Dobré ráno, vážený pane předsedající, vážení zástupci vlády, kolegyně, kolegové.

Je sice trochu úsměvné vyslovovat nedůvěru vládě, u níž je otázkou, zdali ještě vůbec nějakou podporu a důvěru mezi lidmi má. Řada mých kolegyň a kolegů zde mluvila, vlastně víc asi mluvit nebude, ale mluvila o celé řadě problémů, u kterých vláda zcela selhává a rezignuje na jejich řešení, ač se jednotliví ministři a pan premiér plamenně chlubili, jak mohutně nám všem pomáhají a jak vše řeší, ať už se jedná o energetickou krizi, inflační krizi a s tím související zdražování v podstatě ve všech sektorech ekonomiky, a nakonec i uprchlickou krizi, kde nám lidé píší a mají pocit, že jsou všude na druhé koleji. To vše vede k velké frustraci, která se jistě zcela promítá v nedůvěře občanů vůči naší vládě, která jediná v rámci exekutivy má možnost to celé řešit. A jak to do dnešních dnů řeší? Nijak. Tvrdí, že jedná, že nenechá nikoho padnout a vysílá signály. Ale ty vysílá již od loňského podzimu.

Ve svém vystoupení bych se však ráda zaměřila na oblast, ve které vláda podle mého selhala nejvíc, a tou je komunikace. Komunikace by přitom měla být základním stavebním kamenem důvěry v politiku jako takovou. Uvedu to na několika příkladech. Začnu cedníkem proti drahotě. Pardon, deštníkem proti drahotě. Vláda navyšuje důchody, kdy se jedná o zákonnou valorizaci. Zavádí slevy na dani na poplatníka. Ta už byla schválena předchozí Sněmovnou. A velmi zajímavé bylo sledovat dohady nad jednorázovou podporou rodin s dětmi ve výši 5 000 korun, kdo a jakým způsobem na tuto plošnou dávku dosáhne, kdo a jak ji vyplatí. Ministr financí opravoval veřejná prohlášení ministra práce a sociálních věcí, ačkoli na vládě spolu sedí u jednoho stolu. Dost to vypovídá o funkčnosti, jednotě této vlády a o její vnitřní komunikaci.

Vážená vládo, navýšili jste životní minimum. Díky tomu dosáhne na dávky širší okruh oprávněných osob, pokud ovšem o ně požádá, protože několik stovek tisíc oprávněných osob z nějakého důvodu nežádá. Nikdo neví proč. Z navýšených dávek možná nějak lidé uplatí drahé energie. A polostátní ČEZ si mezitím s nadšením mne ruce nad miliardovými zisky. Cituji Hospodářské noviny: Energetická skupina ČEZ ve výsledcích za první pololetí potvrdila, že její letošní hospodaření bude lepší, než čekala. Za první pololetí roku 2022 měl největší výrobce elektřiny v Česku čistý zisk 33,6 miliardy korun. Provozní zisk před odpisy byl přes 59 miliard korun, což je meziroční nárůst o 27,7 miliardy. Hlavním důvodem je růst cen energií na velkoobchodních trzích. A cituji dále: Očekávaný čistý zisk za celý rok 2022 indikuje dividendu v případě stanovení na horní hranici intervalu platné dividendové politiky na úrovni 67 až 73 korun na akcii. Příští rok tudíž bude pravděpodobně vyplacena nejvyšší dividenda v historii společnosti a majoritní vlastník český stát by mohl získat více než 27 miliard korun, uvedl předseda představenstva a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Kolik finančních prostředků stát vyplatí na sociálních dávkách? Takže naše rodiny, naši občané z dávek financují zisky ČEZu, aby dividendy odtekly na bankovní účty menšinových akcionářů? Kdo tito akcionáři jsou, že se s nimi většinový akcionář, tedy náš stát, neumí dohodnout? Kdy a jakým způsobem, za čí vlády probíhala privatizace energetických firem a strategické infrastruktury vůbec? Opravdu vláda nemůže, nebo nechce na to na tomto faktu cokoliv měnit? Těžko říct.