Děkuji moc za slovo a děkuji i za diskusi. Myslím, že je věcná a že to odpovídá i tomu, co se projednávalo na hospodářském výboru. Celá řada z těch dalších návrhů z mého pohledu dává smysl. Já rozumím tomu, co zde padlo, že by bylo ideální připravit zákon, ve kterém to bude všechno v mašličkách hotové. Už jenom to, jak ten zákon komplikovaně vzniká na třech resortech s ohledem na jeho význam a samozřejmě s ohledem na práva poslanců dávat pozměňovací návrhy, v zásadě vylučuje to, že to bude zasypáno desítkami různých dalších návrhů. Podstatné není ani to, kolik jich je. Podstatné je, které jsou dobré, které jsou špatné, které nakonec budou přijaty. Myslím, že to je rozhodující. Dívejme se na ten výsledek. Podle mého názoru i díky všem, kteří na tom participují i v té diskusi, to skutečně po mnoha letech spěje k určitému výsledku.

Ano, já nepopírám to, že v momentě, kdy jsem nastoupil na resort, tak jsem trošku otočil kormidlem a v tomhle zákoně zcela zásadním způsobem, a že jsem byl tedy ten, kdo inicioval ve finále polskou cestu, o které se jenom mluvilo. Byla to trošku paní Colombová (?), mnoho a mnoho diskusí kolem ní bylo, možná to bylo o odvaze, možná to bylo o obavě, já nevím. V každém případě jsme se do toho pustili. Já děkuji všem, kteří to legislativně připravili. Respektuji i to, že někdo na to může mít jiný názor, ale tak, jak mám pocit, jak diskutujeme, tak všichni směřujeme k tomu, že chceme zkrátit pokud možno regulérní právní cestou výstavbu, která je skutečně neúnosná v současné době.

K té analýze - my pochopitelně máme spočteno, o kolik se dá urychlit ten či onen úsek. Ono to není tak úplně jednoduché. Není to jen matematika, protože tam do toho vstupuje celá řada dalších proměnných. Můžeme se vždycky bavit o tom, kolik by nebo jak dlouho by trvala tato dálnice, kdyby tam nebyla ta či ona stížnost nebo prodloužení, ale v zásadě to nelze úplně zjednodušit a nějak elegantně zprůměrovat.

Co je podstatné, je to, že můžeme odhadnout díky kratším lhůtám o kolik to bude, ale úplně nejjednodušší není dělat dlouhé analýzy, ale sednout do auta a vyrazit do Polska. Pokud někdo z nás do této země jezdí častěji - já jsem tam jezdívával hodně - tak si možná vzpomíná, jak to bylo před rokem 2000, možná jak to vypadá po roce 2000, a logická otázka je, proč začínají dávat i nám lidově řečeno na frak, proč prostě jsou rychlejší. To není dáno tím, že by měli lepší stavební firmy, to není dáno tím, že by měli lepší nebo horší vládu, to je dáno pragmaticky tím, že k tomu mají lepší legislativní zázemí a dokázali toho využít. V tom je jádro pudla.

To znamená, ta rychlá výstavba dálnic v Polsku ne nepochybně dána tím, že zvolili model vyrovnávání s vlastníky cestou, kterou jdeme i my. To, myslím, je lepší odpověď než jakákoliv analýza od jakékoliv věhlasné firmy, která si tam stejně napíše to, co možná potřebuje ona. Podívat se k sousedům, projet si jejich dálnice, silnice, a porovnat si, kolik kilometrů měli tehdy a kolik jich mají dnes.

Chápu, že je velká diskuse nad tím takzvaným seznamem děl. Je to citlivá záležitost, ale buď se shodneme, že ho máme, potom respektujme to, že tam budou stavby kritické infrastruktury nebo strategické infrastruktury, to je jedno, jak to nazveme, obojí je stejně důležité, ne všechno se nám vejde do té kritické infrastruktury. Ministerstvo dopravy ani já osobně jsme nebyli úplným zástupcem a fanouškem seznamu děl. Spíše jsme to chtěli udělat odvětvově nebo přes jednotlivé sektory. Nakonec je zřejmé, že politická vůle je spíše prosadit seznam děl. Není to nic, na čem bychom měli krvácet na barikádách. Dobře, pokud tedy budeme mít seznam děl, tak se poté ale musíme smířit s tím, že tam na něm budou desítky a desítky různých staveb.