S bolestí sleduji, co se dnes děje na Ukrajině. Vidím mladé muže, kteří jsou násilím odváděni z ulic, aby byli posláni na frontu. Vidím národ, který není poražený, ale je unavený, vyčerpaný a zoufalý. Není to známka slabosti, ale důsledek nekonečné bolesti, ztráty a utrpení. Už nemají sílu dál umírat. A zatímco tito lidé bojují o přežití, Evropa místo aby hledala cestu k míru, dál přikládá pod kotel války.
Znám hrůzu, kterou přináší násilí. Zažila jsem bombové útoky v Londýně 7. 7. 2005. Na ten den se nedá zapomenout. Viděla jsem zraněné, cítila jsem strach, zoufalství a naprostou bezmoc. Možná i proto dnes nemohu a nechci mlčet.
Válka není byznys. Není to příležitost k růstu, hra o vliv ani příběh pro titulky. Pro lidi, kteří žijí uprostřed konfliktu, je to nekončící peklo. A každý, kdo vědomě podporuje její prodlužování, by si měl položit otázku, proč a jakou cenu jsme ochotni platit, a hlavně, kdo ji platí za nás?
Petra Rédová Fajmonová, BSc.
Náš prezident před několika dny navštívil Oděsu, město, které je symbolem odvahy, ale i obrovského lidského utrpení. Právě tam měl možnost na vlastní oči vidět, co válka skutečně znamená. A přestože během jeho návštěvy údajně došlo k útokům, které by otřásly každým člověkem, nezdá se, že by to v něm probudilo hlubší empatii nebo touhu hledat klid zbraní.
Pokud ani přímý kontakt s realitou války nestačí k tomu, aby naši představitelé změnili směr, pak jsme jako společnost na velmi nebezpečné křižovatce. Je zarážející sledovat, s jakou samozřejmostí čeští politici, jako Fiala, Rakušan, Zdechovský, Černochová, Novotný, Kolář, Nerudová, Gregorová a další, volají po dalším zbrojení, posílání zbraní a krveprolití.
Jste pro to, aby se výdaje na obranu každý rok navyšovaly o 0,2 % HDP? Anketa
Je snadné být silným, když se to netýká vlastních dětí, vlastních domovů ani vlastních životů. Je pohodlné hovořit o odvaze a statečnosti od stolu, když víte, že cena nebude nikdy vybrána od nich samotných. Tito lidé nám slibovali službu státu, službu občanům. Místo toho však šíří strach, agresi a nenávist. Jejich slova nás ohrožují víc než cizí armády. Jejich válka není naším jménem. A za to by měli nést odpovědnost.
Všechny tyhle krvelačné bestie vyzývám, aby přestaly burcovat k válce a daly šanci míru. Mír není slabost. Mír je odvaha hledat řešení tam, kde jiní sahají po zbraních. Mír je hlas rozumu v čase šílenství.
Vyzývám vás, přestaňte s válečnou rétorikou, otevřete dveře dialogu a vraťte se k tomu, co jste nám kdysi slíbili, že budete chránit životy, ne je ohrožovat. Neexistuje žádný důvod, proč dnes večer musí ještě někdo umřít. Každá další ztráta je trestuhodně zbytečná. Skutečný mír se rodí u stolu, ne na bojišti. Nikdo nesmí být nucen bojovat proti své vůli. Vzít někoho z ulice a poslat ho na frontu je barbarství.
Zastavte zbrojení a začněte léčit. Pomáhejte těm, kteří ztratili domovy, rodiny, naději. Odvaha je hledání kompromisu, i když možná nebude ideální. Ale žádný kompromis není horší než tisíce hrobů! Evropa nesmí být řízena zbrojařskými koncerny a lidský život musí být cennější než zisk!
My, kdo voláme po klidu zbraní, nejsme zrádci. Jsme svědomím světa. Neříkám to jako politik, analytik ani jako expert. Říkám to jako člověk, který ví, co je to strach, krev, bolest. A vím, že jediná opravdová cesta je mír.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu Petra Rédová Fajmonová, BSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Nesmí být Evropa řízena zbrojařskými koncerny?
autor: PV
