Držitel „prestižní” anticeny Big Brother Award (jejímž cílem je upozornit na nové hrozby pro naše soukromí a na případy závažného porušení zákonů v této oblasti) za rok 2022 Marian Jurečka opět názorně předvedl, že ústavně garantované právo na soukromí či ochrana osobních údajů, které představují v evropské demokratické společnosti jedny ze základních stavebních kamenů, pro něj nepředstavují pravidla, jejichž hranice je třeba respektovat.

Kvůli návrhu, který umožní prolomení bankovního tajemství, budou mít státní úřady možnost získat detailní přehled o celém spektru citlivých informací (týkajících se nejen dispozice s majetkem a všech pohybů na účtech, ale třeba i zdravotního stavu a náboženského či politického přesvědčení), a to navíc nejen o samotném žadateli o dávku, nýbrž i o jeho rodinných příslušnících. Co je opravdu velmi znepokojující, drtivá většina údajů, k nimž mají mít úředníci nově přístup, je ve vztahu k posuzování důvodnosti žádosti o dávky irelevantní.

Do základního lidského práva na soukromí je navíc zasahováno vlastně jen tak mimoděk formou na první pohled nenápadného pozměňovacího návrhu, který plánovaný masivní zásah nijak neodůvodňuje, nevysvětluje, což je u podobných změn a pro jejich následnou aplikaci v praxi zcela elementární předpoklad. Absence těchto náležitostí tedy ještě více umocňuje rizika pro dotčené osoby. Není totiž absolutně jasné, jaký je reálný účel této úpravy, proto budou logicky vyvstávat i velké výkladové spory ohledně této novely.

Ministr Jurečka sliboval, že systém sociálních dávek podrobí revizi, aby zde již „nebyl prostor pro zneužívání”. Chvályhodné. Namísto toho nicméně otevřel dokořán dveře k zneužívání ve smyslu, s nímž patrně, s výjimkou jeho samotného, nepočítal zřejmě nikdo…