Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové,

vláda před nás dnes předstupuje se svým programovým prohlášením a s žádostí o vyslovení důvěry. Důvěra, co to vlastně důvěra je? Důvěru bych možná definovala jako typ postoje, který vyvolává pocit jistoty. Programové prohlášení vlády, zejména pak pasáže týkající se sociální oblasti, ve mně ovšem příliš pocitu jistoty nevyvolávají.

Začala bych zmíněním největšího úkolu, který si před sebe vláda postavila, a to je tedy důchodová reforma. To, že každý slušný a pracující člověk si zaslouží důstojné stáří, je zcela neoddiskutovatelné. Ovšem činit teď rozhodnutí, která zásadně ovlivní životy našich občanů ve vzdálené budoucnosti, vyžaduje spolupráci a shodu napříč politickým spektrem. Není přeci možné, aby se důchody a jejich parametry při každé změně garnitury měnily. Začátek volebního období, kdy vládnoucí koalice nerespektovala výsledky voleb a z vedení Sněmovny vyšachovala stranu, která má více poslanců než Piráti a TOP 09 dohromady, bohužel o nějakém zájmu spolupracovat ze strany koalice příliš nevypovídá. Korunu tomu nasadil pan ministr práce a sociálních věcí svým projevem, že vlastně nás, opoziční poslance, pro důvěru vlády vůbec nepotřebuje. Ano, 108 poslanců je většina.

Nicméně mě zaujalo několik odrážek v programovém prohlášení.

Cituji: "Zjednodušíme a zrychlíme proces přiznávání finanční pomoci pro osoby se zdravotním postižením, zejména příspěvku na péči, a invalidních důchodů. Provedeme změny v posuzování ze strany Lékařské posudkové služby a v sociálním šetření sociálními pracovníky."

Co tím chce vláda říci? Ve mně to vzbudilo vzpomínky na bývalého ministra práce za TOP 09 pana Drábka. Ten provedl také změny v posuzování a ejhle stal se zázrak - řada lidí se po přehodnocení dle tzv. "Drábkových" kritérií uzdravila. Bohužel ale jenom na papíře, jejich omezení, postižení ovšem nezmizelo, zmizela jim však státní podpora a pro svá omezení s velkými obtížemi hledali uplatnění. Nejednoznačnost takových vět v programovém prohlášení je podle mého hazard. A možná ne jenom ve mně rozhodně nevzbuzuje důvěru - pocit jistoty.

V programovém prohlášení vlády se také hovoří o začleňování osob se zdravotním postižením do společnosti a na pracovní trh a revizi současného systému podpory jejich zaměstnávání. Tady bych chtěla konstatovat, že občané se zdravotním postižením, ale i s dalšími omezeními jsou na pracovní trh začleňováni již radu let a jsem přesvědčena, že vcelku úspěšně. Například lze zaměstnavatelům kofinancovat výdaje na mzdy těchto pracovníků, lze přispět na úpravy pracoviště a podmínek pro zaměstnání zdravotně postižených. Pro zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce lze využít i projekty financované z Evropského sociálního fondu. Zcela určitě je co zlepšovat. Ale mám obavy, aby z revize současného systému podpory nebyl spíše krok zpět, když vláda tvrdí, že chce všude šetřit. Myslím si, že šetřit by se mělo na politických náměstcích, na ministerstvech, ale rozhodně by se nemělo šetřit na našich zdravotně postižených občanech. Ti si zaslouží jistoty, nikoliv obavy z toho, jak velké dopady budou na ně mít proklamované revize. Podobně nejistě je na tom i fráze, cituji: "Podpoříme zapojení soukromých zdrojů do financování sociálních služeb při zachování sociálních pojistek." Podle mého tato věta zcela otevírá cestu privatizaci sociálních služeb a vrhá jejich klienty do nejistoty, zdali vůbec na sociální služby finančně dosáhnou. Sociální oblast, stejně tak jako oblast zdravotnictví, by měl v první řadě financovat stát a stejně tak by měl být schopný kontrolovat kvalitu poskytovaných služeb.