaným hromadnou ilegální islámskou imigrací a politickou korektností svých vlastních vlád.