Letí to. Už jsou to 3 roky, co jsem se stal primátorem Prahy.

Od samého začátku jsem věděl, že to bude obrovská výzva a pořád proto platí, co jsem říkal v ten den: Že k této funkci přistupuji s pokorou.

Přebírali jsme správu Prahy v době, kdy tady byla spadlá Trojská lávka, mosty byly v katastrofálním technickém stavu, na opravách silnic byl dluh neuvěřitelných 30 miliard Kč, vedení města si podpíralo židle prostřednictvím trafik, zakázky se rozdělovaly netransparentně a Mariánskému náměstí, kde sídlí magistrát, se nadále přezdívalo "Mafiánské". Zároveň se vše šilo horkou jehlou a městu chyběla jakákoliv větší vize do budoucna.

Jako tátovi tří dětí mi ale záleželo na tom, aby mé děti mohly jednou žít v úplně jiné Praze. V chytrém městě, které bude sloužit svým občanům a ne kmotrům. Proto jsem do toho šel.

Jasně, nejde vše změnit o 180 stupňů mávnutím kouzelného proutku, zvlášť když už tu navíc dva roky válčíme s koronavirovou pandemií (a troufám si říct, že v Praze jsme to zvládali opravdu se ctí). Ale za ty tři roky si myslím, že jsme Prahu začali posouvat opravdu správným směrem.

Především v Praze už se nekrade a koalice drží. Díky tomu můžeme naplno pracovat pro Pražany. Konečně se začaly hýbat věci, které byly dřív nemyslitelné a o čem se jen mluvilo, ale nic se přitom nedělo:

Začalo se konečně stavět metro D nebo rekonstruovat Václavské náměstí. Praha zažívá tramvajový boom, co se týče rozvoje tramvajových tratí (Slivenec, Dědina, Libuš, Pankrác, Václavák). Opravujeme mosty a stavíme nové. Stali jsme se lídrem v oblasti řešení klimatické změny a ozeleňujeme město. Přestali jsme se hrbit a podbízet diktaturám, místo toho naopak upevňujeme partnerství s moderními demokraciemi a (nejen) středoevropskými svobodnými městy. Bojujeme proti turistickým pastem, šmejdům a vizuálnímu smogu. Urychlujeme bytovou výstavbu, přestali jsme rozprodávat bytový fond, naopak ho rozšiřujeme. Opravujeme a vykupujeme městské byty a schválili jsme jejich výstavbu stejně tak jako rozjíždíme družstevní bydlení. Věnujeme pozornost také těm nejzranitelnějším, dětem, seniorům nebo občanům se zdravotním omezením.

Chceme prostě z Prahy město, kde nikdo nebude stát na vedlejší koleji a kde každý bude vědět, že má zastání. Je to těžký úkol, protože představu o ideálním městě má každý jinou. Ale má to smysl, hledat ten pomyslný průsečík společných představ. Vidět příležitosti, za kterými můžeme jít a které budou ve prospěch všech.

Když se ohlédnu, kus dobré práce už je opravdu vidět. Těmi, kdo nakonec vše zhodnotí, ale samozřejmě budete vy, Pražané. Tak budu případně rád za váš komentář, jak to vidíte vy, a hlavně - děkuji vám za vaši dosavadní podporu.