Statistikové jásají, neboť oproti EU je to prý podstatně méně. V EU skutečně hrozí chudoba nebo sociální vyloučení v průměru téměř 24 % obyvatel, a u nás jsme na deseti procentech. Ta naše čísla vypadají skvěle. Ale můžeme být opravdu tak spokojeni?

Pravděpodobně nikoliv, protože míra chudoby se nepropočítává podle nějakého průměrného evropského ukazatele a čísla, jakéhosi evropského průměrného příjmu, ale počítá se z 60 % medianu mzdy dosahované v příslušném roce. U nás byla hranice chudoby v loňském roce na úrovni 10 700 korun. Pokud bychom toto číslo porovnali s čísly v Německu, Rakousku, či třeba v Norsku, Nizozemsku nebo v jiných západoevropských zemích, došli bychom k tomu že jejich mediánová mzda, v přepočtu podle parity kupní síly, je průměrně mnohem vyšší, a že tedy i 60 % z medianu mzdy představuje mnohem vyšší částku než u nás.

To znamená, že německý chudý je něco jiného než český chudý. Ten český je podstatně, ale podstatně chudší než německý. S deseti procenty, pokud jde o příjmovou chudobu, tedy nemůžeme být spokojeni, protože jde o zcela imaginární číslo, které lze srovnávat jen s číslem stejného ukazatele v ČR v předchozím roce, a nikoli s tímto ukazatelem v jiných zemích.

Jestliže tedy někdo jásá, že jsme na tom, pokud jde o míru ohrožení příjmovou chudobou a sociálním vyloučením, tak dobře, že patříme spolu s Islandem, Norskem a Švédskem a Nizozemskem k zemím s nejnižším vyloučením, jásá velmi neopodstatněně.

Chudoba možná v ČR nedosahuje masových rozměrů, ale velká část domácností zápasí každý měsíc s rodinným rozpočtem, aby vyšla. Počítat musejí zejména rodiny s dětmi a domácnosti seniorů, zejména pokud zůstane senior sám. A až pětina domácností nemá peníze na lékaře a léky, nemluvě pak ani o dlouhodobějších investicích.

Opticky sice můžeme být s mírou chudoby spokojeni, ale fakticky nikoli. Jak jsem uvedl výše, český chudý je na tom mnohem hůře než chudý ve vyspělých zemích západní Evropy.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.