JUDr. Alois Rašín je pro Trikoloru jednou z nevíce inspirativních osobností 20. století. Jeho nekompromisní vlastenectví, důraz na budování státu, silnou českou korunu a zdravé veřejné finance jsou základními stavebními kameny i naší politiky. Za komunistického režimu byl Rašín považován na „třídního nepřítele“ a jeho vražda buď nepřipomínána nebo dokonce omlouvána jeho údajně lidu nepřátelskými postoji.

Plné veřejné rehabilitace se dočkal až v první polovině 90. let, kdy se architekti ekonomické a politické transformace na čele s Václavem Klausem k Rašínovi a jeho politice otevřeně a hlasitě přihlásili. To už nelze říci o dnešní politické reprezentaci. Ta ve svém levicově-progresivistickém omámení považuji vlastenectví za téměř nepřijatelný pojem, jehož nositele je třeba co nejvíce dehonestovat a karikovat. Suverenitu českého státu rozpustila v dalším pokusu o velkou říši, tentokrát zvanou Evropská unie. Silná česká koruna je pro její nemalou část trnem v oku a hledá cesty, jak nás co nejdříve svázat dalšími unijními pouty, tentokrát zvanými společní evropská měna euro. A o zdravých veřejných financích si už po řádění Babišovy a Fialovy vlády nemůžeme nechat ani zdát.

Alois Rašín by nás dnes, na rozdíl od vládní sebechvály, opravdu pochválit nemohl. Naopak bychom si od něj vyslechli mnoho zdrcující kritiky. Trikolora se nehodlá s dnešním vývojem smiřovat, ani uzavírat zbabělé kompromisy. S nositeli současného dominantního politického směru se musíme utkat, jiná cesta není. Odkaz osobností, jakou byl Alois Rašín, nás k tomu zavazuje.