Je kupříkladu známo, že evropské sankce vůči Rusku poškodily hospodářské zájmy (nejenom) německých zemědělců. To však zřejmě tolik nevadilo. Tiskový mluvčí Merkelové chtěl zřejmě vyjádřit, že se jí nelíbí, když jsou dotčeny hospodářské zájmy velké firmy a když je ohrožena stavba plynovodu mezi Ruskem a Německem, na kterém má Berlín zájem. A proč?

Možná si ještě někdo vzpomene na nešťastnou historii evropského plynovodu se zvučným jménem Nabucco. Ten měl Rusko obejít a snížit závislost Evropy na energetických dodávkách od tohoto nespolehlivého partnera. Projekt Nabucco však po létech prázdných řečí neslavně zmizel v propadlišti dějin. Pozoruhodné je, že se Berlín po celou dobu bezcílného plánování Nabucca choval velmi zdrženlivě. Jinými slovy, významně mlčel. S velkou pravděpodobností proto, že Nabucco překážel Nord Streamu.

Ale abych nezapomněl. Dvojím metrem měří a národní zájmy uskutečňují i Američané. Před třemi nedělemi přivítalo americké ministerstvo zahraničí první dodávku amerického zkapalněného plynu do Polska. Odpovídající množství plynu by mohlo přijít i přes rusko-německé potrubí. Ale i Washington má zájem na tom, aby prosperovaly hlavně americké firmy. A nemá proto zájem o dokončení a vytíženost Nord Streamu.

Co nás to učí?

1.Za moralistní clonou politických sankcí se skrývá pravá podstata zahraniční politiky. Národní zájmy.

2. Mezi Německem a Ruskem existují silné předpoklady pro vzájemně výhodnou ekonomickou spolupráci. Symbolická politika sankcí je s tím v rozporu.

3. Spojené státy si to uvědomují a nemají zájem na tom, aby tato spolupráce vzkvétala.