Proč zrovna 18. června?

Protože v tento den, v roce 1942, vyhasly v boji s mnohonásobnou německou přesilou v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje (tehdy nsl jméno sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici v Praze životy sedmi statečných československých vojáků, parašutistů a příslušníků Operace Anthropoid, kteří několik dní předtím, 27. května 1942, zlikvidovali zlopověstného kata českého národa, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Heroický čin a úloha domácího odboje

Byla to jedna z nejvýznamnějších bojových akcí druhé světové války. Akce, která vrátila Československo na pomyslnou politickou mapu světa, akce, která zajistila poválečnou obnovu československého státu v jeho předválečných hranicích. Akce, která zabránila plošné genocidě českého národa, kterou Heydrich plánoval - a kdyby dál žil, zajisté by ji i realizoval. Šlo o akci výjimečnou i v celoevropském měřítku – nikomu, v žádném jiném okupovaném státě, ani v samotném Německu, se nepodařilo fyzicky odstranit takto vysokého představitele nacistického režimu.

Nesmíme zapomínat ani na to, že úspěšná likvidace Heydricha by nemohla proběhnout, nebýt zapojení mnoha domácích, (československých) odbojářů. Těch odbojářů, kteří parašutisty ubytovávali, ukrývali je a zásobovali jídlem a ošacením a kteří jim dodávali životně důležité operativní informace o aktuální situaci v tzv. Protektorátu Bez jejich pomoci by se tato akce nezdařila.

Činnost domácích odbojářů byla naprosto obdivuhodná a heroická, jelikož ji vykonávali s vědomím, že každým okamžikem riskují nejen svou vlastní smrt, ale i vyvraždění celých svých rodin německými okupanty. V mnoha případech k tomu, bohužel, skutečně došlo. Role domácího protiněmeckého odboje v období druhé světové války a okupace byla naprosto zásadní a je hodná naší věčné a nejvyšší úcty. I proto si tyto všechny tyto hrdiny každoročně 18. června připomínáme.

Poslední bitva

Toho dne v kostele v Resslově ulici padlo v boji „Sedm statečných“ - českoslovenští vojáci a parašutisté vyslaní z Británie československou vládou v exilu - Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc. A rovněž ti, kdož stáli Heydrichovi tváří v tvář v onen okamžik pravdy a nezaváhali – Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Boj těchto sedmi hrdinů proti německým vojenským okupantským silám v počtu osmi set vojáků trval onoho 18. června roku 1942 přes sedm hodin.

Šest z nich v postupně stále bezvýchodnější situaci zvolilo smrt vlastní rukou a vlastní zbraní. Jan Kubiš, Heydrichova Nemesis, zemřel na následky utrpěných střelných zranění. Splnil se tak jejich poslední cíl - aby je Němci nedostali živé. Přestože ti se o to enormně snažili, i za pomoci jejich zrádce a udavače, jejich bývalého kolegy-vojáka Karla Čurdy, který do krypty kostela opakovaně poníženě volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Odpovědí mu však byla pouze palba a jasná odpověď: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy!“

Memento

Připomínejme si tuto větu, i památku našich sedmi hrdinů, stále a znovu. Zvláště dnes, v době, kdy se nestydatě přepisuje a falšuje historie, zejména, co se týče dějin druhé světové války a jejích výsledků. A kdy se začíná rehabilitovat nacismus a viníci začínají být zaměňování za oběti.

Čest hrdinům boje proti německým okupantům! Vzpomínáme a děkujeme!

(převzato z Profilu)