Jako by nestačil problém s koronavirem, který sám o sobě pocítíme ve veřejných rozpočtech minimálně jedno desetiletí. Na stole jsou návrhy, jež znamenají další a další zvyšování schodku. A to nejen centrálně. Tyto návrhy totiž – na to skutečně nesmíme zapomínat – postihují také hospodaření měst a obcí. Proto je rozhodně nutné přistupovat k daňovému balíčku spojenému se zrušením superhrubé mzdy extrémně opatrně. Hrozí tady mimořádný „zářez“ do veřejných financí.

Samotné odeslání superhrubé mzdy do věčných lovišť je jednoznačně záslužné a je skvělé, že se k tomu konečně blížíme. Jenže v podobě, jakou předkládá z pozice poslance premiér Andrej Babiš (sazby 15 a 23 procent), znamená v dopadech na rozpočtové a sdílené příjmy sumu někde mezi osmdesáti a devadesáti miliardami korun.

Systémově nejsem vůbec proti snižování daní. Může to být důležitý stimul pro lidi i firmy, pro spotřebu a investice. Ale nyní bojujeme s obrovským schodkem, který dříve či později bude třeba zaplatit nebo nést náklady na jeho správu. Navíc by z premiérsko-poslanecké verze daňového balíčku profitovali nejvíce lidé s vysokými a nejvyššími příjmy. Z celku úlev v hodnotě asi 90 miliard by na vysokopříjmové skupiny připadalo odhadem mezi 50 a 60 miliardami. U jednání o vládním prohlášení a o koaliční smlouvě jsem byl a nikde tam nebylo řečeno, že budou sníženy daně bohatým a ještě více bohatým. I tak bych to alespoň zvažoval – pokud by zároveň neplatilo, že naopak lidé s nízkými příjmy by změnu podle Andreje Babiše v podstatě nepocítili. Skutečně nízkopříjmoví poplatníci by dostali oproti současnému stavu jenom drobné.

Samozřejmě každého napadne: Jak je možné, že utrpí rozpočet, když současná hlavní sazba je 15 procent a hlavní sazba navrhovaná Andrejem Babišem je také 15 procent?

Tak to se musíme vrátit o dost let zpět a podívat se na velký daňový švindl z dílny nesvaté trojice Vlastimil Tlustý – Mirek Topolánek – Miroslav Kalousek.

ODS tehdy uspěla ve volbách s programem, jehož hlavní bod byla populistická a nesplnitelná jednotná daň z příjmu 15 procent. Po volbách se hledal způsob, jak zároveň splnit tento slib a zároveň nezničit rozpočet. A ono jmenované trio přišlo s historickým podvodem v podobě superhrubé mzdy, kdy se zdanily i odvody pojistného. PR oddělení ODS řičelo nadšením. Daňová sazba byla na papíře opravdu 15 procent. Byl to strašný podfuk, protože skutečně vyplácené peníze byly daněny 20,1 procenty.

Z čehož ale plyne, že pokud by nyní byla sazba opravdu 15 procent z normálně, lidsky a stejně jako na celém světě počítané mzdy, rozpočty státu i municipalit nedostanou obrovské peníze, konkrétně těch 80 až 90 miliard korun. A přes druhou sazbu 23 procent (uplatněnou ale až na příjmy nad nějakých 137 tisíc měsíčně) změna ve verzi Andreje Babiše znamená, že majlant na tom vydělají právě bohatí a nejbohatší. Protože ti celou sumu od nuly do 137 tisíc nebudou danit 20,1 procenty, ale pouhými 15 procenty.

Považujeme nápad snižovat bohatým a nejbohatším masivně daně za něco, co si tato země nyní nemůže dovolit. Zároveň chceme zrušit superhrubou mzdu, toho pohrobka topolánkovsko-kalouskových časů lhaní voličům. A to nejen na dva roky, což je další specialita nápadu Andreje Babiše – hluboká změna, která se bude muset promítnout do všech daňových a účetních programů, se dělá jen na dva roky. Pak se vše vrátí do současného stavu. To je Absurdistán. Proto Jan Hamáček podal jiný návrh – sazby 19 a 23 procent a zároveň zvýšení odčitatelné položky na poplatníka. Tato kombinace bude znamenat na rozpočet dopad asi 15 miliard korun a především – benefit daňového balíčku bude směřován k lidem s nižšími a středními příjmy.

Otázkou zůstává, proč přišel Andrej Babiš se svým návrhem 15–23. Musel vědět, že desítky miliard nasměrované k nejbohatším budou pro sociální demokracii nepřijatelné. Muselo mu být jasné, že nabídneme vlastní řešení, které bude odpovídat vládnímu programu a koaličním dohodám. Proč vypustil svůj daňový virus, to nevím. Ale je jasné, že jsme nyní narazili na jednu ze zdí, které sociální demokracie není ochotna překročit.

Roman Onderka