Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedající, pane ministře,

chtěl bych potvrdit předchozí řečníky, že pan ministr Metnar osobně je v celé této aféře dědicem a do značné míry nevinně, proto i moje příspěvky ve výboru pro evropské záležitosti směřovaly proti meritu věci, nikoliv proti osobě pana ministra. Doufám, že to tak vyznělo. To jenom na začátek. Marrákešská konference a Marrákešská deklarace je pro nás navzdory všem ujišťováním, že se nejedná o právně závazný dokument, přes to všechno velice závažnou záležitostí. Marrákešské konference se zúčastnilo 56 ministrů z 57 zemí Afriky, středního východu a Evropy. Je proto nepřesné označovat, že by 56 ministrů si jen tak dalo sraz a popovídali si o tom, jak řešit migraci. Ta konference má výstup, který má dalekosáhlý dopad. Jde o to, že konference v Marrákeši se přihlásila k řešení migračních krizí, které byly před touto konferencí, zejména ke globálnímu přístup k migraci a mobilitě z roku 2011.

To, co na výstupu z této konference postrádáme, co nám chybí a co nás nějakým způsobem nutí se ozvat, je fakt, že tato konference navazuje na předchozí dohody bez ohledu na to, co se od té doby stalo, jakoby nedošlo k žádné migrační krizi, jakoby nedošlo k nárůstu kriminality ze strany migrantů, jakoby nedošlo k té obrovské vlně násilí na ženách, kterou vidíme v západní Evropě, jakoby nedošlo k rozmachu a velkému počtu teroristických útoků a počtu mrtvých.

Takže to je důvod, proč máme velmi závažné výhrady proti této konferenci a proti jejímu výstupu, protože souhlasem s Marrákešskou dohodou státy odmítají se poučit z chyb, které se staly. Navíc dokument pokračuje ve filozofii předchozí politiky EU.

Vyzývá k propagaci pozitivních dopadů migrace do Evropy na rozvoj, vyzývá k dalšímu boji proti xenofobii, rasismu a islamofobii. To znamená, jedná se zase o další politické ovlivňování evropského obyvatelstva, aby se s touto masovou migrací, o kterou se jedná, smířilo. Jedná se o to, že - jak už tady bylo řečeno - podle výsledků Marrákešské dohody se určitá podmnožina migrantů, kteří se chystají do Evropy, přesune do oblasti legální migrace, protože jim bude umožněno získat víza a získat pracovní povolení daleko snáz, než tomu bylo dosud. Jak už jsem řekl, já považuji český zákon o migraci a azylový zákon za dokonalý a je pro mě poměrně nepřijatelné z těchto pravidel ustupovat, jakkoliv může Evropská unie tlačit nebo netlačit. Protože myslím si, že o tom, kdo bude u nás žít a pracovat, nebude rozhodovat nějaký Řek v Bruselu, ale vždycky to musí být zodpovědné české úřady, které to mají v gesci.

Je také zapotřebí říct, že Marrákešská deklarace, která navazuje na Rabatský proces, který zahrnuje migraci ze střední, západní a části severní Afriky, je jenom polovičkou území, které je zdrojem migrantů, protože vedle Rabatského procesu existuje také Chartúmský proces, což je východní cesta, která zahrnuje vlastně druhou půlku severní, východní a střední Afriky. Z těchto důvodů můžeme říct celkem zodpovědně, že deklarace je v současnosti možná jeden z nejdůležitějších dokumentů o migraci. Namísto zpřísnění postihů za nelegální migraci, za nelegální vstup do schengenského území nebo na území EU, hledá způsoby, jak zjednodušit pohraniční kontroly a vydávání víz migrantům.

Důležitost deklarace plyne i z návaznosti na předchozí smlouvy, dokumenty a direktivy, se kterými tematicky souvisí. Potvrzuje totiž to, co je v předchozích smlouvách. Takže Marrákešská deklarace je nebezpečná nejenom tím, co je v ní uvedeno, ale i tím, co v ní uvedeno není, co je uvedeno v předchozích dokumentech. Je navíc velmi citlivá a nebezpečná i sociálně, protože můžeme oprávněně předpokládat, že jako legální migranti budou do Evropy přicházet lidé, které můžeme považovat za africkou elitu, co se týče vzdělanosti, odbornosti, zkušeností a řemeslné šikovnosti. Můžeme předpokládat, že tento "brain drain" nejenom, že vyprovokuje další vlnu nelegální migrace, ale výrazně oslabí potenciál a už tak vratké hospodářství zdrojových zemí. Je tedy otázka, do jaké míry je toto žádoucí i s ohledem na potenciální rozvoj zdrojových zemí.

V programu SPD je jasně řečeno, že budeme podporovat pomoc těmto zemím v místě zdrojů, v místě odkud migranti přicházejí. Chceme prosazovat pomoc způsobem: nikoliv budeme vám vozit naše zemědělské přebytky a dávat je zadarmo, abychom je mohli odepsat, ale naopak způsobem: přivezeme vám rybářské pruty a budeme od vás kupovat ryby, které ulovíte. Protože tím umožníme za prvé těm zemím rozvoj, umožníme jim postavit se na vlastní nohy a umožníme i lidem, kteří budou budoucí elitou těchto zemí, aby se začali rozvíjet ve svém vlastním podnikání a ve své vlastní péči sami o sebe.

My v SPD se proto nemůžeme smířit s deklarací, tak jak je napsaná, máme k ní řadu výhrad. Ale máme jeden hlavní bod, který chceme prosadit a to i navzdory tomu, že podpisem Lisabonské smlouvy a podpisem předchozích smluv EU jsme se vlastní samostatnosti do značné míry vzdali, jak zde velmi přesně řekla paní kolegyně Langšádlová. Trváme na tom, aby veškerá migrace byla řízena českým azylovým a migračním zákonem a pakliže tento zákon se jeví v rozporu s Lisabonskou dohodou a s následnými protokoly, potom musíme začít pracovat na jejich změně a vrátit samostatnost našim úřadům, vrátit samostatnost našemu státu, aby stát, který je za to zodpovědný, stát, který je servisní organizací občanů a který je má chránit, má chránit jejich blahobyt, jejich bezpečí, aby stát byl zodpovědný za to, kdo tady bude bydlet a pracovat a za jakých podmínek.

Já vám děkuji.