Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, vážená paní ministryně. Já už jsem k tomuto návrhu novely daňového řádu a souvisejících daňových předpisů vystupoval jak v prvním, tak druhém čtení a to, co tady dnes budu říkat, berte jako úvod k mým pozměňovacím návrhům a snahu vás přesvědčit o tom, že některé skutečně mají smysl a některé věci, které Ministerstvo financí navrhuje, jsou skutečně velmi negativním zásahem do podnikatelského prostředí.

Kromě některých věcí, na kterých se shodla i odborná veřejnost, tak ta novela daňového řádu obsahuje i záležitosti, které jsou zářným příkladem toho, jak si stát řeší své problémy na úkor živnostníků, podnikatelů, daňových subjektů. Když si vezmete, na jednu stranu teprve soud musel dotlačit Ministerstvo financí, aby začalo se zabývat vůbec otázkou vrácení neprávem dlouho zadržovaných peněz z nesporných částí DPH daňových subjektů, a přesto po rozhodnutí Ústavního soudu finanční správa v rozporu s tímto rozhodnutím nezačala takto zadržované peníze vracet, a to dokonce na přímý pokyn Ministerstva financí. Výsledkem toho rozhodnutí je část této novely, která by měla vést k navrácení těchto prostředků. Takže jakoby se vrátí do jedné kapsy podnikatelům část neoprávněně zadržovaných prostředků z vratek DPH. Ale hned s tou samou novelou z druhé kapsy vytáhne Finanční správa, Ministerstvo financí všem daňovým subjektům, všem podnikatelům a firmám další prostředky, protože jim bude o 15 dnů déle zadržovat právě nadměrné odpočty DPH.

A už to tady říkali i někteří mí předřečníci, říkal to i pan kolega Votava, vaším prostřednictvím, že to je obrovský zásah do cash flow všech těch firem a zejména je to brutální zásah do finančního zdraví těch malých firem a malých živnostníků, kteří nemají dostatečné rezervy, aby ten časový výpadek pokryli. Takže u nich si stát zařídil nebo chce si zařídit bezplatný a bezúročný zdroj peněz. A co udělají ty firmy a živnostníci? Budou si muset ty peníze někde sami půjčit. Ať už u finančních ústavů, nebo budou prodlužovat například splatnosti faktur, ale státu finanční prostředky na DPH musí odvést ihned. Takže na toto opatření, které se nedotýká jen cash flow, se budou nabalovat další problémy.

A proto jsem dle svého slibu z prvního čtení předložil pozměňovací návrh, který najdete pod označením J3, aby se vrátila lhůta 30 dnů místo navržených 45 dní právě za účelem vrácení nadměrných odpočtů. DPH. Já jsem si vědom, že podobný návrh mají i někteří mí kolegové i z jiných politických stran, a já budu jenom velmi rád, když třeba neprojde můj, ale projde i některý jiný, který vede ke stejnému cíli.

Dlouhodobě vládě vyčítám, že plánovitě, není to jenom tato novela, plánovitě vychyluje jazýčky vah v neprospěch podnikatelů a ve prospěch státní moci. Na jednu stranu vláda plánovitě snižuje toleranci k chybám podnikatelů, zpřísňuje pokuty a sankce, na druhou stranu zvyšuje pravomoci státní moci a mnohdy zavírá oči před chybami Finanční správy a úředníků Finanční správy a Ministerstva financí. A tím také nevytváří přátelské podnikatelské prostředí. Prostředí pro podnikání nenarovnává, ale naopak ho pokřivuje a odrazuje tím spoustu podnikatelů od toho, aby dále vykonávali svou činnost, a odrazuje i mladé lidi, aby přišli do sektoru podnikání a začali podnikat.

Takovým klasickým příkladem je další věc, kterou obsahuje novela daňového řádu, a to je rušení bezúročného období pro pozdní platbu daně a rušení pětidenní tolerance pro podání daňových přiznání daně z příjmu a daně z nemovitosti, a to bez žádného řádného zdůvodnění. Státu totiž tyto toleranční lhůty nijak neubližují dneska. Nenastává žádná škoda státu. Pouze těmi tolerančními lhůtami ukazuje trochu vlídnější tvář. A teď přichází Ministerstvo financí a chce tuto toleranci rušit. Jenom tak.

Jediné zdůvodnění, které jsem slyšel od zástupců hnutí ANO na rozpočtovém výboru, bylo, že nechápou, proč vlastně ta tolerance je, proč by stát měl být tolerantní. A tím bych řekl, že je shrnuta celá politika hnutí ANO vůči aktivním a nezávislým lidem, vůči podnikatelům a vůči daňovým poplatníkům. Pozastavuji se nad tou nechápavostí k tomu, nechat živnostníky, podnikatele se trochu nadechnout, a ne pořád něčím stresovat, zkracovat jim lhůty, zmenšovat toleranci, zvyšovat kontroly a zvyšovat pokuty. A to je praktický důsledek politiky posledních let.

Ale třeba se mohu mýlit. Můžete mi to, kolegyně a kolegové z hnutí ANO dokázat, že se mýlím. A můžete hlasovat pozitivně o mých pozměňovacích návrzích, které se snaží tyto dvě tolerance zachovat. Ty pozměňovací návrhy jsou pod označením J2 a J1.

Ač Ministerstvo financí nechce toleranci k podnikatelům, ke svým chybám, resp. k chybám a pochybením Finanční správy je tolerantní a chce být tolerantní někdy až moc. A dopředu se chce vyviňovat a zbavovat odpovědnosti za chybný postup při stanovení daní. Velmi vágními formulacemi v § 254 se snaží vytvořit co nejširší množinu případů, kdy nebude muset platit úroky z takzvané nesprávně stanovené daně. A tím tu množinu dopředu vyprazdňuje. To není fér vůči daňovým poplatníkům. A proto jsem předložil i pozměňovací návrh J4, kterým navrhuji některé ty vágní formulace, které vedou k vyprázdnění a vyviňování, vypustit a zrušit. (V sále je velký hluk.)

Další věc, která není fér vůči podnikatelům, ale nepřináší ji tato novela daňového řádu, tu přinesla novela daňového řádu v roce 2017, je fakt, že stát nechce platit úroky z nesprávně stanovené daně v případech takzvané dělené správy. (Řečník se odmlčel pro hluk v sále.)

Ono se moc často s tímto pojmem - dělená a nedělená správa daně - nesetkáte. Ale dělená správa je vlastně to, když vám daň či pokutu či penále vyměří jedna státní instituce, například Celní správa, ale vymáhá ji jiná, například Finanční správa. A mně přijde úplně neuvěřitelné, že stát vytváří skupinu daňových poplatníků, kteří nemají nárok na úrok jenom proto, že si stát nějakým způsobem vnitřně rozdělil kompetence. Toto vyjmutí této skupiny daňových poplatníků se uskutečnilo novelou daňového řádu v roce 2017 navzdory a přímo proti rozhodnutí a judikatuře Nejvyššího správního soudu, který určil, že by i v případech dělené správy daní měl stát úroky hradit. A protože daňový subjekt nemůže nijak ovlivnit vnitřní rozdělení kompetence státu, tak mi skutečně nepřijde fér, že v případě dělené správy se na tyto daňové poplatníky úrok nevztahuje. Proto jsem předložil, a musím říct opětovně, pozměňovací návrh, kterým se škrtá to vyjmutí úroku v případě daňové správy, resp. to, že se úroky nevztahují v případě dělené správy daně.

Další pozměňovací návrh (listuje svými podklady) - některé přeskočím, protože jich mám deset - se týká přiznání daně z nemovitosti. Nevím, jestli jste si někdy nechali, kolegyně, kolegové, položili otázku, že je velmi zvláštní, že stát má informace z katastru nemovitostí, má informace z daňového přiznání k dani z nabytí nemovitosti, a přitom stále po daňovém poplatníkovi požaduje, aby sám aktivně přišel na finanční úřad a podal daňové přiznání k dani z nemovitosti, přitom na standardní případy všechny informace, které stát potřebuje, již má. Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který by vedl k tomu, že by si daňový poplatník mohl vybrat. V případě, že by si chtěl podat daňové přiznání sám, tak by ho podal. V případě, že by ho nechtěl podat, tak by mu byla vyměřena daň státními orgány podle údajů, které má stát k dispozici, a to bez sankce, pouze z moci úřední. Je to pouze možnost volby. Ale přišlo by mi to jako velmi velké zjednodušení pro všechny občany naší země, aby nemuseli pořád s papírem dávat na úřad ty informace, které stát již jednou má. Věřím, že na tento pozměňovací návrh pohlédnete s určitým pochopením, dáte mi za pravdu a podpoříte jej.

A poslední pozměňovací návrh, o kterém chci hovořit, je zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH ze stávajícího 1 milionu na 2 miliony korun. My na půdě Poslanecké sněmovny ve výborech neustále řešíme a probíráme administrativní zátěž podnikatelů. Dokonce i včera v rámci rozpravy k některým bodům jsme se o nich bavili. A přitom jedno z řešení máme všichni neustále před nosem. Věřím, že všichni, i ti, kteří nechtějí podpořit můj pozměňovací návrh, souhlasí s tím, že v případě registrace k DPH nastává pro podnikatele čas zvýšených povinností s daňovou administrativou, vedení daňové evidence, příchod kontrolního hlášení a podobně. A je důležité si uvědomit, že stávající limit 1 milion korun se za více než 15 let nijak nezměnil. Co se změnilo, to jsou nové povinnosti, které v souvislosti s DPH na daňové poplatníky přišly. A změnily se také obraty, protože se zvýšily. Díky inflaci mají podnikatelé například při stejné práci a stejné činnosti vyšší příjmy kvůli inflaci, ale soustavně i vyšší náklady. Ale to neznamená, že vydělávají ve finále více. Jen více obratově překračují 1 milion korun. Třeba ve stavebnictví stačí jedna zakázka a takový řemeslník spadne do limitu DPH a už v něm zůstane a už mu zůstanou všechny ty daňové povinnosti. Takže jestli chceme pomoci skutečně se snížením byrokracie, jestli nechceme, aby se živnostníci po nocích topili v papírech, jestli jim skutečně chceme pomoci, tak prosím zvyšme tento limit.

Ze strany ministerstva tady neustále slyšíme odkazy na evropské právo. Paní ministryně se tento návrh na rozpočtovém výboru snažila z mého pohledu trochu zahrát do autu s tím, že čeká na novelizaci směrnice. Ale kdyby byla skutečná vůle vlády, skutečná vůle Poslanecké sněmovny, tak jsem přesvědčen, že i na evropské úrovni by se nám to podařilo podařit.

Znovu musím zopakovat příklad Slovinska, který už jsem tady říkal několikrát, které požádalo o zvýšení hranice 30. července 2012 a 22. ledna 2013 bylo vydáno rozhodnutí Rady Evropy o povolení zvýšení této mezní hranice a limitu pro registraci DPH. Pět měsíců. Pět měsíců stačilo Slovinsku. A dokonce v tom rozhodnutí Rady o Slovinsku potvrdilo možnost členských států požádat o zvýšení prahové (?) hranice až na 100 tis. eur. A ten limit, který navrhuji já, dva miliony korun, se do těch 100 tis. hravě vejde. Opravdu závisí jenom na ochotě a vůli pomoci trochu podnikatelům a tento limit konečně po 15 letech zvýšit.

Děkuji za pozornost.