Soukupa jsem poznal v roce 2006 a tehdy tento výtečný muž pracoval velmi intenzivně pro budoucího místopředsedu vlády a ministra životního prostředí, předsedu Strany zelených Bursíka. Bursíkovi Zelení, jako v té době jediná Strana zelených v Evropě, šli po sněmovních volbách v roce 2006 do holportu se stranami české pravice. Umožnili vytvořit Topolánkovu vládu, byť mohli jít jiným směrem. Připomínám, že tehdy levice získala ve volbách do sněmovny sto mandátů, a když se Bursíkových šest zelených poslanců přidalo k pravici, tak jich měla také sto. Hovořit o „úspěších“ Topolánkovy vlády nemá velký smysl. Soukup prý vypomohl před volbami Bursíkovi překlenovacím mnohamilionovým úvěrem a díky tomu se Strana zelených dostala do Parlamentu. A Soukup dostal odměnu. Stal se náměstkem ministryně školství Kuchtové a zodpovídal při tom za čerpání evropských dotací na tomto ministerstvu v objemu cca 130 mld. Kč (!). O tom, jak toto čerpání bylo úspěšné, psal tehdejší tisk. Když byl v říjnu 2007 spolu s neschopnou ministryní školství vyhozen z ministerstva i náměstek Soukup, tehdejší premiér Topolánek argumentoval, že prý Soukup chtěl na ministerstvu vydělávat na dotacích z Evropské unie. No, nevím. Bílý novinový papír snese všechno. Později se ovšem Soukup, tak jako vždycky s každým, rozkmotřil i se šéfem Zelených Bursíkem. A pak pomohl vytvořit ve Straně zelených dvoučlennou frakci poslankyň, které později pomohly k pádu Topolánkově vládě. Tu Topolánkovu vládu jsem pochopitelně nelitoval ani tehdy, ani dnes.

V roce 2010 pomohl Soukup do sněmovny pro změnu Věcem veřejným, což byl podnik pražských kmotrů na záchranu politických pozic ODS. Soukup prodával šéfovi Věcí veřejných výhodně reklamní plochy a inzerci. Podobně „výhodně“ ovšem v té době prodával inzerci také ČSSD. A snažil se při tom tvářit altruisticky. A jak mne někdy v březnu 2010 (dva měsíce před volbami) řekl, že by si to rád v budoucnu odpracoval například tím, že by se rád, až budu po volbách v roce 2010 předsedou vlády v některých polostátních firmách „staral“ o jejich propagaci. Samozřejmě se mu nejednalo o nějaké trpaslíky s desetitisícovými rozpočty na reklamu, ale jednalo se o giganty typu Lesů ČR, Českých drah a České pošty. Podobný klientelistický zásah jsem zhruba dva měsíce před volbami odmítl a jak jsem Soukupovi suše sdělil, že pokud bych takový „kšeft“ udělal, byl bych úplně stejný jako Topolánek s Dalíkem. Sám před sebou bych si musel odplivnout. Zkrátka Jaromír Soukup by jeden ze svých pořadů měl věnovat sám sobě. Měl by přestat mást českou veřejnost (pro úplnost dodám, že s ohledem na nízkou sledovanost své TV, jen její velmi malou část) a měl by chviličku mluvit pravdu. Měl by říci zejména, kolik zkasíroval v průběhu let za své reklamní a marketingové služby v polostátních firmách včetně ČEZu a Lesů ČR.

A měl by také říci, v jakém finančním stavu je TV Barrandov a konglomerát na ní napojených firem. Zda je pravda, že finanční stav společnosti provozující TV Barrandov je vážný, čemuž nasvědčuje například i to, že to odradilo investovat do jeho společností i čínský CEFC. V pražských kavárnách se štěbetá, že důvodem nezájmu čínského CEFC o koupi Soukupova mediálního impéria, respektive jeho minoritního podílu, je neutěšený finanční stav tohoto koncernu.

Prostě boj proti korupci v podání Soukupa má své limity. Tím jedním limitem jsou jeho osobní a obchodní zájmy a tím druhým limitem je například hájení či tolerování předsedy vlády Andreje Babiše. Na něj nezaměřuje svůj ostříží zrak prakticky nikdy. A ne, že by nebylo v Babišově případě o čem psát či mluvit. Prostě boj proti korupci dělá J. Soukup velmi výběrově.

Rád bych se ještě vyjádřil alespoň částečně k seriálu lží o mé osobě ve dvou jeho pořadech na TV Barrandov. V tom jednom pořadu hovořil o tom, že v senátních volbách v Ostravě skončím pátý či šestý. Argumentovat Soukupovi průzkumy veřejného mínění nemá v tuto chvíli žádný smysl. Nejlepším průzkumem jsou volby a ty proběhnou zhruba za měsíc.

Ale pokud o mě hovoří jako o zcela bezvýznamné politické figurce, tak nechápu, proč mi věnuje takovou pozornost a to právě před volbami. Jeho „analytické“ zázemí přitom má, jak to slušně říci, své limity. Tvrdit o mně, že jsem způsobil miliardové škody v První městské bance, může jen notorický blbec nebo psychopatický lhář. Do banky jsem vstoupil po svém zvolení náměstkem primátora po listopadových volbách v roce 1998 někdy v průběhu ledna 1999. Tehdy jsem se stal předsedou dozorčí rady této banky a zjistil jsem, celkem známý a očekávatelný fakt, že je v ní za cca 2,1 mld. Kč. toxických aktiv. PMB byla zjevně na konci svých sil a oběma nohama v nucené správě. A „péčí“ mých předchůdců ve vedení města bylo v bance umístěno za 5 mld. Kč depozit Prahy. Pokud bych ztratil nervy a tato depozita nechal z PMB stáhnout, PMB by šla okamžitě do nucené správy a četní minoritní akcionáři by se dožadovali finančního odškodnění a město by léta řešilo spory z toho vyplývající. Banku se mi i s pochopením celé městské rady a týmu mých spolupracovníků podařilo stabilizovat, vyčistit a o dva roky později prodat investorovi. Toxická aktiva byla standardním způsobem odprodána a zbyly z nich vytěžené výnosy, které spolu s výnosem z prodeje majetkového podílu města bance tehdy alespoň zmírnily ztráty města, které jsem nezavinil. Zdá se, že podklady pro pořady J. Soukupa zpracovávají skuteční amatéři. Takhle bych mohl pokračovat vlastně vyjádřením ke každému z "obvinění" na mou adresu v Soukupových pořadech.