Sešli jsme se dnes zde, abychom si připomenuli 77. výročí konce 2. světové války.

Války, do níž se v průběhu šesti let zapojilo mnoho desítek států a při níž zemřelo více než 60 milionů lidí různých národností. 2. světová válka měla katastrofální hospodářské, politické a společenské důsledky a jizvy po ní se bohužel nezahojily ani dnes.

Tento celosvětový konflikt ve svém konečném důsledku rozdělil svět na desítky let železnou oponou a s dědictvím tohoto tragického rozdělení se potýkáme dodnes. Nikdy jsem nebyl stoupencem teorie o konci dějin a vítězství liberálního řádu, přestože bych si toto vítězství toužebně přál. Leč, s dějinami je tomu naopak. Nikdy nekončí a často se s různou intenzitou opakují. Nutno říci, že v některých případech bohužel.

Dnes jsme se sešli, abychom si připomněli Den vítězství a konec války. Za normálních okolností by to byl den bezstarostných oslav a radosti. Bohužel, v těchto dnech nelze bezstarostně slavit, když několik set kilometrů od nás probíhá regulérní válka, která každý den přináší mrtvé a raněné, vyhání bezbranné ženy a děti z jejich domovů a žene je do nejistoty a obav.

Letošního 8. května si proto na tomto symbolickém místě nepřipomínáme u příležitosti Dne vítězství pouze vojenské a civilní oběti konečné fáze 2. světové války, které v rámci bojujících armád přinesli zejména prostí vojáci dvou ukrajinských frontů, podílející se na osvobození Československa a porážce okupačních jednotek nacistické Třetí říše. Připomínáme si také oběti z řad ukrajinských ozbrojených sil a civilního obyvatelstva bránící se již deset týdnů brutální ruské agresi.

Je naší povinností nemlčet a postavit se na stranu těch, kteří byli napadeni. Je naší morální povinností pomoci těm, kteří už týdny statečně čelí vojenské agresi. Musíme jim pomoci s dodávkami vojenské techniky, musíme se postarat o ty, kteří v důsledku války museli opustit své domovy a svou zemi. Nesmíme mlčet, nesmíme zavírat oči a dělat, že se nás události odehrávající se jen pár set kilometrů od nás netýkají.

V těchto dnech a týdnech jsou totiž více než aktuální slova, která v říjnu 1964 pronesl pozdější americký prezident Ronald Reagan a která platí dodnes:

„Svoboda není nikdy více než jednu generaci vzdálená od svého konce. Nedědí se z generace na generaci. Musíme za ni bojovat, hájit ji a předat ji našim dětem, aby mohly jednou udělat totéž svým dětem.“

Nezapomínejme prosím na to, protože u Kyjeva, Mariupolu či Charkova se v těchto dnech a hodinách bojuje i za naši svobodu.

Sláva Ukrajině!