Akt o digitálních službách v Evropském parlamentu Evropský parlament v současné době připravuje několik zpráv s cílem udat směr ohledně obsahu budoucí reformy. Jednou z těchto zpráv je Akt o digitálních službách: Zdokonalení fungování jednotného trhu ve výboru pro vnitřní trh.

Akt o digitálních službách: zlepšení fungování jednotného trhu - Co se ve zprávě povedlo:

• Směrnice o elektronickém obchodu: Zpráva správně uznává, že je třeba zachovat hlavní zásady směrnice o elektronickém obchodu (e-Commerce Directive), jako jsou ustanovení o vnitřním trhu, svoboda usazování a zákaz obecného monitoringu. To jsou stále základní pilíře legislativy, které pomáhají posílit právní jistotu pro firmy.
• Potřeba posílit míru transparentnosti komerční komunikace a digitální reklamy: Toto je něco, co jsem obhajoval při naší výměně názorů s Komisí a za čím si i nadále stojím.
• Nezákonný a škodlivý obsah: Je naprosto nezbytné rozlišovat mezi těmito pojmy a zároveň zajistit, aby nebyla omezena svoboda on-line.
• Zaznamenávání a odstraňování protiprávního obsahu: V neposlední řadě, aby bylo možné rychle odstraňovat nezákonný obsah, měli jsme již dávno mít právní předpisy pro oznamování a odstraňování protiprávního obsahu. V současné době tato pravidla implementovala pouze hrstka členských zemí, z nichž mnohá se týkají autorských práv a nikoli nezákonného obsahu obecně.

Ale…? Je potřeba zdůraznit, že zásada “co je nezákonné off-line, je také nezákonné on-line” sama o sobě nestačí, protože ochrana základních práv by také měla být stejná on-line—zejména svoboda projevu, právo na soukromí a na spravedlivý proces.

Role “služeb informační společnosti” by neměla být přeceňována jako něco, co s sebou nese zvláštní společenskou odpovědnost ve všech případech. To by nakonec vedlo k tomu, že by i soukromý blog zobrazující reklamu měl konkrétní společenskou odpovědnost za řešení nezákonného obsahu on-line.

Zdá se logické vyžadovat, aby někteří poskytovatelé elektronického obchodu “znali své zákazníky”, a z toho důvodu požadovali identifikovat prodejce. Není však možné zajistit, aby všechny platformy ověřovaly jednotlivě u každého prodejce, zda jsou poskytnuté informace správné. Stejně tak je diskutabilní, jak by to platilo pro soukromé zákazníky prodávající on-line.

Vynutitelná povinnost poskytovatelů internetových služeb se zdá být v rozporu se záměrem zpravodaje zachovat článek 12 směrnice o elektronickém obchodu týkající se ochrany bezpečných přístavů. Kromě toho by to vyvolalo otázky ohledně účinnosti a přiměřenosti takových opatření, protože tyto společnosti jsou odpovědné za předávání internetového provozu a zajišťování bezpečnosti Internetu.

A konečně terminologie aktivní vs. pasivní poskytovatel není nutně aktuální s ohledem na novou definici nedávno zavedených služeb. Bod 42 odůvodnění směrnice o elektronickém obchodu již stanovil kritéria “znalosti a kontroly nad informacemi”, což je samozřejmě více než předem stanovené algoritmy organizující obsah. Je také nebezpečné tvrdit, že “předkládání nebo jiné sledování obsahu” znamená, že se poskytovatel náhle stane aktivním.

V návrhu zprávy mi chybí odkaz na spravedlivý proces, který musí být ve všech případech respektován. Vždy by měl být zajištěn soudní dohled. Místo povzbuzování platforem, aby toho do podmínek zahrnuli více, by žádosti o odstranění měly být založeny na konkrétním právním základě.

Vyjasnění termínu “urychleně” by mělo být definováno způsobem, který stanoví realistický časový rámec pro společnosti. Diskuze o regulaci terorismu již ukázaly, že dodržení hodinové lhůty je mimořádně obtížné i pro větší společnosti, zatímco menší společnosti absolutně nemohou tento požadavek splnit. V neposlední řadě bych rád viděl odkaz na zákaz uložení proaktivních opatření. Tato povinná opatření byla již ve směrnici o audiovizuálních mediálních službách prohlášena za neslučitelná s článkem 15 směrnice o elektronickém obchodu.