Putin poslední dobou vyhrožuje světu, že bude rýsovat nepřekročitelné červené linie. Rozuměj ve jménu civilizace, samozřejmě té ruské. Kudy povedou, už neupřesnil.

Trochu můžeme očekávat politiku v duchu informace rádia Jerevan, které se kdysi otázalo Brežněva, jestli je pravdou, že se USA vměšují do vnitřních věcí Sovětského svazu? Ano, odpověděl Brežněv. Vměšují se do našich vnitřních věcí všude ve světě. Myslím, že Havel kdysi řekl, že Rusko má problém, protože neví, kde má hranice.

Jakou barvu čáry byste asi čekali od bývalého soudruha, KGBáka? Zajisté červenou, či rudou. Česko má aktuálně v čele země neskutečné patolízaly, ale jedno jim nelze upřít - dokázali dostat Česko na seznam nepřátel Ruska do ctihodné společnosti USA. Jinak žádná z dalších zemí planety si tohle uznání stále hysteričtějšího soudruha transformovaného na cara, nevykoledovala.

Rýsování červených čar, tzv. redlining není nic nového. Tento jev pochází ze třicátých let minulého století a poznali ho na své kůži černoši, kterým bankéři nechtěli poskytnout úvěr. Bankéři černošské čtvrti vymezovali červenou čarou a obyvatelé území měli paušálně s úvěry smůlu. Dnes je tenhle historický příběh jednou z ukázkových situací pro moderní etiku, totiž pro oblast tzv. algoritmické předpojatosti.

Zdá se, že redlining není v mezinárodní politice minulostí. Hysterie ruských elit, že v moderním světě ztrácejí, je dost jasná. Například v době rozpadu Sovětského svazu jejich ekonomika byla osminásobná, než v sousední Číně. Dneska je naopak osminou té čínské a stále více se poměr zvětšuje. Ruské mocné už nenapadá jiné řešení, než terorismus, výhružky a vposled seznam nepřátel Ruska.

Myslím, že je dobře, že nás takhle ruský medvěd ocejchoval. Pořád se mně vkrádá myšlenka položit vedle sebe tři literární díla: Chceme žít; Ve stínu mrakodrapů; Daleko od Moskvy.