Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové,

já se pokusím vnést do této možná zbytečně zjitřené atmosféry trochu klidu a snad i konkrétních údajů. Abychom si nalili čistého vína, respektive abychom si řekli, proč vás žádá vláda České republiky o nouzový stav. Já jsem to už řekl, ale zopakuji to znovu. Bez nouzového stavu není možné omezení volného pohybu osob. Bez nouzového stavu není možná pracovní povinnost pro studenty. Bez nouzového stavu nelze používat subjekty kritické infrastruktury a její nezbytné dodavatele, včetně integrovaného záchranného systému. Bez nouzového stavu nelze disponovat státními rezervami. V nouzovém stavu lze velice omezeně nakládat s provozem různých provozoven, nákupních center apod. V podstatě nelze dělat téměř nic. Proto vás prosíme o nouzový stav.

Často se argumentuje tím, že jsme úplní blázni a že Německo a jiné země jsou na tom daleko lépe. Tak vás jenom chci informovat zcela neemotivně, že protože - omlouvám se, že jsem musel na čtvrthodinu odejít, důvodem byl telefonický hovor s ministrem Spahnem kvůli vakcíně - tak vás jenom informuji, že Německá spolková republika od tohoto března do příštího března má něco, čemu říká epidemický stav a co je velmi podobné našemu nouzovému stavu a co jim umožňuje provádět všechna tato opatření. Chce snad někdo z poslanců říct, že v Německu je všechno špatně, že v Německu všechno nefunguje? Určitě ne, aspoň zatím jsem neměl takový signál, naopak často slýcháme, jak je v Německu všechno skvělé a jak my děláme všechno špatně.

Já bych vás jenom upozornil, že je to jakási naše národní vlastnost - vždycky se strašně shodit, říct, že jsme úplně neschopní a že v jiných zemích to všichni dělají daleko lépe. Já si myslím, že to tak není, v těch zemích to dělají dobře, my to děláme taky dobře a každý to děláme trochu jinak a není to, prosím vás, vůbec nic špatného, svět je takový. Buďme na sebe, prosím, napříč všemi politickými spektry, občas třeba také trochu hrdí nebo trochu pyšní a je úplně jedno v jaké politické straně se nacházíme a nebo za koho tady mluvíme. Mluvme, prosím, každý za sebe. Tento pultík jako kdyby lidi z měnil, jako kdyby přestali být lidmi a stali se jenom poslanci nebo jenom členy nějaké strany. Já mám tu výhodu, že nejsem členem žádné strany, a snažím se, aby mě ten pultík nezměnil.