„Jedná se o osmnáct dubů, které vesměs pamatují časy, kdy byl Tomáš Garrigue Masaryk školákem. K tomu my sami navrhujeme zařadit mezi památné stromy ještě dva nádherné a velmi staré jilmy,“ popsal situaci primátor Mirek Žbánek, který se v terénu se situací seznámil a sám několika návrhy přispěl.

Jednání města jako majitele lesů v Litovelském Pomoraví s představiteli ochrany přírody míří k dohodě. Nejhodnotnější stromy z větší části vytipovali ochránci přírody, část jim navrhuje samo město. „Upravíme náš těžební plán, a stromy, které jsou nedílnou součástí ekosystému lužního lesa a jsou svým způsobem symboly těchto lesů, budeme chránit v nejlepší možné kondici i pro další generace. Souhlasím s tím, že si takové stromy, které byly kdysi svědky založení příslušného lesa, zaslouží ochranu,“ vysvětlil další postup primátor. „Jsme si navíc vědomi i významu celého Litovelského Pomoraví nejen jako důležitého ekosystému, ale i jeho nezastupitelné role při ochraně Olomouce před povodněmi, protože dokáže zadržet miliony kubíků vody,“ připomněl Mirek Žbánek.

Tím, že Lesy města Olomouce tyto letité a urostlé stromy vyřadí z těžebního plánu, se ovšem město dobrovolně připraví o poměrně značné finanční prostředky, které by jinak prodejem kvalitního dřeva získalo. Pokud má být město řádným hospodářem, musí se tedy snažit tuto ekonomickou ztrátu nějak kompenzovat.

„Jednáme teď proto i o tom, že by město za tento vstřícný krok mělo získat i nějakou finanční kompenzaci. Mohli bychom čerpat nějakou dotaci v oblasti životního prostředí,“ dodal primátor s tím, že by se mohlo jednat o částku v řádu stovek tisíc korun. „Město bylo ve vztahu k orgánům ochrany přírody vstřícné vždy, jiní vlastníci lesů a památných dřevin takto vstřícní a ochotní nebývají. Pro vyhlášení památného stromu je přitom vždy zapotřebí dohody s vlastníkem,“ podotkl vedoucí odboru životního prostředí olomouckého magistrátu Petr Loyka.

Všechny vybrané stromy jsou staré více než sto let, podle porostních map mají vytipované duby letní duby nejméně 150 let. Dva navržené jilmy jsou přinejmenším podobně staré nebo spíše ještě starší. Jilm samotný je navíc u nás poměrně vzácnou dřevinou, protože jeho počty výrazně zredukovala choroba grafióza jilmu.