Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane předsedo.

Dovolte, abych i já řekl pár slov k problematice petice, kterou podepsalo 36 tisíc lidí, a to s vírou, že Senát je organizace, instituce, která může něco změnit. Těch 36 tisíc lidí samozřejmě nezná do hloubky problematiku vodárenství, ale je konfrontováno s tím, jaké ceny vody platí, je konfrontováno s tím, že se cena vody zdražuje, a je také informováno dlouhá léta, nejenom námi dvěma, o tom, proč tomu v mnoha případech tak je.

Já jsem se stal zastupitelem města Přerova v roce 1990 v prvních svobodných volbách. V roce 1993 jsem byl vyslán jako zástupce města do prvního představenstva VaK Přerov. VaK Přerov byl, řeknu, privatizován privatizačním projektem, který ve všech případech, prakticky všech VaK, koncipoval vedení, management dané vodárenské společnosti. Až na naprosté výjimky vedení těchto vodáren navrhovalo privatizační projekt, který předpokládal tzv. smíšenou společnost, to znamená města a obce, které dostaly akcie, vlastní infrastrukturu, tuto infrastrukturu provozuje, protože zisk vzniká z provozování, z prodeje vody, z odkanalizování odpadních vod.

Každý, kdo se zabývá problematikou zajištění vody pro obyvatelstvo, zemědělství a průmysl, by se měl seznámit také s tím, jak to dělají v jiných částech světa. Charakter vodohospodářského systému, který každý civilizovaný stát musí dříve či později vytvořit, je přirozeně modifikován přírodními podmínkami, množstvím podzemní a povrchové vody, úrovní srážek a také nároky, které klade na systém zemědělství a průmysl. Na našem území byl vždy dostatek vodních zdrojů, proto je pitná voda brána jako samozřejmost. V každé části našeho státu, na krajské či regionální úrovni, proto v minulosti vznikaly vodárenské podniky, které zajišťují dodávky kvalitní pitné vody a čištění odpadních vod. Mohou a existovaly samostatně. Vytvářejí systém přirozených lokálních monopolů. V období socialismu byly okresní a krajské vodárny ve vlastnictví státu a na celém území byla realizována jednotná cena vodného a stočného. Cena vody byla absolutně nesmyslná. Blížila se jedné koruně za kubík. Proto došlo k vnitřnímu zadlužování podniků a celého vodárenství. Stát Izrael, který v mnoha ohledech může sloužit jako vzor racionálního nakládání s vodou, budoval nesmírně složitý celostátní systém zásobování vodou, který je nucen využívat doslova každou kapku vody spadlé z nebe, vody z fosilních zdrojů, vody brakické, říční a odsolené. Byl slavnostně uveden do provozu v roce 1964. Stát Izrael vedle toho produkuje odpadní, vyčištěnou vodu, kterou deponuje do několika set obrovských zásobníků a prodává ji farmářům na závlahy. Nevypouští tedy vyčištěnou vodu, jak je to tady zvykem, do koryt řek. Voda patří v Izraeli podle zákona celému národu. V případě hospodaření s vodou se Izraelci vzdali soukromého vlastnictví a jeho tržního hospodářství, aby mohl vzniknout systém, který všem občanům zajišťuje rovný přístup k pitné a užitkové vodě.

Čím se tedy liší tento socialistický systém od toho našeho, který jsme v kuponových privatizacích atomizovali? Voda v Izraeli není dotována. Cena vody musí zajistit prostředky na opravy, rekonstrukce a inovace. Vodárenské podniky, tzv. VaK, vznikly u nás jako akciové společnosti a došlo k deetatizaci formou komunalizace. Část akcií vodárenských společností získali také soukromí investoři a některé fondy. Pravděpodobně to udělali proto, aby vlastnická struktura byla ještě nepřehlednější a zájmy akcionářů rozmanitější. Je jasné, že komodita, která zajišťuje veřejný zájem celé společnosti, si zaslouží něco jiného, jak obchodní společnost zaměřená na tvorbu zisku. Měla to být veřejně prospěšná společnost, ovládaná výhradně městy a obcemi, pokud odmítáme řízení státem, což jsme odmítli. I my v Přerově jsme stáli v roce 1992 před problémem, jak zajistíme na jedné straně přijatelnou cenu vody pro naše odběratele a na druhé straně potřebné opravy, rekonstrukce a investice ze zanedbané infrastruktury a výstavby čističek odpadních vod. Bylo nám jasné, že musíme obracet každou korunu a vyloučit každý zbytečný výdej.