Děkuji, pane předsedající. Vážený pane nepřítomný ministře, já bych se vás rád zeptal touto formou, kdy hodláte otevřít maloobchod, to znamená ty malé obchůdky, kde tedy nyní už žádné nebezpečí nehrozí.

Ono tedy nikdy určitě nehrozilo nebezpečí v těch malých obchodech, protože velké obchody zůstaly normálně otevřené. Já bych si velice rád koupil košili, trenky, ponožky, boty, protože za tu dobu toho covidu, který je tady už vlastně více než rok a střídají se tady nouzové stavy a nenouzové stavy, tak bohužel i díky tomu sníženému pohybu v přírodě a podobně, protože ty lockdowny nás nutily být pouze kousek od svého bydliště, tak už nedopnu ani košili. A vy mi tady vlastně bráníte tomu, abych si zašel k holičovi, abych si zašel na pedikúru, abych si koupil ponožky, které už také dosluhují. A takhle to cítí spousta dalších lidí, protože tím jenom, že budeme nakupovat oblečení pro malé děti, tak ty samozřejmě to potřebují nejvíc, protože rostou. Ale bohužel díky covidu narostli i dospělí, ale bohužel do šířky. Takže já bych tímto apeloval i na to, aby se otevřely sportovní areály, aby se otevřela fitcentra, aby konečně lidé mohli se sebou něco dělat a nebyli postaveni do situace, kdy si nemají na sebe co obléknout a chodili v nějakých věcech, které jim skutečně už fyzicky nejsou. Těším se na vaši odpověď, kdy tady hodláte otevřít služby a maloobchod. Děkuji.