Multikulturalismus se stal módou v době postmoderny, v době zamlžování identit a pohodlného relativismu. Vykládalo se o rovnosti diskursů, ale to platilo, jak dovozoval Robert Cooper (bývalý poradce Blaira a Solany) uvnitř postmoderní komunity, nikoli ve vztahu mezi postmoderním a moderním či premoderním světem (viz můj článek Liberální imperialismus?). O tom, co je pravda, nakonec rozhodovala síla. V tomto kontextu mohlo dostat své ospravedlnění jakékoli tmářství, jakýkoli iracionalismus, jakýkoli útok na evropské hodnoty.

Je to už dlouho, kdy evropský kapitál místo toho, aby podporoval evropské rodiny, začal dovážet levnou pracovní sílu z Orientu a Afriky. Následky jsou katastrofální. V Evropě žijí početné komunity těch, které se nehlásí k evropské tradici a k evropským hodnotám. Kdysi tradiční dělnická čtvrť v Berlíně Wedding (Roter Wedding) je dnes osídlena převážně přistěhovalci. Podobně některá tradiční průmyslová města ve Velké Británii. V Německu žije 4,5 milionu Turků a ve Francii více než 4 miliony Arabů. Ostrov Lampedusa, který navštívila studijní delegace naší frakce (GUE/NGL), je přetížený.

Řecko, přes jehož hranici přechází ilegálně denně více než 500 lidí (90% ilegálních vstupů v rámci EU) ztrácí nad tímto přívalem kontrolu. Na jihu Španělska dochází ke střetům Španělů s Maročany, protože španělská vláda řadě z nich „darovala“ legalizaci pobytu, aniž by vzala v potaz vysokou nezaměstnanost v Andalusii. Navíc kapitál přesouvá velké množství jednoduchých výrob právě do Maroka.

V Bruselu, kde sídlí instituce EU, je podle publicistů 20% lidí bez práce (tedy ve velkém Bruselu) a značnou část z toho činí přistěhovalci. Nejčastější jméno, které dostává narozené dítě v Bruselu, prý už není ani Jean, ani Jacques nebo François, ale Mohamed.  Kamerovým systémem byl zdokumentovaný případ, kdy skupinka Arabů a černochů bezdůvodně přepadla bulharského pracovníka Evropského parlamentu a z patrové výšky ho shodila do kolejiště metra. Způsobila mu nenapravitelné škody na zdraví a trvalou invaliditu, ale policie tři měsíce věc tajila, protože se prý obávala rasistických reakcí většinové populace!

Některé autoři jsou z takové situace silně znepokojeni. Walter Laquer vidí nebezpečí ve vzniku Eurábie místo demokratcké Evropy (jeho kniha o posledních dnech Evropy je nyní k dispozici i česky), Christopher Caldwell (Reflections on the Revolution in Europe) si klade otázku, zda si Evropa může zachovat stejnou tvářnost s jiným obyvatelstvem a v odpovědích je skeptický. Guru americké pravice Patrick J. Buchanan mluví přímo o tom, jak vymírání obyvatel Západu a invaze přistěhovalců ohrožují západní civilizaci a vedou k jejímu zániku (jeho kniha Smrt Západu z roku 2002 vyšla česky 2012).

To jsou snad přehnané názory. Ale je potřeba něco dělat. To základní je prosazovat prioritu principů občanské společnosti, jejíž základní zásadou je vzájemné uznání. Kdo popírá vzájemné uznání, z občanské společnosti se vyřazuje. Není pravda, že každý přistěhovalec je přínosem. Podstatná je jeho schopnost přijmout naše hodnoty, zvládnout náš jazyk a integrovat se. Při regulaci přistěhovalectví by měli mít přednost ti, jejichž integrační potenciál je nejvyšší.

Za naprosto směšnou pokládám iniciativu, která navrhuje, aby „osvětáři“ obcházeli školy a poučovali žáku, že islám není nebezpečný. V islámské tradici je třeba diferencovat a my si musíme uvědomit a přiznat, že jeho většinový étos je odlišný oproti našemu. Že islámský svět dvě stě padesáti milionů Arabů musí dohnat velké zpoždění (například vydává jen jednu desetinu překladů z jiných jazyků oproti Řekům, kteří jistě netvoří evropskou špičku; počet vědeckých článků, které těch 250 milionů Arabů vydalo, nepřevyšuje množství článků, které vydalo 5 milionů Izraelců). Že interpretace islámu z pera funfamentalistů (třeba Sajjida Qutba) je v bytostném protikladu k evropským hodnotám. Tomu mohu věnovat jiný článek, protože díla těchto autorů mám a řadu jejich analýz také. Bylo by ostatně dobré je vydat česky, aby čeští občané věděli, s čím mají co do činění.

Multikulturalismus byl módou, ale už není a být jí nadále nesmí, má-li evropská civilizace se svými hodnotami a kvalitami přežít.