Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře,

dovolte mi, abych i já se vyjádřila k návrhu novely trestního zákoníku. Jsem přesvědčena o tom - a už to začalo - že nás čeká intenzivní debata, ale věřím, že dojdeme nějakým způsobem formou rozumné diskuze ke zlepšení předkládaného návrhu.

Na začátek bych velmi ráda uvedla, že respektuji a vnímám snahu Ministerstva spravedlnosti upravit novelu trestního zákoníku směrem k přísnějšímu postihování a potírání násilné trestné činnosti oproti ekonomickým trestným činům a také se více zaměřit na alternativní tresty a peněžité tresty. Jsem připravena a věřím, že už, jak bylo zmíněno, konečně dotáhneme do konce jednu z priorit, kterou jsme si stanovili jako podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí, a to je dětský certifikát. Hodnotím a moc děkuji za to, že jste to tady na začátku svého projevu, pane ministře, zmínil. Stejně bych chtěla poděkovat všem napříč politickým spektrem, že jsme na tomto tématu skutečně pracovali a to téma jsme debatovali. Věřím, že ho v této novele dotáhneme do konce. Věřím skutečně v konstruktivní debatu.

Nicméně, ačkoliv rozumím potřebě Ministerstva spravedlnosti řešit problém s přeplněností věznic - řešil to tady jak kolega Michálek, tak paní profesorka Válková, i vy, pane ministře - tak ačkoliv naprosto souhlasím s tím, že vězení má zbavovat osobní svobody, nikoliv lidské důstojnosti, nejsem si úplně jistá, jestli jsme se ve 100 procentech návrhu novely trestního zákoníku vydali úplně správným směrem. Kupříkladu u § 196, kterému se tady budu věnovat a který se týká právě úpravy skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy. O tom jsem už, pane ministře, shodou okolností s vámi hovořila i v průběhu přípravy té novely trestního zákoníku po tom, co jste ho předkládali na vládu, a říkala jsem, že s dekriminalizací výživného v žádném případě nebudu souhlasit. Tomu se budu věnovat tedy i v tomto projevu.

Co se týká nového znění § 196, tak ten má znít tak, že kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po delší dobu než čtyři měsíce a vydá tak oprávněnou osobu nebezpečí nouze, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Ten návrh usiluje o zásadní změnu tak, že vlastně trestní odpovědnost za neplacení výživného by se vztahovala pouze na případy, kdy je oprávněná osoba - tedy zpravidla to bývá nezletilé dítě nebo nezaopatřené dítě - vystavena stavu nouze. S tím návrhem rozhodně nemohu souhlasit, protože podle mého názoru přináší skutečně řadu rizik nespravedlnosti, které není na místě ignorovat.

Na začátek je určitě také potřeba uvést, že podle důvodové zprávy čistě za neplacení výživného je vězněno zhruba kolem 700 osob, což určitě není číslo, které by nám pomohlo vyprázdnit zaplněné věznice. Nicméně morální hazard, ke kterému může přispět, je podle mě obrovský. Zásadní a základní problém podle mého názoru je ten, že znění § 196 trestního zákoníku odráží jakýsi základní morální princip, a to je vlastně povinnost rodiče zajistit svému dítěti odpovídající výživu. Pakliže neplatí, nezajistí výživu, může být trestně stíhán. Trestní odpovědnost je podle mého stanovena nejenom proto, aby byly chráněny děti, ale také proto, aby byla respektována povinnost rodičů přispívat na jejich potřeby. Dekriminalizace neplacení výživného, pokud není prokázán stav nouze, tento princip oslabuje a ten krok by podle mého názoru znamenal, že odpovědnost za výživu dětí bude relativní a bude závislá na konkrétních podmínkách, a ne na zásadní povinnosti, kterou musí rodič vždycky plnit.