Francouzská nostalgie měla propagovat českou budoucnost: minulý týden skončila propagační jízda čtyřicet roků starého TGV, která měla v očích veřejnosti podpořit vybudování sítě vysokorychlostní železnice. Jednak nevím, proč vůbec tahle akce za 8 miliónů vznikla, když neznám žádné významnější uskupení v Česku, které by VRTky zásadně odmítalo. Spory se týkají, jako dnes u všech staveb, vedení tras a zřejmě i majetkových vztahů. Ne že bych byl odpůrcem, aby se dědeček TGV do Česka přišel ukázat, jako nostalgická jízda z ciziny dobrý, ale spojení s naší budoucností je spíše parodií a naopak ukázkou českého zaostávání. Přitom síť VRT je dnes nejdůležitějším dopravním infrastrukturním projektem. Jeho ekonomický efekt a vliv na životní prostředí je výrazně lepší, než klopotně realizované některé dálniční úseky.

Ke konci své politické kariéry jsem s výjimkou SPD dal dohromady tiskovku všech parlamentních stran a ve Sněmovně usnesení o výstavbě VRT podpořili  téměř všichni, tuším, že jeden z přítomných se zdržel. Takovou podporu tento infrastrukturní projekt měl. V následných volbách se všichni (snad až na TOP 09) předháněli v bilboardech, kdo dojede z Brna do Prahy  a opačně dříve.

Tím až na drobné vše skončilo. Poslanci se tehdy v dlouhém usnesení přihlásili např. k tomu, že chtějí moderní dráhu na návrhovou rychlost 300km/h a řadě dalších věcí. Mám ale pocit, že resort dopravy si dělá z usnesení zákonodárců tak akorát srandu. Na Moravě se začala připravovat trať na 200 km/h. A při vší úctě, těch 11 lidí na SŽDC, kteří se VRT věnovali, republiku nespasí. Ve Velké Británii od rozhodnutí o VRT do kopnutí do země uplynulo 8 roků. Za Babiše uplynulo 8 roků, a kromě nějakých přípravných projektových prací - nic. Takhle se důležité projekty opravdu, ale opravdu nedělají.

A zpátky k TOP 09. Když jsem připravoval Vizi 2030 (možná ji ještě někde zastrčenou na webovkách mají), tak jsem snil o tom, že VTRky udělají z Česka městský stát, kde bude otázkou hodin dostat se z jednoho konce země na druhý. Chtěl jsem, aby z poslední osady v republice (až na několik lokalit) se lidé do Prahy dostali nejvýše za tři hodiny (převážně po železnici), chtěl jsem, aby VRT byla státní službou, ekonomicky dostupnou pro všechny občany. Ti by tak měli možnost dojíždět za špičkovými lékaři, za obchodem, za blízkými apod. To vše rychle, ekologicky a bezpečně.