Dokázal jako silný a zkušený politik na rozdíl od ostatních jasně pojmenovat problémy současné EU a nestavěl cíle, kterých nelze v Evropském parlamentu dosáhnout. Kateřina Konečná (Stačilo!) příliš nezaujala, opakovala pouze to, co už jsme od ní mnohokrát slyšeli. Filip Turek (Přísaha a Motoristé) a Alexandr Vondra (SPOLU) neustále strašili, Marcel Kolaja (Piráti) a Danuše Nerudová (Starostové a osobnosti pro Evropu) byť ve vládě patří do jednoho hnízda, tak připomínali hašteřící se sourozence. Ostatní byli nevýrazní až neviditelní.

A co řekl Zaorálek? „Jeden z největších problémů je, že z naší země stovky miliard odplouvají do daňových rájů, jako je Lucembursko, Holandsko. Tak vlastně ta práce zmizí a v Česku z ní nezůstává nic. My prosadíme to, aby když někdo má zaměstnance někde a vyrábí tam, tak aby tam také danil. A druhá věc. Slyšeli jsme, že vláda nic nedělá, aby zvýšila mzdy. Ale v Evropě nám mohou pomoci. My prosadíme závaznou, minimální evropskou mzdu, a ta pomůže zvednout platy a mzdy v České republice. V celé řadě evropských zemí je bankovní daň, tu zavedeme také, abyste nemuseli chodit do důchodu v 70 letech,“ shrnul v závěrečném vystoupení Lubomír Zaorálek (SOCDEM).

Podle něj přichází se Zelenou dohodou obrovská společenská změna, lidi ale nelze postavit před něco, kvůli čemu zchudnou. „Zelená dohoda není dohoda s lidmi, jde o byznysový projekt velkých firem, lobbistických společností či bank,“ řekl Zaorálek. „Nelze nechat lidi bokem. Musí s nimi být dohoda, musí vědět, že přežijí,“ zdůraznil.

Zaorálek označil za „zelené šílence“ firmy jako je Volkswagen Group. Nechali se předběhnout americkými a čínskými výrobci a nyní většina evropských dotací jde do americké automobilky Tesla, protože polovina aut v Evropě je od ní. Vyjádřil se i k migračním kvótám a připomněl, že jako ministr zahraničí proti nim bojoval společně se zeměmi Visegrádské skupiny. Dokonce společně s nimi vyhrál soud. „My můžeme řešit migraci z Východu, ale ne ze Sýrie. Nelze mít migrační kvóty stejné pro všechny členské země,“ uvedl.

Podpořil také právo veta, které paradoxně drží EU pohromadě. „Už jen to, že má některý členský stát možnost rozhodnutí zablokovat nutí EU k jednání a drží to státy pohromadě. Jakmile se zruší, nebude vůle k dohodě,“ vysvětluje a dodává, že musí záležet na každé zemi.