Při pokusu dát vše, co se kolem nás a u nás děje a co je předpokládáno, že se bude dít, do souvislostí, jsem si uvědomil, že se nejedná jeno náhodný souběh okolností, ale naopak o vyvrcholení a důsledky vývoje posledních 30 let.Také to, že to nejsem já, kdo vše sčítá. Ekonomie je neúprosná věda a zejména její sestra politická ekonomie nám nyní říká, co vlády nechtějí slyšet, vidět a ani se pokusit tomu vývoji porozumět. Nemluvě o tom, že by to nějakým způsobem komunikovali mezi lidi. Tak to dělám já.

Zopakujme si to vše od začátku:

První vlády po roce 1990 vládly stylem zlatokopů na divokém západě. Drancovaly to, co předchozí generace za 40 let od roku 1945 v potu tváře vybudovaly. Tyto vlády rozprodávaly za hubičku český průmysl, vědomosti, značky (Poldi, SOLO a p.), likvidovaly zemědělství a žilysi opulentním způsobem života amerických mafiánů z dob prohibice. Likvidovaly naprosto cíleně českou obávanou konkurenci západních firem na trzích třetích zemí. Názory obyčejných lidí, kteří zde pracovali a kteří neměli ponětí o tom, co se děje, je už tenkrát vůbec nezajímaly.Konec konců, i volební kampaně se nesly v duchu: dejte nám hlas a další 4 roky se o nic nestarejte.

Taková likvidace prosperujícího státu v mírové době je historicky ojedinělým jevem stejně jako fakt, že tomu napomáhali (a někdy to i sami organizovali)naši vlastní politici. Myslím, že na toto téma vznikne mnoho historických, ekonomických i politologických doktorátů.Podle mne doba španělských conquistadorů ve střední Americe 17. století je plně srovnatelná s tím, co naši „strategičtí spojenci“ páchali u nás, krytí naší vlastní vládou začátku a během 90. let.

Nástupci těchto prvních zlatokopů, po skončení výprodeje průmyslu a vůbec téměř všeho, co se dalo zašantročit, například bankovnictví a strategická síťová odvětví, plyn a voda)přišli s dalšími triky kolem lehkých topných olejů, rumové aféry a podivnými triky kolem Konsolidační banky, Moravia banky, drahých kamenů ale i mrtvých (maďarského a mauricijského) sponzorů ODS a podobných kauz, aby se udrželi u moci. Například pozoruhodným faktem je, že tehdejší pokladník ODS Libor Novák za zfalšované daňové přiznání ODS nebyl potrestán… Pořád se tedy tady dalo dobře vydělat, když jste měli správné známé,a udržet si tím okázalý a rozmařilý způsob života, na odiv těm obyčejným.

Zde se sluší dodat, že k velkému výprodeji došlo nikoli za protestu, ale mlčení a často součinnosti tehdejší levicové opozice. Byla to posléze vláda sociální demokracie, která dala zelenou likvidaci domácího bankovního sektoru a doslova rozdala výsledky snažení českých bankéřů za hubičku rozmanitým prapodivným firmám. Typický příklad – předání vysoce prosperující a investičně dominantní (ovšem cíleně uměle rozkolísané) IPB do rukou podezřelé (později trestně stíhané a souzené) partě z belgické pidibanky KBC, která skrze tehdy již vlastněnou ČSOB přišla k veškerým aktivům a příležitostem IPB. To byla režie ministrů financí za levici, nikoli pravici. A nebyla jediná (KB – UniCredito atd.) Tím se doslova rozbil domácí bankovní trh a naše podniky začaly být závislé na kapitálu vlastněném zahraničními vlastníky. Co to mohlo mít a mělo za následky, si každý dovodí snadno sám.