Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, já moc děkuji za slovo, ráda bych jen velice stručně požádala jak už laskavě řekl můj předřečník pan kolega Bauer o podporu pozměňovacího návrhu, který skutečně jde směrem k podpoře pracujících lidí s postižením. Systémově jde o to, abychom ty, kteří se snaží, přispívají zpátky do systému, kteří chodí do práce, i když to s postižením mají obtížné, tak abychom tyto lidi nediskriminovali, abychom jim nestěžovali život tím, že dostanou výrazně nižší příspěvek na auto než ti, kteří jsou zkrátka doma. Dnes totiž vlastně to posuzování probíhá čistě na základě příjmového testu. A já tohle chci ještě stručně zdůraznit oč mi jde u té podpory pracujícím, o to, aby nemuseli vymýšlet různé obezličky. Dneska totiž v praxi, stejně to lidem přijde natolik nespravedlivé, že řada těch lidí s postižením, kteří mají jak nárok na příspěvek na automobil, tak nějaký běžný příjem, zkrátka v tom období před posuzováním příjmů se rozhodnou, že si zařídí třeba lázně. Nebo většinou mají takový problém, že není vůbec obtížné jít na nemocenskou. A v praxi tedy, a to chci zdůraznit, náš stát stejně na příspěvek na automobil vyplácí v průměru 197 tisíc z maximální částky 200 tisíc na jednu osobu se zdravotním postižením.

Čili ten pozměňovací návrh pouze říká, že osoby se zdravotním postižením, které chodí do práce, přispívají do systému by měli pokud nemají nadstandardně vysoce nadprůměrné příjmy, tak by měli nárok také na těch 200 tisíc jako lidé, co třeba mají tak těžké postižení, že vůbec pracovat nemohou, ale i ti, co se zkrátka rozhodli, že už to příliš zkoušet nebudou. Tuto nespravedlnost se ten pozměňovací návrh snaží napravit, je v podstatě velice jednoduchý a já jenom dám jasné číslo, jaký by byl dopad na státní rozpočet.