Děkuji za slovo. Dobré jitro, dámy a pánové, pane premiére, ve své interpelaci jsem vám položil celkem 16 konkrétních otázek. Konstatuji, že na žádnou jste mi neodpověděl. Celkem alibisticky se vymlouváte, že jiní konají také tak. A mé otázky se týkaly veskrze všechny jednoho tématu, to je konkrétního bezpečnostního rizika pro Českou republiku, které pramení z expanze společnosti CEFC do České republiky a z lidí okolo této společnosti. Vy mě ujišťujete, že nemáte od bezpečnostních složek žádné konkrétní informace, které by takové nebezpečí potvrzovaly, a že kdybyste je měl, že byste jednal. A na druhou stranu říkáte, že z povahy věci mi nemůžete sdělit více. Vy nemůžete, já ano. Tak prosím poslouchejte, poslouchejte pozorně, bude to delší.

Abychom pochopili vzájemné souvislosti, vztahy a vazby osob a institucí, musíme začít poměrně v dávné minulosti. Reakcí na čistky komunistů, které organizoval Čankajšek a jeho spojenci, bylo ustoupení Komunistické strany Číny do Nan-č changu, kde vyvolali na začátku srpna 1927 takzvané nan-čchangské povstání. Tato událost je zcela klíčová, nejen z objektivního pohledu dějin Komunistické strany Číny, ale zejména z pohledu komunistickou stranou řízeného výkladu dějin vlastní strany a stranické ideologie. Jakkoliv zmíněné povstání velmi rychle skončilo drtivou porážkou komunistů ze strany nacionální armády vedené Čankajškem, během jeho průběhu byla dne 1. 8. 1927 založena vlastní oficiální pravidelná armáda Komunistické strany Číny, zkráceně nazývaná jako takzvaná Rudá armáda. Právě s ohledem na fakt založení Rudé armády v průběhu nan-čchangského povstání je tato rebélie v rámci oficiálního stranického výkladu dějin vnímána pro Komunistickou stranu Číny jako zcela ikonická událost. Při jejím formování a při vymezování jejího vztahu ke Komunistické straně Číny vzor představovala Rudá armáda ruských (sovětských) bolševiků a její vztah ke Komunistické straně Sovětského svazu. Shora uvedené povstání vedli a na založení Rudé armády v roce 1946 přejmenované na Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu se podíleli zejména následující vedoucí funkcionáři tehdejší Komunistické strany Číny, kteří se následně po roce 1949 po desítky let objevovali v nejvyšších stranických, státních a vojenských funkcích Čínské lidové republiky. Mezi zhruba desítkou zakladatelů byl též Jie Ťian-jing, prosím toto jméno si pamatujme: Jie Ťian-jing, v roce 1955 jmenovaný za zásluhy v bojích za občanské a japonsko-čínské války doživotním maršálem. Jie Ťian-jing je zakladatel komunistické dynastie Jie, jejíž členové působili a působí na různých pozicích ve stranických, armádních a zpravodajských strukturách komunistické Číny.

Nyní si něco povězme o generacích čínských vládců. V rámci oficiálního diskurzu, který je uplatňován vedením Komunistické strany Číny, je zavedeno třídění stranického a státního vedení Číny podle generací vůdců. Pro pochopení problematiky je k tomu třeba říci pár slov. Ve vedení Komunistické strany Číny a Čínské lidové republiky se od roku 1949 do dnešní doby vystřídalo šest generací vůdců. Podstatné jsou první tři. První generaci vůdců strany a státu tvořili zakladatelé strany z 20. let minulého století, kteří ve vedoucích stranických a armádních funkcích prošli boji občanské války a japonsko-čínské války a rozhodným způsobem se podíleli na postupném ovládnutí moci v Číně ze strany Komunistické strany Číny. Mezi členy první generace vedení Čínské lidové republiky působí od jejího založení v roce 1949 do skonání Mao Ce-tunga v roce 1976 zejména zmíněný Mao Ce-tung, Čou En-lai, Ču-te, dále pak Liou Ša-čchi, Chen Yun, Peng Dehuai, Lin Piao. Šíře jsou do této skupiny řazeni i další veteráni strany, jako například pozdější generální tajemník Komunistické strany Číny Chua Kuo-feng, vždy velmi loajální vůči Mao Ce-tungovi, či Si Čong-sun, otec dnešního současného vůdce Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga, a někteří z deseti maršálů Čínské lidově osvobozencké armády včetně Jie Ťian-jinga.

Druhá generace vedení, jež nastoupila po smrti členů triumvirátu v roce 1976, byla tvořena též prominentními zakladateli Komunistické strany Číny a veterány bojů občanské války a japonsko-čínské války, z nichž většina však byla o pár let mladších, cca o půl generace, než členové generace prvního vedení. V podstatě tedy šlo o jejich vrstevníky se stejným podílem na budování, formování Komunistické strany Číny, jaký lze přikládat členům generace první. Taktéž druhá generace vedení začínala svou politickou a vojenskou dráhu na platformě Kuomintangu a v řadách nacionální armády a teprve v roce 1927 se definitivně přiklonila ke Komunistické straně Číny. Do druhé generace Čínské lidové republiky působící od roku 1976 do roku 1992 patří na prvním místě takzvaných osm starších neboli osm nesmrtelných, kterými byli zejména Teng Siao-pching, Chen Yun, Li Sien-nien, Peng Čen a Po Jipo.

Všichni byli členové výkonného výboru Ústředního výboru Komunistické strany Číny a dále zastávali funkce prezidenta Čínské lidové republiky, předsedy Ústřední vojenské komise ÚV KS Číny, předsedy výkonného výboru Čínského lidového shromáždění atd. Na úroveň s nimi se do druhé generace vůdců řadí i Hu Jao Pang a Jie Ťien-jing a další. Právě členové druhé generace vedení Čínské lidové republiky, zejména Jie Ťieng-jing a Po Jipo byli hlavními propagátory a zakladateli doktríny nepotismu a cronyismu, tedy myšlenky, aby nejvyšší funkce ve státě, armádě, ve straně, státě, armádě, státních institucích a státem vlastněných či ovlivněných obchodních společnostech plynule přecházely na jejich potomky, další rodinné příslušníky, s jejich rodinami spřízněné osoby, osoby ty, které jsou privilegovány díky svému původu odvozenému od prominentních veteránů a seniorních vůdců Komunistické strany Číny a Čínské lidově osvobozenecké armády. Jmenovaní byli přesvědčeni, že nejlepší cestou k zachování absolutní moci Komunistické strany Číny a armády ve státě a jejich dominantního vlivu v čínské ekonomice je zajištění rodové kontinuity čínské stranické armádní elity ve vedení všech významných složek moci a hospodářství Čínské lidové republiky skrze další a další generace prominentních stranických rodin. V souladu s touto doktrínou tak členové první a druhé generace vedení Čínské lidové republiky byli v podstatě zakladateli mocných dynastických klanů, jejichž potomci ovládají Čínskou lidovou republiku do dnešní doby.

Třetí generace vedení nastoupila do nejvyšších stranických, armádních, státních a hospodářských funkcí ve státě kolem roku 1992, do té doby zemřela drtivá většina členů první a druhé generace vedení, a ovládala Čínu do let 2002 až 2003. Zatímco členové první a druhé generace kumulovali jak politické tak vojenské funkce, u třetí generace došlo k jejich rozdělení. A na tomto místě pro pochopení dané problematiky, pane premiére, je též užitečné mít na paměti alespoň velmi základní přehled o struktuře moci Čínské lidové republiky.

Na nejvyšším místě v hierarchii moci stojí Komunistická strana Číny. Čistě formálně je dle jejich stanov nejvyšší orgán sjezd. Mezi sjezdy je pak nejvyšším faktickým výkonným orgánem Komunistické strany Číny její ústřední výbor, který má zhruba 300 členů, jehož rozmanité odbory a oddělení řídí v Číně naprosto vše. Ústřední výbor volí generálního tajemníka ústředního výboru. Členy ústřední vojenské komise, politbyra, což je asi 25 členů, výkonného výboru politbyra, což je zhruba pět až devět členů, tohoto času je to sedm členů, členy ústřední národní bezpečnostní komise a dalších orgánů. Z toho je patrno, že na vrcholu stranické mocenské pyramidy stojí dva orgány. Politbyro a jeho výkonný výbor. V rukou těchto dvou orgánů společně s ústřední vojenskou komisí je fakticky soustředěna veškerá moc ve státě. Všechna zásadní rozhodnutí jsou přijímána v úzkém kruhu členů těchto dvou stranických orgánů, přičemž o těch nejzásadnějších agendách, to je zahraniční a vojenské politice, v makroekonomických otázkách, se nejdříve diskutuje a často rovnou rozhoduje v neuvěřitelně úzkém okruhu členů výkonného výboru politbyra, to je oněch sedmi osobách. V rukou těchto sedmi jedinců je fakticky koncentrována veškerá moc.

Výkonný výbor politbyra je nejvyšším kolektivním vedením Číny, v němž všech sedm členů má stejnou sílu svého hlasu, ale generální tajemník je považován za lídra a za toho, kdo je mezi zbylými šesti tzv. primus inter pares. Podle ústavy zastává generální tajemník zároveň funkci předsedy ústřední vojenské komise. Z toho titulu je vrchním velitelem Čínské lidově osvobozenecké armády. Zastává funkci prezidenta Čínské lidové republiky. V rukou generálního tajemníka je tak soustředěna moc takového rozsahu, která zřejmě na světě nemá vůbec obdoby.

Díky svému zcela výjimečnému postavení armády, které je dlouhodobě pěstováno oficiální doktrínou Číny s odkazem na její historickou úlohu, má zcela mimořádné postavení v mocenském aparátu státu ústřední vojenská komise, v jejímž čele stojí, jak řečeno, generální tajemník. Často je ústřední vojenská komise svým vlivem dokonce stavěna na roveň s výkonným výborem politbyra. Postavení ústřední vojenské komise je dokonce tak silné, že nejvyšší vedení armády a její generální štáb se na prvním místě odpovídají střední vojenské komisi a nikoliv Ministerstvu obrany. Ústřední vojenská komise fakticky vede, zejména po ideologické stránce, též vojenskou zpravodajskou službu Číny.

Podívejme se nyní na strukturu armády. V jejím čele stojí generální štáb, jenž se skládá ze čtyř hlavních úseků. Je to za prvé odbor generálního štábu, který organizačně a provozně zajišťuje chod samotného generálního štábu. Je to tedy jakýsi generální štáb v užším slova smyslu. Za druhé je to odbor všeobecné logistiky, všeobecně politického odboru a za čtvrté odboru všeobecného vyzbrojování. Pod tím prvním odborem generálního štábu působí dvě zpravodajské služby, které jsou organizovány v rámci a na bázi armády. Jde především o tzv. druhé oddělení, které plní funkci výzvědné vojensko-politické služby a oddělení třetí.

Druhé oddělení, výzvědná služba, má ve své působnosti shromažďování a zpracování vojenských, politických, vědeckých a technologických informací, a to zejména s akcentem na jejich využití pro vojenské účely Čínské lidové republiky. Pod druhým oddělením je zřízen a působí - já jsem to čerpal z anglicky psaných zdrojů, tak to řeknu anglicky, Institut for International Strategic Studies, čili Institut pro mezinárodní strategická studia, plnící rovněž zpravodajské úkoly, a Institut of International Relations, tedy Institut pro mezinárodní vztahy, který byl ustaven po vzoru moskevského MGIMO a plní i funkci instituce zajišťující přípravu budoucích zpravodajských kádrů Čínské lidové republiky.

Pod všeobecně politickým odborem generálního štábu je pak zřízen tzv. Styčný odbor pro zpravodajskou činnost, nazývaný též Mezinárodní styčný odbor, Liaison, Department, International Liaison Department, budeme to dále citovat jako styčný odbor. Už samotné organizační začlenění styčného odboru do politického odboru co by útvaru, jenž se zaměřuje na politickoideologickou práci vymezovanou pokyny ústřední vojenské komise a Ústředního výboru Komunistické strany Číny naznačuje, že hlavním předmětem agendy styčného odboru je ideologická diverze a zajišťování vlivové činnosti.

Styčný odbor. Základy zpravodajské služby položil v reakci na zahájení otevřené občanské války mezi KuoMingTang a Komunistickou stranou Číny Čou En-lai, tehdy druhý nejvlivnější člen zakládající generace Komunistické strany Číny v roce 1927. Pod jeho vedením se na její výstavbě jako druhý v pořadí stranický funkcionář podílel Jie Ťian-jing. V souvislosti se založením vlastní tajné služby se oba inspirovali u sovětské moskevské Kominterny. Důvodem tedy patrně je, že oba pobývali na studijním pobytu v Sovětském svazu, které byly Kominternou organizovány a během dvacátých a třicátých let byli s touto organizací v úzkém kontaktu, resp. přebírali pokyny od jejich tzv. politických komisařů vyslaných co by rezidentní agenti do Číny.

Zpravodajská služba přímo řízená Komunistickou stranou Číny původně působila pod výstižným názvem Odbor práce proti nepříteli. Již v 30. letech minulého století disponovala rozsáhlou sítí agentů po celé Číně. Zaměřovala se především na ideologickou diverzi vůči nepříteli, jímž byl v uvedené době Kuomintang, na páchání politicky motivovaných atentátů namířených proti politickým oponentům komunistické strany, na sběr zpravodajských informací, penetraci do vojenských a politických struktur Kuomintangu atd.

Zpravodajská služba Číny - a zde se dostáváme k podstatnému bodu - ve svých začátcích, tedy v době, kdy komunistická strana neovládala oficiální státní mocenské struktury, se potýkala s chronickým nedostatkem finančních prostředků na zajištění své operativní činnosti. Čou En-lai a Jie Ťian-jing se tento problém rozhodli řešit tak, že v letech 1939 až 1943 zakládali po celé Číně řadu obchodních společností, které byly tajně řízeny samostatnou zpravodajskou službou popř. přímo armádou nebo komunistickou stranou, a jejich podnikání sloužilo k zajištění financování činnosti této zpravodajské služby i armády. Podnikatelský záběr těchto firem byl značný. Zabývaly se obchodem s různými komoditami, provozovaly rafinérie ropy a továrny na výrobu průmyslových materiálů, hedvábí a látek z dalších materiálů, farmaceutických výrobků, zabývaly se obchodováním a spekulacemi se zahraničními měnami, zejména dolary, zlatem a diamanty, ba dokonce pěstováním, zpracováním a distribucí drog, zejména opia. Podnikání v této oblasti preferovali, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé z důvodu čistě finančního, neboť odvětví přinášelo zpravodajské službě velké výnosy, a za druhé z důvodu ideologicky diverzního, neboť byli přesvědčeni, že masové šíření opia mezi protivníky u nich způsobí drogovou závislost a bude mít následný destabilizační efekt.

Zde tedy, pane premiére, byl položen základní systém firem přímo propojených s armádou a zpravodajskou službou sloužící k zajištění financování jejich potřeb. A tento systém byl po roce 1949 mohutně rozvinut a trvá ve zcela nových kvalitativních i kvantitativních dimenzích do dnešní doby.

Zpravodajské působení departmentu proti vnitřnímu nepříteli bylo zaměřeno především na veškeré možné aktivity spojené s ideologickou diverzí vůči nepříteli, vymezenému oficiální doktrínou komunistické strany, a to jak vnitřnímu, tak vnějšímu. Tato instituce byla v roce 1955 transformována na Styčný odbor, jak jsem o tom mluvil, přičemž poslání Styčného odboru bylo základním způsobem vymezeno tak, že jde o zpravodajskou službu pro politicko-ideologický boj. Tato zpravodajská služba se odpovídá přímo ústřední vojenské komisi, jejímž předsedou je generální tajemník, tak nadšeně přijímaný v České republice, a která je skrze některé své další členy propojena s výkonným výborem politbyra coby vrcholným mocenským centrem. Styčný odbor působí pod krycím názvem, který je ovšem veřejně znám. Je to China Association for International Friendly Contacts, CAIFC, čili Čínská asociace pro mezinárodní přátelské vztahy. To je legrační název.

CAIFC je v podstatě jednou z rezidentních agenturních organizací, skrze které Styčný odbor působí. Úzce s ní propojená, pane premiére, je China CEFC Energy Company, k čemuž se dostaneme níže.

Styčný odbor alias CAIFC je pověřen prováděním systematické špionáže v cizích zemích a v rámci své zpravodajské činnosti cílí zejména na politické, vojenské, ekonomické a intelektuální elity ze zemí, které jsou podle oficiální čínské zahraničněpolitické a vojenské doktríny považovány za státy nepřátelské, což jsou mimochodem, pane premiére, všechny země Evropské unie a země sdružené v NATO.

Metodou penetrace do zmíněných kategorií elit nepřátelských zemí se je Styčný odbor snaží získat na svou stranu resp. pro prosazování zájmů Čínské lidové republiky. Je tedy patrno, že kromě klasické zpravodajské činnosti se Styčný odbor zaměřuje i na provádění ideologické a politické diverze v nepřátelských zemích, a to především s důrazem na tamní mocenské elity, tedy např. též na přeběhlíky z čínských zpravodajských služeb a čínskou emigraci žijící v nepřátelských státech.

Kromě uvedeného má Styčný odbor na starost také dohled nad agenty čínských zpravodajských služeb v zahraničí, čímž je vůči ostatním zpravodajským službám Číny jaksi nadřazený, jakož i nad politickou výchovou, indoktrinací a disciplínou armády s jejím vnitřním vězeňským systémem. Styčný odbor tedy představuje zpravodajskou službu s větším rozsahem činnosti a větší silou, než mají klasické zpravodajské služby demokratických států.

Do roku 1998 působil v čele Styčného odboru jako její ředitel Jie Suan-jing v hodnosti generálmajora armády, syn nám dobře známého Jie Ťian-jinga a otec Jie Ťien-minga, který v letech 2003 až 2005 působil na postu místopředsedy či zástupce generálního tajemníka CAIFC a od roku 2006 pak zastává funkci předsedy představenstva CEFC.

Jie Suan-jing stál za mohutným rozvojem vojensko-průmyslového komplexu přímo ovládaného armádou a jejími zpravodajskými službami, které sloužily k financování činnosti a rozvoje mocenských složek. V této oblasti tak v podstatě navázal na svého otce, Jie Ťian-jinga, jenž byl jedním ze dvou architektů myšlenky autonomního komplexu firem řízených přímo armádou. Významně tak rozvinul koncept samostatného zdroje financování lidové armády, existujícího paralelně vedle financování ze státního rozpočtu. S rozvojem armádního vojensko-průmyslového komplexu došlo k zásadnímu posílení ekonomicko-mocenské pozice armády a garnitury jejího generálského vedení a toto privilegované postavení v rámci čínské ekonomiky dále posunulo armádu a její vedení do postavení státu ve státě.

Spletitý firemní komplex kolem armády a jejích zpravodajských služeb se tak stal zdrojem bezbřehé korupce, která bují na všech úrovních čínského stranicko-oligarchického systému. Sám Jie Suan-jing stál po řadu let, kdy byl ředitelem Styčného odboru, zároveň coby její prezident v čele Carrie Group, jedné ze dvou hlavních obchodních společností v Čínské lidové republice spadajících pod armádu, která obchoduje se zbraněmi. Předmětem její činnosti byly i finanční služby a reality. Jie Suan-jing, jenž byl rezidován v Hong Kongu již před jeho předáním zpět Čínské lidové republice v roce 1997 a odtud řídil zpravodajské aktivity Styčného odboru, taktéž rozvinul mechanismus praní špinavých peněz, jež byly generovány z hospodářské činnosti firem napojených na lidovou armádu, a to prostřednictvím kasin v Macao.

Jie Suan-jing je též považován za duchovního otce frakce korunních princů v rámci Komunistické strany Číny, kde navázal na doktrínu nepotismu a cronyismu, vytvořenou jeho otcem Jie Ťian-jingem a dalšími prominenty druhé generace vůdců. Jie Suan-jing též prosazoval, aby Styčný odbor přijímal opatření směřující k ovlivňování zahraniční a obranné politiky tzv. nepřátelských států, mezi něž, jak jsem již uvedl, patří dle oficiální doktríny Číny státy NATO a Evropské unie.

Rozvinul tezi, že ideovým základem diverzně strategické činnosti styčného odboru je u protivníka zároveň vytvořit dvě paralelní vnímání Čínské lidové republiky, které jsou však v podstatě kontradiktorní. Za prvé, Čínská lidová republika je přátelskou a přívětivou zemí na straně jedné. A za druhé, Čínská lidová republika je mocná a pro zemi protivníka nepostradatelná, a tudíž je nutno se jí plně podřídit. To na straně druhé.

Frakci korunních princů, o kterých jsem se zmínil, tvoří potomci a další rodinní příslušníci nejčelnějších představitelů především první, druhé a třetí generace vedení Číny. Jak už jsem uvedl, jsou v souladu se zásadou zajištění nástupnictví a mocenské kontinuity a hegemonie při ovládání nejklíčovějších postů v rámci Komunistické strany Číny, státu a armády předurčeni k dosazování do nejvyšších funkcí v aparátu, v institucích a orgánech státu, ve všech složkách armády, společenských organizacích napojených na stát, stáních vzdělávacích, sportovních a vědeckých institucí i ve státem kontrolovaných korporacích.

Díky svému původu a vazbě na zakladatele a veterány Komunistické strany Číny užívají zvýšenou prestiž a donedávna téměř nedotknutelnost. I frakce korunních princů je vnitřně diferencována podle toho ve vztahu k jak významnému stranickému prominentovi se potomek váže. Ti, kteří jsou potomky či příbuznými vůdců první a druhé generace jsou příznačně nazýváni tzv. rudou šlechtou. Korunní princové se spojují a vytvářejí v rámci své vrstvy mocenské kliky, přičemž ti nejvlivnější se soustřeďují do ekonomicky významných center. Tak tedy existuje a působí například klika ze Šanghaje, Pekingu či Čchung-čchingu. Do kliky ze Šanghaje se například řadí současný velelídr Čínské lidové republiky Si Ťin-pching či předseda China CEFC Energy Company Jie Ťien-ming.

Členům skupiny korunních princů je zajištěn rychlý postup ve funkcích uvnitř stranické hierarchie Komunistické strany Číny, přičemž ve stranickém postupu přeskakují členy, kteří nepocházejí ze starých stranických rodin. Byť posledně uvedení například působí ve straně mnohem déle či mají vyšší vzdělání. Působí nejen v aparátu, ale i ve stranických firmách, státních firmách a díky svým klientelistickým vazbám na nejvyšší patra státní moci kumulují značný osobní majetek, jehož hodnota se často pohybuje v řádech miliard dolarů. Většinou se samozřejmě jedná o příjmy z úplatků. Vzhledem ke svým exkluzivním vazbám a privilegovanému přístupu státu k nim získávají gigantické státní zakázky pro své soukromé firmy. Ve svých funkcích nabývají v podstatě neomezené moci.

Mezi známé příklady členů frakce korunních princů patří vedle těch z klanu Jie i Si Ťin-pching, současný prezident a velelídr Čínské lidové republiky, jenž je synem Si Čong-sun, který patřil do nejužší skupiny vůdců-veteránů KS Číny a do první generace čínského vedení. Účastnil se občanské války s Kuo Ming Tangem, japonsko-čínské války, vedle oddělení propagandy atd., atd. Významným členem byl také Po Si-lai, známý z nedávné celosvětově sledované soudní kauzy, kde byl v rámci monstrprocesu odsouzen na doživotí za korupci a zneužití pravomoci. Ačkoliv oficiálně šlo o tažení proti korupci, jež inicioval současný prezident Si Ťin-pching, ve skutečnosti šlo ze strany prezidenta o likvidaci svého hlavního vnitrostranického konkurenta, který měl tu drzost, že aspiroval na pozici generálního tajemníka Komunistické strany Číny.

Tak a nyní prosím k dynastii Jie. Jak již bylo uvedeno, zakladatelem mocenského stranického klanu Jie, byl Jie Ťian-jing. Tento Jie zastával funkci zástupce generálního tajemníka CAIFC a od roku 2006 vykonává funkci předsedy představenstva China CEFC Energy Company. O tom klanu Jie bylo řečeno dosti, zbývá dodat, že mezi klanem Jie a klanem současného čínského prezidenta Si panují dlouhodobě velmi vřelé vztahy vyznačující se vzájemnou podporou. Začátek těchto vztahů se datuje do doby zakladatelů Jie Ťian-jinga a Si Čong-sun, kteří byli oba coby prominentní veteráni Komunistické strany Číny spolu udržovali úzké vztahy již od 20. let minulého století. Tyto tradiční rodinné vazby společně s faktem, že Styčný odbor anebo CAIFC, jež řídí i CEFC se přímo odpovídá Ústřední vojenské komisi, v jejímž čele Si Ťin-pching stojí, a to vysvětluje, proč například prezident umožňuje Jie Ťien-mingovi účastnit se přijetí zahraničních politiků u hlavy státu, například i za přítomnosti prezidenta Zemana, což u jiných nepřichází v úvahu.

China CEFC Energy Company byla původně založena v roce 1980. Působí zejména pak uvnitř Číny, také pod obchodní firmou Huaxin či China CEFC Huaxin Energy Company. Postupně se z ní vytvořila holdingová struktura, která zahrnuje řadu společností podnikajících v oblasti těžby surovin na výrobu energií a obchodování s nimi, skladování a dopravy těchto surovin, logistiky, nemovitostí, finančních služeb a v dalších odvětvích. Holding zahrnuje jak společnosti působící v Čínské lidové republice, tak ty založené v zahraničí. V roce 2013 CEFC Huaxin vykazoval obrat ve výši 33,4 mld. dolarů. V roce 2006 stojí v čele holdingového konglomerátu těchto firem Jie Ťien-ming. Pozice předsedy představenstva se ujal, když mu bylo celých 36 let. Tady je prosím třeba mít na paměti, že pozice předsedy představenstva tohoto konglomerátu není úplně totéž jako předseda představenstva v našich firmách, které známe. Je tam zdůrazněno ono slovo předseda, které přímo odkazuje k velkému předsedovi zakladatelovi Mao Ce-tungovi. Jie Ťien-ming je zapsán jako zakladatel uvedeného holdingu. V této souvislosti je pozoruhodné, že údajným vlastníkem a zakladatelem podnikatelského kolosu se stal v podstatě přes noc ještě v roce 2005, tedy těsně před tím než byl vykazován coby vlastník a zakladatel China CEFC Huaxin Energy Company. Zastával funkci generálního tajemníka CAIFC, tedy, jak bylo řečeno, krycí organizace pro Styčný odbor.

China CEFC Huaxin Energy Company účelově zakládá v cizích státech své dceřiné obchodní společnosti, které podle západních zpravodajských služeb mají minimálně trojí funkci. Za prvé slouží k obchodním aktivitám včetně akvizic firem v daném teritoriu, výnosy z jejichž obchodní činnosti mají v dlouhodobém horizontu zajistit financování činnosti zpravodajské služby Styčného odboru. Za druhé, samy jsou entitou, skrze niž je zajištěno okamžité financování výzvědných operací, které styčný odbor v dané cizí zemi či teritoriu prostřednictvím zde zmíněných dceřiných společností China CEFC a dalších spřízněných subjektů provádí. A za třetí slouží ke krytí politického boje, politické špionáže a ideové diverze v cizích státech.

Toto se, pane premiére, vztahuje i na dceřinou obchodní společnost CEFC založenou v České republice.

Ty společnosti zakládají další a další společnosti s naprosto neprůhlednou strukturou s různými dubiózními názvy a rozklíčovat ta propojení by trvalo poměrně velmi dlouho. Nechci vás do toho zaplétat, protože stejně byste to na první pohled nikdo nepochopili. Ale už jen z dosavadní popsané struktury je zřejmé, o co jde.

Není zcela legrace, jak patrno, že skutečným a hlavním předmětem činnosti China CEFC Huaxin Energy Company je zcela něco jiného než předstírané podnikání a investice. Jak jsem řekl, to podnikání společnost vykonává pouze k získávání finančních prostředků pro zajištění činnosti armády a jejích zpravodajských služeb a za druhé ke krytí výzvědných operací.

Ze shora popsané struktury CEFC a subjektů s ní propojených, jakož i ze vzájemných vlastnických a personálních vazeb mezi jednotlivými entitami v rámci této struktury je patrno, že za prvé je struktura záměrně konstruována jako co nejvíce nepřehledná a komplikovaná, za druhé prolínají se v ní údajně podnikatelské subjekty a také neziskové a nevládní organizace, a za třetí rada funkcionářů vykazovaných jako statutární orgány probíraných obchodních korporací či jejich členové zároveň zastávají pozice ve výše uvedených agenturních subjektech sloužících ke krytí činnosti styčného odboru, navíc mívají velmi často vysoké vojenské hodnosti.

Tak, pane premiére, tohle vše jste nevěděl? Vy nevíte, s kým máte tu čest? (Rozruch v sále.) Vy nevíte, že CEFC, která zde operuje, je v podstatě gangsterská organizace, která je zástěrkou pro zpravodajské služby, pro zpravodajskou výzvědnou činnost proti nepříteli? A zdůrazňuji - podle oficiální doktríny Čínské lidové republiky nepřítelem jsou všechny státy Evropské unie a státy NATO. To vám to vaše zpravodajské služby neřekly? Anebo jste to věděl, a přesto nekonáte? (Tleská celá pravá část sálu, někteří poslanci hnutí ANO a většina poslanců KSČM.)