Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové,

začnu tím, co řekl velmi správně pan kolega Adamec, a to je, že odpady byly, jsou a budou byznys. A protože to tak je, tak z toho samozřejmě prostě vyplývají i některé antagonistické rozpory, které prostě nelze vypořádat. Protože vztahy mezi těmi, kteří chtějí recyklovat, těmi, kteří chtějí spalovat, těmi, kteří chtějí samozřejmě odpad vůbec nevytvářet, a především těmi, kteří chtějí dále skládkovat, a jsou tací, protože z toho mají miliardy korun, tak jsou v praxi neřešitelné. Nikdy je nepotěšíte všechny. A tudíž nikdy nepotěšíte ani všechny kolegyně a kolegy v této Poslanecké sněmovně.

A bylo zajímavé, že když jste sledovali tu diskusi, tak tady zazněly ty rozpory. A myslím, že to bylo jasné. Pro někoho je rok 2030 konce skládkování příliš daleko. Pro někoho je příliš blízko. Pro někoho je třídící sleva příliš přísná. Pro někoho je příliš benevolentní - pro obce. Pro někoho je skládkovací poplatek, jak je navržen, vysoký. Pro někoho je nízký, protože by měl být ještě motivační. Tím chci jenom dokladovat, že není možné v téhle oblasti dosáhnout nějaké komplexní shody se všemi.

Nám se ale povedla věc, která se vlastně předtím nikomu nepovedla, abychom stáli před deseti dny na tiskové konferenci v jedné řadě vedení Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory, Ministerstva průmyslu, Ministerstva životního prostředí. A všichni prezidenti těch svazů řekli ano, my s těmito zákony, jak jsou navrženy, souhlasíme a podporujeme je, protože je to prostě někdy velmi krvavý kompromis mezi našimi zájmy. Všichni skřípou zuby stejně. A to je vždycky signál, že se něco povedlo. Nikdo nebyl příliš nadšen. Nikdo nebyl příliš zklamán.

Několikrát to tady zaznělo od vás, kolegyně, kolegové. A já jsem velmi rád za tu debatu, byť mi některé věty, které tady zazněly, tak já už jsem je slyšel v minulosti, a některé mi připadaly, odpusťte mi to slovo, jako vlhký sen jedné konkrétní skládkařské společnosti, která by tady nejradši skládkovala do roku 2150. Ale ono se to naštěstí nepodaří.

Tak a teď jenom krátce k některým mýtům. (Reakce z pléna: Me Too?) Česká republika... Ne Me Too, ale mýtům. Česká republika dneska energeticky využívá 12 % svého komunálního odpadu. Evropský průměr je 28 %. Jsou severské země jako Švédsko, Finsko, Dánsko a další, které mají hodně přes 50 % energetického využití. Záměrně říkám energetické využití odpadů. Ne spalování, to je rozdíl. Tady je prostě energetické využití odpadů v tomto státě sprosté slovo. A proč? Protože tady skupina ekologů - na jedno jméno si konkrétně vzpomínám, ale nebudu říkat, abych mu nedělal reklamu - je paradoxní, že tenhle ten člověk vlastně je na jedné straně jako ekolog se skládkaři, to mě překvapuje. A všichni střílí do toho energetického využití. A říkají, recyklujte, musíte recyklovat.

Vážení, kdo si ten zákon přečetl, a uznávám, že to není jednoduchý zákon, tak tam najde přímo v zákoně povinná procenta pro recyklaci. 55 % v roce 2025, 60 % v roce 2030 a 65 % v roce 2035, protože to jsou evropské cíle a jsou propsány do zákona. Ale nikde tam nenajdete procento, kolik musíme spalovat. Protože takové procento samozřejmě neexistuje. Ale řeknu vám jednoduché číslo. V roce 2035 Česká republika bude povinna recyklovat 65 % svého komunálního odpadu podle evropských pravidel. 10 % maximálně skončí na skládkách i po zákazu skládkování - to je struska, popel a celá řada dalších odpadů, které nelze dneska nějakým způsobem využít.

A rozdíl mezi 100 % a 75 % je 25 %. To znamená, pouhých 25 % tady zůstane na to spalování nebo energetické využití. Pouhých 25 %. Víc prostě nemůžeme. Takže kdo říká, že tady budeme spalovat obrovské množství, říká nesmysl. My dneska energeticky využíváme 12 % a v nejlepším případě se dostaneme na 25. A to budeme pořád hluboko pod evropským průměrem. Tak proboha už prosím přestaňme argumentovat tím, jak jsou tady nadkapacity a budou vznikat nadkapacity na energetické využití. Nebudou! Protože oni to nebudou mít čím krmit. A ti podnikatelé, kteří do toho budou dávat miliardy korun, tak nedostanou žádnou dotaci. V tom s vámi souhlasím. Někdo tady řekl, že jsem vyjednával v Evropě kolem - no nikdy jsem nevyjednával v Evropě, aby Evropa podporovala spalování. Nikdy jsem o tomto nevyjednával! Vyjednával jsem tam o spoustě věcí kolem EIA atd. Protože Evropa nepodporuje spalování! Nepodporuje dotačně, ale nezakazuje ho.

A vracím se k tomu, co tady zaznělo a my jsme to zažili v krizi v roce 2008, nebo vlastně v letech po krizi, když prudce klesla poptávka po recyklovaných materiálech, po tříděných materiálech. A já se ptám: Co bychom s tím asi dělali, s tím materiálem, kdyby ho nikdo nechtěl a my jsme neměli jinou koncovku a bylo zakázáno skládkování? Tahle vláda prostě samozřejmě odpovědně přes různé apely na šílenství z hlediska nějakých procent, si uvědomuje, že to musí být dobře rozloženo a recyklace je základ. My dneska recyklujeme 39 % komunálního odpadu, musíme se dostat na 55 % v roce 2025 a to nebude žádná sranda, dámy a pánové, to uznávám. A někteří z vás tady hovořili o tom, co s tím? Všechno se skrývá v jednom slovíčku, a to se jmenuje ekomodulace. Ta je tam naznačena jak v zákonech o výrobcích s ukončenou životností, tak v zákonech o obalech. Budeme o tom ještě mluvit. Ta přenese významně větší odpovědnost na výrobce, a myslím, že to tady taky říkal pan kolega Adamec, prostě výrobce bude daleko víc než dnes zvýhodňován, anebo znevýhodňován podle toho, jaký obal uvádí nebo jaký výrobek uvádí na trh. Jestli je ten výrobek recyklovatelný, jestli je vůbec opravitelný. Protože my dneska hlavně šílíme z nadužívání, z nadspotřeby celé řady obalových materiálů. To znamená, já můžu všechny uklidnit, že tato země rozhodně se ani zdaleka neposune do pozice Německa, které spaluje přes 50 % komunálních odpadů, nebo Švédska, nebo Norska. A já jenom odmítám rovnítko, že energetické využívání odpadů je sprosté slovo. Není. Je to normální, budeme tak i nahrazovat uhlí, mimo jiné. Tak já tu hysterii kolem toho skutečně nechápu. Ale recyklace má přednost. A je propsána do zákona.

Pokud se týká pozlacování, gold-platingu, tak vás můžu ujistit, že tam není ani náhodou, protože rok 2024, který je původně jako konec zákazu skládkování, jsme schvalovali v době, kdy všechno směřovalo k zákazu skládkování z Evropy v roce 2025. Evropská unie ale posunula ty své povinnosti až do roku 2030, nebo závazky, protože přímo se říká, že členské státy usilují o to, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci, nebo jinému využití, zejména komunální odpad. To přímo cituji evropskou směrnici. Takže rok 2030 zákon o zákazu skládkování je také velmi krvavým kompromisem mezi subjekty, jako byl průmysl, některé kraje, které říkaly, my chceme 2024, ale ty koncovky, které by odklonily zhruba 1,9 mil. tun ze skládek do roku 2024, prostě nejsou a nepostaví se za rok, ani za dva roky.

Ano, určitě tady bude velká debata, já se na ni těším, ve výborech, na seminářích. Kam nás pozvete, tam přijdeme. Sami budeme dělat semináře, abychom vysvětlovali naše pozice. A z hlediska poplatku - je postaven tak, právě v kombinaci s třídicí slevou, aby nezatížil obyvatele. Jinými slovy, já myslím, že každý z nás to znáte: pokud dobře třídíte, tak v té černé popelnici toho zbývá absolutní minimum. Já dneska, a ten zákon to umožní, aby samozřejmě se i tomu upravily svozové frekvence, konkrétní platba za litr nebo za kilo objemu odpadu. Celá řada obcí to už dneska dělá, že váží odpady, mají čárové kódy na popelnicích, prostě přímo KUKA vozy, které váží odpady. A to jsou věci, které fungují i v zahraničí. A když se na to potom podíváte, tak i zvýšení skládkovacího poplatku, a opět to tady zaznělo - ty peníze vezme skládkařům, ale nevezme je občanům. Protože pokud se bude dobře třídit a obce splní třídicí slevu, tak vůbec občan nemusí pocítit zvýšení skládkovacího poplatku. Ale i kdyby obec zcela promítla zvýšení skládkovacího poplatku občanům, tak se bavíme řádově třeba o 10, 15 korunách ročně. Deset, patnáct korun ročně, vážení, z hlediska toho zvýšení. Je to všechno zpracováno v rámci RIA.

Mohl bych tady mluvit ještě velmi dlouho a nechci s tím zdržovat, ale jenom si ještě krátce dovolím reagovat na některé věci. Myslím, že i pro paní poslankyni Krutákovou, znovu říkám, recyklace. Tady byla velká debata, jestli tam udělat nějaká daňová zvýhodnění. Jsem přesvědčen, že daňová zvýhodnění nehrají žádnou roli z hlediska podpory recyklace. Co bude fungovat a co funguje a co budeme podporovat dále a konkrétně podporujeme, jsou zelené zakázky, tzn. možnost, aby, například vám uvedu konkrétní případ, aby stát, když podporuje kanalizace, vodovody a jde tam samozřejmě do toho zamíchat recyklát docela významným množstvím plastu, tak aby samozřejmě tam bylo sborové zvýhodnění v zelených zakázkách na využití recyklátu. Je to správné. Když to stát chce, měl by to i sám podporovat.

Kolikrát tady padlo stanovisko obcí. Ale my jsme došli k základnímu souladu se Svazem měst a obcí. Odpadové zákony včetně všech těch parametrů byly schváleny Svazem měst a obcí, jeho předsednictvem, byly schváleny Svazem průmyslu, byly schváleny Hospodářskou komorou a troufám si říct, že tady opravdu můžu mluvit jménem velmi široké skupiny, která toho dosáhla jako kompromisního znění.

Pan poslanec Munzar k černým skládkám. Byla to obrovská několikaměsíční debata mezi vlastníky pozemků a mezi Svazem měst a obcí, protože Svaz měst a obcí původně chtěl daleko přísnější podmínky pro vlastníky. A my jsme viděli, že pro velké vlastníky, mluvili jsme s Lesy ČR a s dalšími, to prostě není možné. Není to pro ně akceptovatelné. Svaz měst a obcí řekl jednoznačně: Aplikujte pravidlo "vlastnictví zavazuje". Vlastnictví také znamená odpovědnost. My jsme viděli, že to není realistické, že nemůžeme oplotit půlku republiky. Proto jsme navrhli postup - a teď nechci zdržovat, vysvětlíme ho ve výborech, vysvětlíme ho na seminářích - kde jsme přesvědčeni, že to nepřinese, jak se obává kolega Munzar nebo kolega Bendl, zatížení obcí. Naopak Státní fond životního prostředí bude ve větší míře poskytovat dotace obcím na odstraňování černých skládek. Jestliže jsou lidi čuňata, tak nezměníme žádným zákonem, prostě jestliže někdo vezme igelitovou tašku a hodí ji z auta do příkopu, bohužel to je o morálce, to není o žádném zákonu, to víme všichni. Není na to zázračná metoda. Ale umožníme určitý kompromis mezi tím, co chtěl SMO ČR, a mezi tím, co chtěli velcí vlastníci, a ten je vtělen právě nakonec do toho znění, kdy jsme vypořádali rozpor i s Ministerstvem zemědělstvím.

Závěrem: Dámy a pánové, děkuju velmi za zajímavou debatu. Děkuju za to, že budeme mít možnost dál v ní pokračovat ve výborech. Byl bych rád, abychom to zvládli v rámci těch 60 dnů, protože tam jsou nějaké další transpoziční lhůty a jsem přesvědčen, že jsme schopni to zvládnout v rámci 60 dnů, tedy standardní lhůty. Chci také říct, že jsme v situaci, kdy opravdu neumíme a nedokážeme a nedokázal to zatím nikdo, abychom všechny ty, kteří by do toho rádi svoje vize propsali, uspokojili najednou. Je to v souladu s evropskou legislativou. Je to v souladu s možnostmi této země. S určitou historií. A jestliže dnes skládkujeme 45 % komunálního odpadu, tak se prostě chceme dostat na 10 % skládkování v roce 2030. A já jsem přesvědčen, že se nám to podaří. A že nejenom naplníme evropské směrnice, protože to je to druhotné, při vší úctě, ale především se k odpadu začneme chovat jako k surovině, jako k cennému zdroji energie a ne jako k něčemu, co jako hnusnou, ošklivou, špinavou věc zahrabáváme pod zem.

Děkuju vám.