Nářky na vyvážení zisků do zahraničí poukazují na domnělý problém: vyvážení peněz ze země, vyvážení bohatství ze země. A tím prý země chudne, nebo alespoň nebohatne jak by mohla.

Zahraniční vlastník firmy, subjekt A, pokud si své peníze chce užít v zahraničí, neutrácí a neinvestuje své zisky, své koruny v Česku, ale stahuje si je do zahraničí, kde si je vymění za eura prostřednictvím banky se subjektem B, který následně tyto koruny utrácí nebo investuje v Česku. Ono se s korunami nedá dělat mnoho jiného, než je utratit nebo investovat v Česku.

Výsledek tedy je, že tyto zisky neinvestuje v Česku subjekt A, investuje je v Česku subjekt B. Neděje se žádná katastrofa.

V případě že bychom byli ve stejné měnové oblasti jako zahraničí, "odtékání peněz" by způsobilo pokles cenové hladiny v Česku. Opět se neděje žádná katastrofa. Stejný efekt by mělo, když si zahraniční vlastník stáhne české koruny k sobě domů do eurozóny a tam si je nacpe do polštáře. Opět žádná katastrofa. Nevadí že se sem jeho koruny nevrací, protože vy si za své koruny díky tomu můžete koupit více zboží, ale keynesiánci šílí.

Dobrovolná směna přináší zisk oběma stranám. Někomu například peněžní zisk, jinému zisk jako větší užitek v jiné formě. Obě strany obchodu na směně vydělají, získají, zvýší se jim jejich užitek, jinak by dobrovolná směna neproběhla.

Firma svou produkcí výrobků a služeb přináší užitek svému okolí. Přináší užitek svým zákazníkům, přináší zisk svým zaměstnancům.

Práce pro firmu přináší každému zaměstnanci zisk. Svou prací pro firmu se zaměstnanec něčeho vzdává (čas, pohodlí..) a něco jiného za to získává (peníze, zkušenosti..). To, co získává, má pro něj větší užitek, než to, čeho se vzdává. Přináší mu to zisk.

Neomarxisté pohoršeni vykořisťováním českých dělníků firmami se zahraničními vlastníky zapomínají, že firmy si navzájem konkurují o zaměstnance, že zaměstnance chrání tržní mechanismus, výše jeho mzdy je určena a zároveň chráněna trhem. Firma nemůže výši mzdy libovolně snižovat. Zaměstnanec by odešel k jiné firmě, která mu nabídne víc.

Pokud respektujete právo na majetek, znamená to, že nejste komunista a v tom případě je vám celkem fuk, co si kdo dělá se svým majetkem. Různí sociálně demokratičtí komunisté však neustále naznačují, že stahování dividend k zahraničním vlastníkům je nějaký problém. Otevřeně to ale řeknou jen někteří: znárodnit! Jak jinak to chtějí řešit starostliví kritici vyvádění zisků? Větším zdaněním firem? Větším zdaněním dividend?

Nesouvisí nakonec všechen ten nářek etatistů nad vývozem zisků s jejich kritikou odstátnění českého hospodářství, české ekonomiky v devadesátých letech?

Pokud dividendy místo českého penzisty inkasuje německý penzista, má se lépe německý penzista. Stále ale existence a působení zahraniční firmy v Česku přináší Čechům výhody, nikoliv nevýhody. Zahraniční firma v Česku je lepší než žádná firma v Česku nebo než český státní podnik.

Zahraniční firma v Česku kromě přínosu zisku svému majiteli v zahraničí přináší také užitek a zisk svému okolí v Česku. Obchodováním se nepřesouvá bohatství z jedné strany na druhou a proto zahraniční firma nemůže vyvézt žádné "české bohatství" ke svému majiteli do zahraničí.