Děkuji, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji především za tyto návrhy na sloučení debaty, jak řekl pan senátor Nytra. Opravdu se jedná o balík, ne o balíček. Ty věci jsou hodně spolu provázané, takže myslím, že to rozhodně pomůže, abychom všechny zákony probrali jako celek. Pouze třetí tisk, jak víte, se týká změnového zákona, tzn. další změny některých jiných zákonů, ale v podstatě jak odpady, tak něžná zkratka „VUŽU“ neboli "výrobky s ukončenou životností", tak i obaly spolu opravdu úzce souvisí.

Já bych chtěl na začátku, s tím, že, pak ušetřím spoustu času tím, že nebudu muset opakovat stejné věci, vždy u představení nových zákonů, bych chtěl říci, že obalový nebo odpadový balíček nebo balík se připravuje řadu let. Troufám si říci, že tohle má své výhody i nevýhody jako všechno v životě. Mezi nevýhody samozřejmě patří to, že věc trvala delší dobu, souvisela i s tím, že jsme to připravovali v době, to platí doteď, kdy je velmi turbulentní prostředí v rámci obalového nebo odpadového balíčku, nebo oběhového, protože je to cirkulární oběhová ekonomika EU, jinými slovy, doslova pod rukama se nám v průběhu času měnila i evropská legislativa. Jestliže měnila, myslím, že všichni víme, že to znamená, že je stále ambicióznější, což určitě u oběhové ekonomiky je správně.

A to, co na druhou stranu si myslím, že je dobré, troufám si říct, že každý v tomto státě, kdo se nějakým způsobem zapojuje do otázky odpadového hospodářství, se mohl zapojit i do této debaty, a také zapojil. Troufám si říci, že skutečně stovky subjektů za ta léta přípravy v různých pracovních komisích, týmech, v rámci seminářů se zapojily do této debaty, což neznamená samozřejmě, že jsme se vždycky ve všem shodli, protože tady jsou zájmy, a to vás určitě nepřekvapí, v pravdě antagonistické. Týká se to celé řady subjektů. Je jasné, že skládkaři mají zcela jiný zájem než společnosti, které směřují k recyklaci, než energetické společnosti.

Je tady zájem velmi silné lobby obcí. To lobby rozhodně neříkám pejorativně, protože obce jsou pro nás jedním z klíčových, neřku-li úplně nejklíčovějším partnerem v této oblasti. My, a to opravdu říkám s plnou vážností, jsme se všechny snažili zapojit, byť je jasné, že ne všichni nakonec jsou úplně spokojeni. Ale co je důležité, že v podstatě u všech zákonů, takhle jsme to i představovali již v průběhu letošního a minulého roku, když to šlo do Poslanecké sněmovny, tak jsem byl rád, že na tom jednom pomyslném stupínku při představování odpadové legislativy nebo oběhového balíčku stáli zástupci Svazu průmyslu, Hospodářské komory, byli tam zástupci Svazu měst a obcí, byli tam zástupci ministerstva průmyslu a všichni říkali jedno: „Ano, ne úplně všechno nám chutná, ne vždycky jsme se shodli, ale je to náš společný názor, takže toto je kompromis, v některém případě kompromis kompromisů.“ A to si myslím, že je docela unikátní, zdaleka ne vždycky se to povede, protože samozřejmě zájmy jsou, jak říkám, různé. Takže mi dovolte jenom obecný úvod, který se prolíná všemi těmi návrhy.

Už teď ve zkratce k jednotlivým zákonům. Návrh zákona o odpadech. Návrh zákona transponuje řadu předpisů EU včetně nejnovějších unijních předpisů k tzv. balíčku oběhového hospodářství. Hlavním cílem nového zákona o odpadech je vytvořit legislativní podmínky pro podporu recyklace odpadů a pro další výrazný odklon odpadů ze skládek, především samozřejmě komunálních odpadů, který bude muset být realizován, aby byly dosažitelné nové, velmi ambiciózní evropské cíle pro nakládání s komunálními odpady. Zákon stanovuje závazné cíle pro recyklaci komunálních odpadů, cíle pro omezení skládkování komunálních odpadů, cíle pro třídění odpadů na úrovni obcí a upravuje také dosavadní ekonomické nástroje v odpadovém hospodářství, které nebyly dosud vhodně nastaveny.

Zákon stanovuje termín rok 2030, od kterého bude zakázáno ukládat na skládky využitelné a recyklovatelné odpady. Chci zdůraznit, tady znovu to řeknu, prosím, úplně natvrdo, rok 2030 je výsledkem kompromisu, který byl opravdu krvavý. Nakonec jsme se přiklonili k názoru Svazu měst a obcí. Není tajemstvím, že Sdružení místních samospráv jako další subjekt, který zastupuje celou řadu obcí, především menších obcí, měl představu ještě o delším termínu zákazu skládkování. Dokonce se hovořilo o termínu 2035. Víte, že stávající termín ve stávajícím zákoně je 2024. Ale prostě jednoznačně Svaz měst a obcí, jednali jsme opravdu doslova se stovkami obcí, je názoru, že rok 2024 není dosažitelný tak, aby bylo možno odklonit do jiných zařízení, do roku 2024, více než další 2 miliony tun komunálních odpadů. I ve sněmovně kolem toho byla poměrně vášnivá debata, což ti z vás, kteří toto sledovali, znáte, víte. Některé pozměňovací návrhy měly za cíl změnu tohoto roku. Padaly tam roky 2026, 2028, 2029, 2035, jestli se nemýlím, ponechání 2024, ale nakonec to k vám do Senátu přichází s návrhem roku 2030.

Co se týká ekonomických nástrojů, návrh obsahuje nové nastavení poplatků za ukládání odpadů na skládky. Velmi zjednodušeně, využitelné odpady nemohou být ukládány bez využití na skládkách, ale musí směřovat do recyklace, což zajistí zejména ekonomické znevýhodnění skládkování. Tzn. je tady na jedné straně poměrně velmi významný vzestup skládkovacího poplatku do roku 2030 ze současných 500 Kč až na 1850 Kč, ale je to zkombinováno, to byla právě veliká debata, je to zkombinováno s tzv. třídicí slevou, která zajistí, že obce, které dobře třídí, jsou tady vytvořeny motivace pro ještě lepší třídění, ale ČR v rámci třídění odpadů je velmi dobrá i v rámci evropského kontextu, mají motivační nástroj, tzv. třídicí slevu, která je právě nastavena tak, aby nedocházelo k nadměrnému ekonomickému zatížení obcí. Nový systém tzv. třídicí slevy byl zaveden schváleným pozměňovacím návrhem a tady jsme samozřejmě diskutovali i s některými nevládními organizacemi, s celou řadou subjektů a především se Svazem měst a obcí. Došli jsme ke kombinaci výrazného navýšení skládkovacího poplatku, ale v kombinaci právě s třídicí slevou.

Jak už jsem řekl, návrh nového zákona byl opravdu velmi široce projednáván a diskutován, byl také připraven na základě doporučení Evropské komise a také organizace OECD. Obsahuje řadu řešení, která se osvědčila i v jiných státech EU, protože jsme se samozřejmě snažili se poučit i ze zkušeností ostatních zemí. ČR je země, kde se stále ještě relativně více skládkuje komunální odpad, ale jsme v daleko lepší situaci, než jsme ještě byli před několika lety, před 10, 15 lety. A máme ambici, aby skutečně do roku 2030 se snížilo skládkování někam k úrovni 10 % komunálního odpadu, který se pohybuje stále někde na úrovni 5,5 – 5,6 milionu tun ročně. Znovu říkám, zákaz skládkování neznamená, že nic nebude končit na skládkách. Samozřejmě se dál bude skládkovat odpad, který nelze ani energeticky využít, nelze ho ani recyklovat, jako je třeba struska, popel a celá řada dalších odpadů. Takže zákaz skládkování, který třeba v Německu existuje už řadu let, samozřejmě neznamená, že na skládkách nebude končit vůbec nic.

Přesunul bych se k dalšímu z té čtveřice, ale především trojice zákonů. Je to návrh zákona o výrobcích s tzv. ukončenou životností. Účelem právní úpravy je upravit problematiku výrobků, což jsou elektrozařízení, baterie a akumulátory, pneumatiky a vozidla, tedy výrobky, které po ukončení své životnosti mají potom ještě nějaké další podmínky, za kterých jsou likvidovány, tak, aby byl maximálně využit ekonomický efekt a také aby byl výrazně snížen dopad na životní prostředí z hlediska konce života těchto výrobků. Opět návrh transponuje řadu předpisů EU včetně těch nejnovějších. Plně nahradí úpravu výrobků s ukončenou životností, která byla obsažena v platném zákoně o odpadech a o změně některých dalších zákonů, to byl ten zákon 185/2001.

Hlavními změnami oproti platné úpravě jsou zejména sjednocení a komplexní úprava pravidel pro vznik a fungování tzv. kolektivních systémů, kdy provozovatelé kolektivních systémů budou povinni provádět tzv. ekomodulaci, to je slovo, které už jsem tady několikrát použil při našich minulých jednáních o odpadech. To je pojem, kdy by ekomodulace měla skutečně zohlednit dopad vybraného výrobku na životní prostředí při určování výše finančního příspěvku provozovatelem kolektivního systému pro určitý vybraný výrobek nebo typ vybraného výrobku. V zásadě to znamená, že by měly být zvýhodněny výrobky, které potom bude možno recyklovat, jinak využívat, likvidovat levněji, snáze a bez větších dopadů na životní prostředí než výrobky jiné.

Dále je navržena úprava podmínek osvětové a informační činnosti ze strany výrobců a provozovatelů kolektivních systémů. Rovněž návrh zákona přenáší cíle zpětného odběru přímo na výrobce elektrozařízení, resp. provozovatele kolektivních systémů tak, aby měli povinnost zajistit směrnicí požadovanou minimální úroveň zpětného odběru odpadních zařízení a ČR nebyla vystavena riziku nesplnění závazných cílů.

Návrh také stanovuje, že provozovatel kolektivního systému, který zajišťuje zpětný odběr, nesmí být zároveň zpracovatelem těchto výrobků s ukončenou životností. Je třeba, aby tyto úlohy zůstaly i nadále odděleny, a předešlo se tak tržní dominanci provozovatelů kolektivních systémů. Opět i tomuto zákonu vyjádřili podporu klíčoví hráči v této oblasti, ať už na straně průmyslu, Hospodářské komory, tak na straně Svazu měst a obcí.

Dalším zákonem je tzv. změnový zákon, který zahrnuje změny celkem 10 zákonů, které bylo nutné upravit v souvislosti s návrhy zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. Tady je hlavní změnou, že poplatek za komunální odpad bude nově upraven pouze v zákoně o místních poplatcích, čímž bude odstraněna dosavadní dvoukolejnost právní úpravy. Podle navržené úpravy si obec může zvolit jeden ze dvou typů poplatků, přičemž, zjednodušeně řečeno, jeden z nich je paušální a je odvozen od přihlášení v obci, ten druhý je založen na skutečném množství produkovaného odpadu, ať už tedy na kilogramy, popř. objemově na litry. Úprava vychází vstříc požadavkům, aby byly více reflektovány systémy založené na skutečně vyprodukovaném množství odpadu od obyvatel.

A poslední z té čtveřice. V rámci balíčku je návrh zákona o obalech a tady opět kromě transpozice příslušných směrnic EU a součástí tzv. balíčku oběhového hospodářství jde zejména o následující změny. Jedná se o úpravu podmínek plnění povinnosti zpětného odběru obalů nebo odpadů z obalů, včetně stanovení minimální hustoty sběrné sítě, sběrná místa pro odpady z obalů by měla být pro občany dostupná v docházkové vzdálenosti, takže už stávající náš systém, ať už se jedná o plastové obaly, o papírové obaly, o skleněné obaly atd., tak ten systém je velmi dobře fungující i v rámci Evropy. Už jsem tady hovořil o ekomodulaci a ta se projevuje i v tomto bodu, protože autorizované obalové společnosti budou provádět tzv. ekomodulaci, kdy opět je to zohledňování dopadu obalů na životní prostředí v rámci jeho životního cyklu při určování výše peněžního příspěvku pro jednotlivý obal.

V minulých jednáních, když jsme se třeba dotkli obalů tady v Senátu, tak jsem hovořil o tom, že takovou klasickou ukázku, jak by to mělo být rozděleno, je, že jestliže dnes víme, že nejlépe recyklovatelným obalem je transparentní PET láhev, po které je velká poptávka, je logické, že tady by zrovna třeba poplatek za odstranění z hlediska povinné osoby výrobců nebo dodavatelů na trh měl být samozřejmě výrazně nižší a opravdu motivační před tím, že jsou výrobci, kteří je dělají velmi složitě jak chemicky, tak samozřejmě i jinak, velikostí, obaly, které potom zatěžují systém. Jsou daleko méně recyklovatelné. Měli by být samozřejmě motivováni, aby do systému přispívali vyšší částkou, a tudíž by měli být motivováni, aby zájem o atraktivní obal samozřejmě nepřevážil ve finále tu recyklovatelnost, toho, že tento výrobce, pokud není motivován, samozřejmě rád zaujme atraktivním obalem, který ale potom škodí v systému a třeba i v přírodě z hlediska recyklace zatěžuje systém. Autorizované obalové společnosti budou mít povinnost při stanovování peněžních prostředků zohledňovat opakovanou použitelnost obalů a zvýhodňovat je před obaly, které nejsou opakovaně použitelné. Dochází ke stanovení nových ambicióznějších cílů pro recyklaci jednotlivých materiálů. Návrh rozšiřuje povinnost autorizovaných obalových společností podrobit své hospodaření a vykazované údaje o zpětném odběru a zpracování odpadů z obalů povinným auditům, aby byla zajištěna vyšší kontrola jejich finančního řízení a transparentnost vykazovaných údajů. A konečně jsou doplněna opatření za účelem zvýšení transparentnosti efektivity činnosti autorizovaných obalových společností. Rovněž byly definovány podmínky ke vstupu nových autorizovaných obalových společností na trh do této oblasti, tyto podmínky jsou z pohledu ministerstva životního prostředí nastaveny tak, aby mohly nové společnosti vstupovat a zároveň nedošlo k destrukci funkčního systému nakládání s obalovými odpady v ČR. Tady chci říct, protože to také byla debata, která se vedla i tady, že samozřejmě to byla a je i nadále velká debata o tom, že tady máme velmi funkční, řada evropských zemí nám ho závidí, právě systém nakládání s obalovými odpady, a jsou bohužel i případy zemí, kde velká liberalizace toho systému znamenala jeho destrukci a neplnění. Tady musím říct, že především Svaz měst a obcí, nejenom on, měl poměrně velmi zásadní připomínky k tomu a samozřejmě přeje si co nejpřísnější podmínky pro nějaké případné nové autorizované obalové společnosti. Zase naopak Svaz průmyslu si přeje ty podmínky rozvolnit, a to, co navrhujeme, je opravdu jakýsi kompromis mezi všemi těmi názory a můžeme samozřejmě o tom potom ještě diskutovat.

Chtěl bych na závěr k těmto úvodním slovům velmi poděkovat výborům, především dvěma výborům, kde v Senátu debata již proběhla, je tam řada pozměňovacích návrhů, kromě zákonů o obalech, tak ke všem to prošlo s pozměňovacími návrhy, chtěl bych velmi ocenit tuto debatu, která se tam vedla velmi věcná, určitě pozměňovací návrhy, nejen tyto, ale i další, budou padat tady a já se budu v rámci možností samozřejmě na ně snažit reagovat. Děkuji vám.