Citáty slavných

Po internetu poletuje legenda, že EU rozhoduje o 80% národní legislativy. Málokdo ale tuší, odkud se toto číslo vzalo.

V červenci 1988 tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors řekl, že podle jeho mínění do deseti let bude z EU pocházet 80% evropské ekonomické legislativy. Naplnilo se toto očekávání? (OJC, 4. července 1988, str.124)

V lednu 2007 bývalý německý president Roman Herzog v Die Welt am Sonntag citoval zprávu ministerstva spravedlnosti, která tvrdila, že v letech 1999-2004 celých 84% německé legislativy pocházelo od „nikým nezvolených institucí EU v Bruselu“.

V červnu 2009 šéf europarlamentu Hans-Gert Pöttering řekl, že Europarlament rozhoduje o 75% evropské legislativy. Ale nemyslel tím 75% všech zákonů na území EU. Myslel tím 75% z toho, co se přijímá na nadnárodní úrovni, podléhá schválení Europarlamentu a 25% ne.

V březnu 2009 dr. Tilman Hoppe v článku pro Europäische Zeitschrift für Wirtschaftsrecht uvedl, že v Německu platilo koncem roku 2008 celkem 10 279 evropských regulací a jen 21 391 německých regulací (z toho 1841 celoněmecké regulace a 550 regulace jednotlivých spolkových zemí). Tedy příkazy EU tvořily cca 80% celkových regulací.

Jaká je realita v Británii

Ve Velké Británii v letech 1997 až 2009 celkem 6,8% primární legislativy (statuty) a 14,1% sekundární legislativy (prováděcí předpisy) hrálo roli v zavádění evropských závazků. Počet zákonů ale mnoho nevypovídá, protože některý zákon má miliardové dopady a jiný skoro žádné.

V roce 2006 Lord Triesman (FCO, ministr zahraničí) uvedl: „Mnoho směrnic EU má čistě technický či dočasný efekt. Odhadujeme, že asi 50 procent britské legislativy, která má významný ekonomický dopad, pochází z legislativy EU.

Analýza od OECD přinesla podobné závěry. V roce 2002 odhadli, že  40% nových britských regulací s významným dopadem na obchod, je odvozeno z legislativy EU. Navzdory tvrzením, že 80% německých  regulací pochází z EU, odhady německé vlády hovoří asi o 50 procentech.“

Studie od „Open Europe“ s názvem „Out of Control“ v roce 2009 došla k tomuto závěru: „Průměrné roční procento absolutního počtu regulací pocházejících z EU je 50,4%. Například v roce 1998 to bylo 63,2% zatímco v roce 2002 jen 38,3%. Do těchto výpočtů jsme zahrnuli jen směrnice, které podle prováděcích předpisů mají ekonomický dopad na obchod, veřejný sektor či terciální sféru. Tak jsme se vyhnuli zavádějícímu porovnávání směrnic ekonomicky závažných se směrnicemi, které mají malý či pouze administrativní dopad.“

Rozhoduje tedy EU o pouhých 10% naší legislativy, jak nás chlácholí euro-optimisté? Nebo rozhoduje o hrozivých 80%, jak straší euroskeptici? Pravdu mají asi obě strany. Je to okolo 10-20% z celkové legislativy a zároveň asi 50% z legislativy, která má hospodářské dopady. To je ale jen průměr. Ve vybraných oborech, např. v zemědělství či ekologii, je to číslo vyšší než 50%.

Nepřímé vlivy

Vliv EU však nemůžeme redukovat jen na národní předpisy, které náš parlament schvaluje na příkaz z Bruselu (tzv. transpozice). EU totiž nevydává jen „směrnice“ (directives), které přikazují národním parlamentům přijmout ten či onen zákon a dosáhnout nějakého cíle. EU vydává i „nařízení“ (regulations) nebo „rozhodnutí“ (decisions), která platí rovnou. Podobně jako ministerstva vydávají vyhlášky.

EU také vytváří neviditelné mantinely pro vznik domácí legislativy. Řada potřebných zákonů nemůže ani vzniknout, protože by byla ve střetu s právním rámcem EU. Těžko vyčíslit počet zákonů, které byly takto zardoušeny ještě v kolébce. (Knill and Lehmkuhl 2002).

Požadavky EU se plní nejen přijímáním nových národních zákonů, ale také přijímáním či změnami předpisů a vyhlášek.

Nesmíme zapomenout také na Evropský soudní dvůr. Ten může nařídit změnu či zrušení národního zákona, pokud má pocit, že je v rozporu s evropskou legislativou. Pokud se tomu státy chtějí vyhnout, musejí si sjednat „výjimky“ (opt-outs), aby se na ně vybrané evropské regule nevztahovaly.

A teď si vás všechny koupíme

EU nás ovlivňuje nejen směrnicemi a regulacemi, ale i dotacemi. Do evropské kasy odvádíme daně a EU nám je pak oklikou vrací ve formě dotací. Ale aby vám Brusel vaše peníze vrátil, musíte tancovat, jak Brusel píská. Musíte vyplnit tunu formulářů a dodržet často absurdní „podmínky“ pro udělení dotace.

Ministerstvo financí ČR: „V průběhu roku 2012 obdržela České republika z rozpočtu EU celkem 113,7 mld. Kč a celkem do rozpočtu odvedla 39,8 mld. Kč. Čistá pozice za rok 2012 je tedy výrazně kladná, Česká republika získala o 73,8 mld. Kč více.“

Lidé jsou tak naivní, že se ještě RADUJÍ, kolik miliard nám Brusel dává. Nechápou, že toto číslo je naopak dokladem sílící nadvlády. Když vám někdo něco dává „zadarmo“ mějte se na pozoru, co bude chtít na oplátku. Opravdu věříte, že vám ve sféře byznysu a politiky někdo dá něco jen tak?

Evropské dotace slouží k tomu, aby Brusel podpořil své poslušné lokaje a upevňuje si tak ve vaší zemi pozici. Třeba Přátelé Země (Friends of Earth Europe) „čerpají“ z Bruselu polovinu svého rozpočtu. Nebo vzpomeňte na 3/4 miliardy Kč pro klimatozpytce z CzechGlobe, kteří dostali dokonce vlastní letadlo. Ti pak sotva budou kousat do ruky, která je krmí, že?

A nejlepší na tom všem je, že všechno, co nám Brusel kdy dal, nám zase vezme. Dosud jsme prý za roky 2004-2013 dostali asi 300 mld Kč celkem. Ale v Eurovalu (Evropský destabilizační mechanismus) jsme se zavázali zaplatit 300 mld Kč za krachující státy jako je Řecko.

Brusel si těmito dotacemi kupuje naši poslušnost. A přitom nám ve skutečnosti nedá nakonec ani korunu čistého. Za kolik jsme prodali svoji svobodu? Za mísu čočovice? Kolik je 300 miliard mínus 300 miliard?

Vítězslav Kremlík
kandidát č. 8 do europarlamentu za Svobodné