V podzámčí nadále doutná nespokojenost prakticky všech. Životní úroveň zaměstnanců se drží nízko, drobným živnostníkům se od nového roku znovu zvýší odvody, mnozí důchodci i „díky“ zkrácené valorizaci pískají kudlu. Nyní frustrace vybublala třídenní stávkou administrativních pracovníků justice. Ti už měli plné zuby výmluv ministra spravedlnosti a odmítli dál poslouchat, proč nejde něco udělat s jejich žebráckými platy, když jim samým zvýšené platby nikdo neodpustí. Řádní státní hospodáři s vytaženým obočím kroutí hlavou nad nezodpovědnými akcemi, které naleptávají náš nejlepší z možných systémů.

 

To na zámku se projevoval panský jemnocit. Ministru Jurečkovi se zželelo nebohé první dámy, která musí živořit vedle prezidenta pobírajícího roční plat přes 4 miliony korun a k tomu necelé 4 miliony korun na víceúčelových paušálních náhradách (o generálských výsluhách nemluvě). Jak k tomu chudák přijde, že sama nedostává (tedy opět odhlédneme-li od jejích výsluh) z eráru na parádu a musí čekat, jestli manžel z těch osmi mega ročně pustí chlup. Bezmála 100 tisíc měsíčně na náhrady za reprezentační výdaje je přece to nejmenší, co pro její těžký úděl můžeme udělat.

 

Až do oken prezidentského paláce pak dolehla nelibost a zlobné výkřiky z podzámčí, takže švihácký hradní pán pocítil nutnost sebe i manželku z věci vyvinit – a hodil všechnu odpovědnost na Jurečku. To už bylo moc i na proslulou hroší kůži ministra, který si možná ve světlé chvilce uvědomil, že o osudu jeho strany nebudou napřesrok rozhodovat kumpáni z řad panských správců, ale lidé z podzámčí. Pokusil se přehrát odpovědnost zase zpátky na Hrad, který z něho prý chtěl náhrady navíc vytáhnout. Horký brambor lítá z ruky do ruky a divák jen trne, komu se nakonec přiškvaří k dlani.

 

Ještě předtím se ale další zámečtí pánové a paní nechtěli Jurečkou nechat zahanbit a přímo soutěžili, kdo má měkčí srdce. Jako obyčejně v sobě to nejcitlivější našla paní předsedkyně Poslanecké sněmovny (a TOP 09) Markéta Pekarová Adamová. Nejenže bezvýhradně podpořila návrh náhrad první dámě, ale navíc se s pohnutím rozhovořila o trudném životě manželek a manželů českých diplomatů, kteří jsou v podobné situaci jako choť prezidenta, slouží vlasti a také potřebují státní náhrady (asi neumějí plést svetry). Zřejmě tím už prozrazuje své budoucí „politické“ plány: před blížícím se volebním výpraskem se nechat uklidit na nějakou příjemnou ambasádu a tam inkasovat za sebe i na manžela.

 

Košile je ale, jak známo, bližší než kabát. A peníze v partnerově kapse necinkají stejně sladce jako ve vlastní. A tak přišli vládní politici, konkrétně opět dobrák Jurečka, s nápadem na zvýšení vlastních platů o téměř 14 procent. Údajně to i jim v tuhle chvíli připadá trochu „blbé“, ale nemůžou jinak, nutí je k tomu rozhodnutí Ústavního soudu. Co na tom, že ten to odmítl a oni sami si před kamerami přidávat zdráhají. Být sázkovou kanceláří, dám na tohle hodně nízký kurz. A tak si nejspíš od ledna přilepší prezident o skoro 600 tisíc ročně, předsedkyně Pekarová-Adamová o 450 tisíc a Jurečka o 320 tisíc. Jak ostatně prohlásil sám ministr traktorista: kandidovat může každý a nahoře na zámku to, přátelé, není žádný med.

 

Z celého toho panoptika jasně vyzařují dvě věci: malověrnost a spěch. Většina koaličních poslanců a ministrů už zjevně nevěří na zázraky a tuší, že příští sněmovna a vláda se obejdou bez nich. A že tudíž mají poslední rok na to, aby si ze státní kořisti urvali co nejvíc. Proč se pak ale drží tak při zdi? Přece i další rodinní příslušníci trpí za jejich odpovědnou politickou práci pro republiku a demokracii a zasloužili by si zvláštní „příspěvek pro oběti posměchu“. A co domácí zvířata, která se kvůli pracovnímu vytížení páníčků ze zámku nedostanou tak často na vzduch? Pojďme jim dopřát aspoň příspěvek na žrádlo. Ať se doma naperou, než na ně příští podzim uhodí hlad. Těch pár desítek milionů navíc už státní rozpočet nezabije.

 

Jiří Nedvěd, místopředseda SOCDEM