Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem se dnes mrknul na Twitter pana předsedy Pirátů Bartoše, který tam sděloval právě to, že panu poslanci Ferjenčíkovi se podařilo prosadit ten bod k tomu, aby se diskutovalo o okamžitém rozvolnění maloobchodu.

A zaujala mě tam jedna věta v jeho tweetu - držte nám palce a Mikimu díky. - No držíme Pirátům palce, Mikimu taky držíme palce. Ale hlavně si držme palce v tom, ať se z toho dostaneme, protože zdaleka nejsme ještě z epidemie venku. Přes to všechno jsem přesvědčen, že snad není ve Sněmovně nikdo, kdo by nechtěl, aby se co možná nejdříve zbytek maloobchodů otevřel. Říkám zbytek maloobchodů - jedná se o 24 % provozoven a 18 % provozoven z pohledu počtu zákazníků. O tom není nejmenších pochyb a je pravda, že to musí být pro maloobchod - a nejenom maloobchod, ale i zavřené služby, které stále ještě dneska nemohou fungovat, frustrující.

Je nepochybné, že to je zcela bezprecedentní opatření, které zde historicky nikdy nebylo, a je pravdou i to, že ne všechno, co jsme vždycky udělali, bylo správně. Na druhou stranu jsme v situaci, kdy to vypadá, že máme jednou nohou nakročeno k tomu, abychom se z toho skutečně dostali. A proč jsme se z toho téměř již dostali, byť, znovu říkám, jsme při zemi? Protože se nám daří očkovat. Zaplať pánbůh, chodí vakcíny, kapacity jsou připravené a určitě sledujete, že ta čísla rostou. Za další rozjeli jsme plošné testování už před několika týdny a určitě to byl správný krok, jsme dneska zemí, která testuje nejvíce v Evropě v přepočtu na obyvatele. Ještě hodně testuje Rakousko a tam je to hodně přes děti, ale přináší to svoje jednoznačné výsledky. A rovněž že se nastavila určitá pravidla zejména v těch posledních měsících nebo spíše týdnech, která naštěstí zabrala. Myslím, že jsme všichni rádi, že čísla klesají a že se prokázalo to, že ta omezení, jakkoli jsou, jakkoli jsou nepříjemná a musíme se za ně omlouvat, jakkoli pochopitelně jsou diskomfortní pro zákazníky, pro podnikatele, pro obyvatele, ať už ve smyslu pohybu osob, ve smyslu provozování podnikatelských objektů nebo ve smyslu nákupu potřebného zboží, tak výsledky přináší. Ta čísla jsou jasná. A to není teď můj argument ani dokonce nějak extra politický, já myslím, že stačí se o tom pobavit, např. se skupinou MeSES, se kterou já sám jsem ne vždy souhlasil a někdy taky máme určitý spor, ale jsou to lidé, které respektuji, jsou to lidé, kterým věřím, jsou to lidé, kteří do toho jdou ze svého odborného úhlu pohledu maximálně poctivě, nezištně, a i díky těmto lidem se z toho dostáváme. Já to říkám proto, protože my respektujeme jejich názory. 10 miliónů lidí, 10 miliónů epidemiologů, každý jiný názor. A je to v pořádku, protože logicky každý se k tomu může vyjádřit, stejně tak jako pan předseda Bartoš, stejně tak jako pan poslanec Ferjenčík a je třeba tyto názory akceptovat, ale to ještě neznamená, že se jimi musíme beze zbytku řídit, protože si musíme říct, jestli nám epidemiologickou situaci budou určovat epidemiologové, a nebo jestli ji budou určovat politici a nebo kdokoli další. Já se přimlouvám k tomu, aby to byli epidemiologové.

Můžeme více, či méně diskutovat o tom, jestli více zabrala opatření typu okresního lockdownu nebo opětovně uzavřené některé další provozovny nebo jestli jsme přece jenom o něco více začali dodržovat hygienická pravidla, protože jsem přesvědčen, že si všichni uvědomili před přibližně měsícem a půl, že ta situace je opravdu vážná a že pokud je nebudeme dodržovat - a znovu říkám, jakkoli jsou diskomfortní - tak se prostě z toho nedostaneme. Můžeme se bavit o tom, co kdo kde ve světě udělal lépe, či hůře, jestli více zabralo zavření škol, nebo více zabralo zavření obchodů nebo průmyslu nebo čehokoli jiného. Jsou desítky různých studií. A teď neříkám studie béčkového charakteru, myslím tím skutečně ty kvalitní instituce, které je vydávají, četl jsem mnoho z nich, ať už z Kochova institutu nebo z americké SDS nebo magazínu Science atd. Každý na to má trošku jiný pohled, ale v zásadě všichni se shodují na jedné věci - co skutečně zabírá, i když uznávám, že to je do značné míry léčba tou tvrdou chemoterapií, je snížení mobility. A můžeme diskutovat o tom, jestli v obchodě A nebo službě B nebo v podniku C nebo škole je to místo pro to šíření epidemie lepší, nebo horší. V každém případě ta do značné míry izolace ekonomiky, sportu, kultury atd. sleduje primárně, primárně snížení mobility lidí. I proto se obchody musely bohužel zavřít. A vidíte, že se nezavřely jenom v České republice, zavřely se prakticky ve všech zemích v Evropě.

Ale souhlasím s panem poslancem Ferjenčíkem v jedné věci - postupně se uvolňují, to je pravda, souhlas. Tak jak se z toho ty země zaplať pánbůh dostávají, včetně nás, tak se začínají postupně uvolňovat některé obchody a postupně některé služby. Určitě víte, že jsme včera na vládě rozhodli o tom, že se i u nás obchody, ten zbytek, uvolní, těch 24 % obchodů, a to od třetího, čili od pondělí za týden. Ale já se stále vracím k tomu, aniž bych byl epidemiologem, ale protože s těmi týmy těch epidemiologických skupin jsem de facto denně v kontaktu a slyším jejich argumenty - a musím říct, že někdy moje argumenty nejsou úplně třeba i odlišné od toho, co říkal pan poslanec Ferjenčík, protože logicky ve vládě já hájím spíše zájmy, nebo jednoznačně hájím i té hospodářské větve a taky bych byl rád, aby se to otevřelo. Na druhou stranu jsem rovněž místopředsedou vlády a musím akceptovat argumenty, které vyvažují třeba i můj úhel pohledu. A ty argumenty jsou jasné. Nesledujme tolik, jestli se to v tom malém obchodě přenese více, nebo méně, ale jestliže se pustí 109 tisíc maloobchodů, tak v tu chvíli to znamená několik miliónů lidí v ulicích, zvýšená mobilita. A v tom je ten problém. Protože ti lidé se potkávají v metru, ti lidé se potkávají na zastávce tramvajové, ti lidé se potkávají na parkovištích, ti lidé se potkávají v různých organizacích, obchodech atd. A on nejde zřejmě jenom do obchodu A, ale on se rovněž zastaví ve službě B - a to je bohužel ten problém. Protože když se podíváte na to, co bylo tou příčinou, proč jsme se z toho dostali v tom posledním měsíci - a znovu říkám, jsme ještě na půli cesty, tak to bylo právě to, že se nám konečně podařilo snížit mobilitu někde na úroveň 50 %. A znovu říkám, můžeme se bavit o tom, jestli to bylo dáno víc restrikcí toho či onoho oboru. Ale právě to snížení mobility k tomu pomohlo.

Co to fakticky ale znamená? Jestli do toho nechceme znovu spadnout a jestli nechceme za měsíc zavírat, což dneska řeší třeba v Německu... Já jsem se bavil minulý týden s německým ministrem hospodářství, který je frustrován. Snad poprvé mi řekl, že nám k něčemu gratuluje. To jsem byl docela rád, protože docela vidím, že ta čísla jdou u nás dolů. A říkal - gratuluji ti k tomu, že jste se dostali až na tahleta čísla - ale současně řekl - jsem frustrován z toho, jak se to vyvíjí u nás, protože nám to roste mezitýdně o 30 % a to jsme udělali všechno pro to - nikdo nezpochybňuje Německo, že to dělá špatně - aby to nenastalo. - A v té době měli 31, 32 tisíc. A díval jsem se a pořád se to pohybuje někde okolo těch 30 plus, minus. A teď to není, prosím pěkně, o tom, že bychom se vzájemně porovnávali, že bychom říkali, že jsme lepší, nebo jsou horší. V žádném případě. Nepřejeme to nikomu z našich sousedů, ale faktem je, že to tam roste. A zvažují, jaké další restrikce udělají. Můžeme se podívat v Polsku, kde to je obdobné, v Maďarsku atd. Takže to nechceme, aby nastalo. Snad se shodneme na tom, že to nejhorší, co by bylo - a ti podnikatelé mi to říkají dnes a denně, včetně těch obchodníků - hlavně ať se to zase za tři týdny nezavře. To už je lepší týden nebo čtrnáct dnů vydržet, budeme-li mít větší pravděpodobnost toho, že to dáme a že to ustojíme všichni.

Tak prosím, nezkazme si to. Opravdu to není teď o politice, to není o ideologii, to není o tom, kdo bude větší hrdina a komu se podaří v pondělí prosadit to či ono. Je to o tom, že epidemiologové se shodli na tom, že ta situace se lepší. Incidence je dneska 171, včera byla 177, předevčírem 184, minulý týden byla 400. Hranice, která se nastavila, podle mě férová, ale nejsem epidemiolog, je 100. Když to vydržíme a půjde to tímhletím tempem, tak je šance, že toho třetího se dostaneme na tu stovku. My jsme navíc řekli, že to je orientačně, tak abychom se nechytali za slovo, i ti epidemiologové řekli, že pokud budeme na 105, 107 a uvidí ten trend, tak se to v to pondělí třetího otevře. A myslím, že to je férová doba a že se to dá zvládnout.

A když to vydržíme, tak budeme mít větší šanci, že se nám to podaří ustát. Protože si uvědomme, že to není jenom, pane poslanče Ferjenčíku, o maloobchodu. Je to o tom, že chceme pustit ještě pár služeb, aspoň těch velmi důležitých, to jsou služby na tělo, ať už je to pedikúra pro starší lidi, kteří nám píšou a vám určitě taky, ať už jsou to kadeřníci, což je i psychologická záležitost, maséři, což je částečně zdravotní záležitost a podobné služby.

Ale pozor. Řekli jsme, a zase věřím, že se na tom shodneme všichni, že přednost mají školy. Ale když to začneme brát přes tu mobilitu, ono to není nejméně. Jenom minulý týden to bylo 450 tisíc dětí, v pondělí jdou další statisíce dětí a ten další týden jsme řekli, že rovněž půjdou další děti, konkrétně na rotační výuku druhý stupeň. Když do toho přihodíme ještě maloobchod, když do toho přihodíme služby a obecně, když k tomu připočteme to, že ty děti tam nechodí samy, ale chodí tam s nimi rodiče, prarodiče atd., tak to už je zvýšená mobilita. Tak zase, teď to neříkám jenom ze svého úhlu pohledu, říkám to, co nám tvrdí epidemiologové, buďme rozumní a nepřehřejme to. A není to vůbec nic o tom, že bychom nepřáli obchodníkům, aby otevřeli. Těžko posuzujeme, jestli je důležitější maloobchodní segment, škola nebo prostě nějaká důležitá služba typu třeba pedikéra pro starší lidi. Každý to vidí ze svého úhlu pohledu a já si netroufám tvrdit, co je či není důležitější, ale obecně jsme se shodli na tom, že školy by určitou přednost mít měly. Tak to je k tomu, proč jsme to takhle udělali.

K tomu, jaké jsou parametry k tomu, abychom to za týden otevřeli. Bavíme se, pozor, ne o týdnu, bavíme se o pěti dnech, protože sobota stejně bude zavřeno. A do značné míry i z toho jsme měli trošku obavu, aby se třeba v pátek nenahrnulo ještě více těch lidí, a každý den v tomto, jakkoliv se to může zdát úsměvné, sehrává svoji roli.

Teď k tomu Nejvyššímu správnímu soudu. Zde se mýlíte, ale neříkám stoprocentně. Nejdřív správní soud skutečně včerejším rozsudkem zrušil mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví z 10. 4 a soud rozhodl z procesních důvodů a tvrdím, pouze z procesních důvodů, neboť dospěl k závěru, že nebylo - a to je důležité - nebezpečí z prodlení a nestačil následný souhlas vlády do 48 hodin. Ano, tak je to. To znamená, podle pandemického zákona vydává zdravotnictví mimořádná opatření, a to je pravda, po předchozím souhlasu vlády. Nicméně v případě nebezpečí z prodlení může, a dokonce je oprávněno Ministerstvo zdravotnictví vydat mimořádné opatření i bez předchozího souhlasu vlády s tím, že vláda buď dá do 48 hodin souhlas, nebo opatření logicky pozbývá platnost. A teď se můžeme bavit, jestli tomu tak bylo, nebo nebylo. Pandemický zákon máme poprvé, jsme pod obrovským tlakem mj. právě té pandemické skupiny, těch poradců - pan Levínský, pan Kulveit, pan Smejkal atd. Vy všichni s nimi komunikujete, vy všichni přebíráte jejich názory, vy všichni nám je pak tady krásně servírujete, ale když to poradí nám a my to tak uděláme, tak se divíte, že jsme tak učinili.

Tak fajn. Takže my jsme odůvodnili toto opatření, resp. zdravotnictví, že existovalo nebezpečí, neboť se v tuto dobu, a dokonce den před vydáním objevila informace o podezření na přítomnost brazilské mutace. Dneska se můžete usmívat a říkat: Vidíte, neměli jste pravdu, brazilská mutace nezafungovala. Ano, to jsme si říkali přesně s britskou mutací, to jsme si říkali s jihoafrickou mutací a bohužel ta britská zafungovala. Výsledek všichni víme. Všechno se měnilo v celé Evropě díky britské mutaci. Tak se nedivte, že jsme vyplašeni z toho, když se tady objeví brazilská mutace, dokonce tenkrát se na to reagovalo tak, že se neotevřely školy, jestli si vzpomínáte, v tom regionu. Ale respektujeme to, že senát Nejvyššího správního soudu nevzal toto v potaz. Ano, to je realita, takže soudní přezkum podle pandemického zákona je jednostupňový, nelze se proti tomu rozsudku odvolat. Ano, samozřejmě chápeme, respektujeme. Možná méně chápeme, ale respektujeme.

Nicméně soud se vyjádřil zejména k omezení hromadných akcí a tam uvedl, že takové omezení je možné, ale že termín akce je třeba vykládat v určitém slova smyslu jako organizovanou činnost atd., a to jste určitě četli a to jste v zásadě říkal. Co fakticky zde říkáme? Že se Nejvyšší správní soud vůbec nezabýval obchodem a vůbec nezabýval službami. Soud nijak nezkoumal omezení maloobchodního prodeje zboží, ani poskytování služeb. Jediná věta, kterou rozsudek obsahuje, je vedlejší poznámka soudu, na které rozhodnutí ale opravdu nestojí. Je to poznámka jednoho senátu Nejvyššího správního soudu. Takže podle našeho názoru trvání omezení maloobchodního prodeje a služeb není v rozporu s rozsudkem soudu, neboť uvedená poznámka není výrok soudu, nepatří ani mezi nosné důvody rozhodnutí soudu.

Ale co dál? Můžeme se teď tady bavit o tom a slovíčkařit, jestli ano, nebo ne a jestli těch pět dní je dobře, nebo není dobře, a jestli to vydrží, nebo nevydrží. Vláda v každém případě dneska přijala usnesení. V pondělí schválí nová pravidla, čili to je přesně ten čtvrtý, resp. pátý den pro maloobchodní prodej zboží s účinností, jak už jsem říkal, 3. května. To znamená, dodržíme ten termín, respektujeme to. V pondělí dá definitivní režimová opatření na to, aby se tedy toho třetího mohlo otevřít, a přistupuje k absolutnímu uvolnění maloobchodu. Samozřejmě za určitých režimových opatření, ale to myslím, že nikdo ani nezpochybňoval, ani nezpochybňuje.

Možná ještě jedna zajímavá věc. A to není proto, že bych to chtěl natahovat, ale ono je dobré si to vždycky připomenout, jak vlastně na tom s maloobchodem jsme. Musím říct, že i přes období, které bylo skutečně kritické v roce 2020, nakonec maloobchod nedopadl úplně nejhůř. Pochopitelně ale vždycky musím říct to ale. Celkově maloobchod dopadl plus minus stejně jako v roce 2019, asi o 0,7 % hůře, což je třeba výrazně lépe než průmysl, lépe než stavebnictví, lépe než ostatní obory, ale - a to je důležité říct samozřejmě - nikoliv pro všechny. Klesl jednoznačně maloobchodní prodej, zejména obuv, zejména já nevím oděvy atd., na druhou stranu o více jak 30 % zase vzrostl internetový prodej, takže naštěstí zákazník, což je patrné, nějakým způsobem, byť jinou formou, byl saturován. Pochopitelně se to ale dotklo podnikatelů v této oblasti.

Jiná věc je potom u služeb, tam ten pokles byl větší a zase musíme si to dobře odseparovat, nesmíme se nechat znervóznit, že ten pokles u služeb nevypadá tak špatně, protože tam jsou služby finanční, energetické atd. Když se podíváme do většího detailu, tak ta kritická situace, výrazně horší než v maloobchodu, ale výrazně horší, o násobky, nechci teď tady unavovat čísly, mám to tady, tak je v oblasti cestovního ruchu, v oblasti ubytování a v oblasti restaurací, byť u těch restaurací už je to o něco lepší, protože přece jenom byla aspoň šance prodávat přes okénka, různé zásilkové nebo rozvážecí služby apod.

Na to jsme pochopitelně museli reagovat určitou podporou. Vím, že k tomu teď není platforma, ale protože i to zde bylo před chvílí zmíněno, tak je faktem to, že podpora v roce 2020 měla nějaký charakter, zejména od podzimu, už toho plošnějšího zaměření, to znamená 500 korun, resp. v té době to bylo ještě 400 korun na hlavu, na zaměstnance pro podnikatele za den, současně se hradilo nájemné, současně - a dodneška platí to, že se hradí mzdy zaměstnanců v určitém režimu podle toho, jestli bylo zcela zavřeno, nebo nebylo zcela zavřeno. Když se na to podíváme z úhlu pohledu tohoto roku, tak jsme to zjednodušili trošku. A asi ta důležitá zpráva, která je, je ta, že nové programy, o které je mimo jiné obrovský zájem, a je to dobře, jsme rádi, že to je zjednodušené, a tady bych i řekl, že jsme se shodli s ostatními poslanci, ať už koalice, nebo opozice nebo koaličních uskupení v rámci opozice, že ten režim podpor je v zásadě správný. Můžeme se bavit o té míře, jestli mohla být ještě větší nebo menší, ale co je důležité. Čerpá se, čerpají se již miliardy korun za tento rok. Zatím je to nastaveno do 30. 3. a budeme v tom samozřejmě pokračovat, to znamená, důležitá zpráva pro všechny obchodníky, protože se bavíme o maloobchodu teď hodně, ale samozřejmě o službách, prodloužíme to samozřejmě ještě do konce dubna. Takže ti, co mají zavřeno, a neříkám, že jsme to proto uvolnili od 3. května, že to zrovna lícuje s tím, že poslední dubnový den, kdy bude otevřeno, je pátek, ale to není teď podstatné. Podstatné je to, že shodou okolností to tak vychází, tak dostanou samozřejmě plnou podporu do konce dubna všichni a ti, kteří budou omezeni dále, tak pochopitelně budou dostávat podporu i nadále. Takže to je relativně nechci říct nová informace, ale takto pracujeme dneska s Ministerstvem financí. Budeme teď dolaďovat ty programy tak, abychom od května nastavili nějaký nový režim už založený na těch stávajících programech, ale režim takový, který bude podporovat ty, kteří mají buď zavřeno, anebo ty, kteří jsou stále velmi omezeni. Dneska jsem jednal s aktéry v oblasti kultury, kteří nepochybně ještě v následujících týdnech budou mít složité období. Možná ani ne proto, že jsou restrikce, ale čistě proto, že některým už končí sezóna, některá malá divadla atd., a už se nestačí do prázdnin příliš postavit na nohy, takže tam musíme na tohle myslet. Samozřejmě to budou restaurace, budou to některé ubytovací kapacity, budou to třeba fitness centra. Prostě ještě ty oblasti, které budou v květnu, případně v těch dalších měsících stát.

Závěr, který si dovolím vyřknout. Nehledě na to, kdo kope za jakou stranu, nehledě na to, co kdo píše na Twitteru, jak si držíme palce, jak si fandíme, tak doporučuji, a to doporučuji i jako zástupce těch, který by byl možná nejraději, aby se to otevřelo v pondělí, abychom to ještě těch pět dní vydrželi. Jestliže jsme to vydrželi čtyři měsíce - já nejsem epidemiolog, abych tvrdil, že těch pět dní otočí kormidlem dějin, možná ne, možná by se třeba až tolik nestalo, ale jestliže jsme se na něčem shodli, si definitivně vyhodnotili to povelikonoční uvolňování, a že jsme na dobré cestě to zvládnout, tak to ani neberte jako žádost, ale jako prosbu. A platí to i vůči podnikatelům, abychom to těch pět dní vydrželi. Podporu všem proplatíme do té doby.

A když to zvládneme, tak od pondělí za týden otevíráme. Děkuji.