Vážené kolegyně, vážení kolegové,
dovolte i mně říct stanovisko našeho poslaneckého klubu hnutí SPD na faktické zavedení povinného spoření na stáří v penzijních fondech pro zaměstnance v náročných profesích ve 3. kategorii. Dopředu musím jasně říct, že SPD tento návrh nikdy nepodpoří, a řeknu vám proč. Protože ze strany vlády jde v podstatě jednoznačně o další podraz na tyto zaměstnance, kterých je víc jak 100 000, kteří měli mít dle předchozího vládního slibu již od letošního roku nárok na až o pět let dřívější odchod do řádného a plnohodnotného nekráceného starobního důchodu. Což bylo na poslední chvíli tady ve Sněmovně na návrh expertů na náročné profese, pana poslance Bendy a Jakoba, úplně bez ničeho, bez jakéhokoliv vysvětlení, bez jakéhokoliv odůvodnění, zcela zrušeno, bez jakékoliv náhrady a jakékoliv rozumné a smysluplné alternativy.
Navíc ty debaty, ty sliby, se tady v mediálním prostoru vedly několik dlouhých měsíců ještě předtím, než si tady vláda na sílu prohlasovala reformu, kdy došlo k čtyřnásobné penalizaci za odchod do předčasného důchodu, kdy došlo ke změně mimořádných a řádných valorizací. Tak již tehdy, ještě dávno předtím - i když s tímto zásadně také nesouhlasíme - měly být vyřešeny takzvaně náročné profese. Ale nestalo se, byly pouze sliby a vůbec nic tahle vláda, krom slibů, neudělala.
Protože to, co vláda v tuhle chvíli občanům v náročných profesích nabízí, není vůbec žádnou reálnou ani slušnou alternativou a mluvím hlavně o navrhovaném využití předdůchodů na základě povinného penzijního spoření a příspěvku zaměstnavatelů. Tahle možnost totiž bude pro drtivou většinu zaměstnanců v náročných profesích prakticky nedostupná, protože vyžaduje naspoření enormně vysokých finančních částek.
Bc. Lucie Šafránková
V případě pětiletého předdůchodu, tedy odchodu do důchodu o pět let dříve, než je zákonná hranice věku odchodu do řádného starobního důchodu, by bylo nutné za stávajících podmínek našetřit zhruba 810 000 korun, přičemž tato suma samozřejmě v dalším postupném čase poroste. Při průměrné mzdě - ať se nám to lépe počítá - a navrhované výši příspěvku zaměstnavatelů toho lze dosáhnout nejdříve za několik dlouhých desítek let. Tudíž tedy starší zaměstnanci v náročných profesích by pak byli možnosti dřívějšího odchodu do důchodu jednoznačně zcela zbaveni.
Náš poslanecký klub tedy tento návrh, ze kterého by profitovali prakticky pouze majitelé a akcionáři soukromých penzijních fondů, jednoznačně a principiálně odmítá. Kolegyně, kolegové, takzvaný předdůchod je systém, který umožňuje až pět let před vznikem nároku na odchod do řádného starobního důchodu pobírat penzi z finančních prostředků naspořených v rámci doplňkového penzijního spoření ve třetím důchodovém pilíři. Jak už jsem říkala, klíčové v tomto případě je, aby měl občan, který chce předdůchod pobírat v rámci svého doplňkového penzijního spoření, našetřeno potřebné zákonem vyžadované minimální množství finančních prostředků.
Líbí se vám, jak Elon Musk vystupuje k politickým tématům?Anketa
Tedy pro vaši bližší představu. Pro zájemce o vstup do režimu předdůchodu činila v roce 2024 požadovaná částka 30 procent průměrné mzdy, tedy 12 729 korun. Takže zaměstnanec, který by chtěl vloni do předdůchodu odejít pět let před dosažením důchodového věku, musel mít v doplňkovém penzijním spoření v tu chvíli naspořenou sumu 763 740 korun. To mluvíme jen o minimální naspořené částce, kterou lze předdůchod teoreticky začít vůbec čerpat. Ale kdo z těch zaměstnanců a občanů, kteří tyto peníze nakrásně i našetřené měli, si může dovolit žít za 12 729 měsíčně a po pěti letech být de facto takzvaně na nule?
Jakým způsobem a za jak dlouho lze ve III. pilíři našetřit onu sumu 763 740 korun? Samozřejmě je to individuální a také to záleží zejména na výši měsíčního příspěvku do penzijního spoření. Ale vezměme si tady jeden modelový příklad, kdy do dobrovolně povinného důchodového spoření vstoupí nyní zaměstnanec v náročné profesi ve 3. rizikové kategorii právě proto, aby v budoucnu získal nárok na předdůchod a aby nemusel v těžkých podmínkách dřít téměř až do sedmdesáti let. Vláda nám tady navrhuje, aby odvod zaměstnavatele do III. pilíře činil 4 procenta z hrubé mzdy zaměstnance.
Pokud tedy budeme vycházet z čísel platných pro loňský rok, při průměrné mzdě by takový zaměstnanec částku potřebnou na pětileté pobírání předdůchodu našetřil za 37 a půl roku, tedy prakticky za celý svůj profesní život. Postupem času se bude tato doba s růstem průměrné mzdy docela rychle prodlužovat a brzy překročí čtyřicet let. To ještě zatím nehovořím o tom, že do určitého počtu měsíčně odpracovaných směn nebudou muset zaměstnavatelé za tyto zaměstnance povinný příspěvek odvádět vůbec, což je další naprosto nepřijatelný projev vládní asociální arogance vůči těmto zaměstnancům.
Proti vládnímu návrhu ve vzácné shodě protestují jak zástupci zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a odmítají ho. Svaz průmyslu a dopravy k tomu uvádí, že z pohledu zaměstnavatelů je legislativní podoba vládního návrhu téměř neaplikovatelná a považuje za velmi nešťastné, že zástupcům zaměstnavatelů nebylo umožněno seznámit se se zněním návrhu připravovaného zákona dopředu, jak je to jindy běžné. Tento návrh týkající se důležitých zájmů pracujících měl být dle zákoníku práce v průběhu legislativního procesu totiž projednán se sociálními partnery, k čemuž nedošlo.
Dle Svazu průmyslu a dopravy návrh vykazuje zásadní obsahové nedostatky, které jej budou činit obtížně aplikovatelným. Návrh například dostatečně nevymezuje, co se považuje za výkon rizikové práce pro účely vzniku práva na příspěvek, což vyvolá zásadní aplikační problémy v případě překážek v práci, čerpání dovolené i výkonu jiné než rizikové práce ze strany zaměstnance. To jsou přece připomínky naprosto zásadního charakteru.
Dostatečně vymezeny nejsou ani požadavky na pojistný produkt, což je s ohledem na soukromoprávní povahu takového právního jednání a smluvní volnost při jeho utváření nezbytné z hlediska jeho účelnosti a hospodárnosti. Návrh rovněž nerespektuje dosavadní benefitní formu příspěvku zaměstnancům na penzijní spoření založenou jako výsledek kolektivního vyjednávání.
Co vlastně říkají k tomuto návrhu odbory? O obsahu návrhu se rovněž dozvěděly až z médií a nebyl s nimi projednán. Je zcela bezprecedentní, že o takto zásadní věci, která má dopad nejen na zaměstnance, ale také zaměstnavatele nebyl veden sociální dialog a návrh zákona nebyl postoupen sociálním partnerům k připomínkám. Odbory se zněním návrhu jednoznačně nesouhlasí a uvádějí, že v praxi v drtivé většině případů k žádnému zvýhodnění zaměstnanců v náročných profesích nedojde.
Již nyní je totiž v rámci kolektivního vyjednávání v mnoha firmách dohodnut příspěvek zaměstnavatele ve výši 4 procent na produkty spoření pro všechny zaměstnance jako speciální benefit. Navrhované řešení tudíž těmto zaměstnancům nepřinese žádnou výhodu, ale naopak povede k zásadnímu omezení kolektivního vyjednávání v oblasti zaměstnaneckých benefitů. Navržené řešení i odbory považují za administrativně velmi náročné a dále zde chybí jakákoliv provazba na zákoník práce, což v praxi přinese ohromné problémy, zejména co se týče zákonnosti nastavení pracovní doby.
Co se týče porovnání zvýhodnění situace zaměstnanců ve čtvrté kategorii pracovních rizik a navrhovaného řešení pro třetí kategorii náročných profesí, pak zaměstnanci ve čtvrté kategorii mohou odejít do předčasného důchodu při splnění podmínky odpracování 4 400 směn v náročném provozu o pět let dřív. V praxi tedy tuto podmínku mohou splnit v horizontu zhruba 10 let. U pracujících ve třetí kategorii náročných profesí by bylo nutné splnit dvě nutné podmínky. Jednak naspořit zákonem požadovanou částku, o které jsem mluvila...
Velmi vám děkuji, pane místopředsedo. Já budu velice ráda, když hlavně kolegové z pravé části sálu budou poslouchat, aby věděli, co tady navrhují a o čem chtějí hlasovat.
Takže budu pokračovat dál. Naspořit zákonem požadovanou částku, o které jsem hovořila, a ještě navíc odpracovat zákonem požadovaný měsíční počet směn rizikové práce, aby obdrželi příslušný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření. 3 až 10 směn rizikové práce, aby obdrželi příspěvek ve výši 3 procenta z vyměřovacího základu na daný měsíc, a minimálně 11 směn rizikové práce, aby obdrželi příspěvek ve výši 4 procenta z vyměřovacího základu. Pokud zaměstnanec neodpracuje v daném měsíci alespoň tři směny rizikové práce, právo na příspěvek mu nevznikne. Pokud by zaměstnanec například 10 let pracoval v rizikovém prostředí dva dny v měsíci a odpracoval by takto 240 směn, má smůlu a nedostane vůbec nic.
Co z toho vlastně vůbec všechno vyplývá? Mimo jiné to, že zaměstnanci v příslušných náročných profesích, kterým je nyní více než 30 let, mají na dosažení možnosti využít pětiletého pobírání předdůchodu jenom naprosto minimální šanci. Pokud si tedy nebudou do spoření ve třetím pilíři ukládat i vysoké měsíční částky ze svého. Ale otázkou je, kolik z nich si to vlastně může vůbec dovolit, že?
O supervýhodnosti režimu předdůchodů v jeho současné podobě hovoří snad nejvýstižněji aktuální statistika Asociace penzijních společností v České republice, která uvádí, že v naší zemi je aktuálně 6 456 předdůchodců. No a není se čemu absolutně divit. Předdůchod obecně, a teď nehovoříme pouze o jeho případné souvislosti se zaměstnanci v náročných profesích, není pro drtivou většinu občanů, kteří si spoří ve třetím penzijním pilíři, kvůli jeho zákonnému nastavení, ale hlavně kvůli finanční dimenzi jeho podmínek fakticky dosažitelný. A vůbec neřeší situaci nízkopříjmových i většiny středněpříjmových zaměstnanců, pro něž je z nejrůznějších důvodů, například zdravotních, obtížné pracovat až do dosažení zákonného důchodového věku.
Předdůchod se navíc nezapočítává do doby odvádění sociálního pojištění, ke které se následně přihlíží při výpočtu starobního důchodu, například na rozdíl od doby evidence občana na úřadu práce, přičemž každý rok účasti na sociálním pojištění zvyšuje starobní důchod, respektive jeho zásluhovou částku o 1,5 %. Prezentovat tedy předdůchod jako ekvivalent dřívějšího odchodu do plného nekráceného starobního důchodu je ze strany Fialovy vlády cynickým podvodem na ty zaměstnance v náročných profesích, kterých se má tato připravovaná právní úprava týkat.
Pokud by byl tento vládní návrh realizován, budou z něj profitovat na úkor zaměstnanců v náročných profesích, jak už jsem říkala, pouze vlastníci a akcionáři soukromých penzijních fondů, spořitelen a bank. Když vláda uvádí, že připravovaná úprava se má týkat zhruba víc jak 100 000 zaměstnanců, tak jestliže budeme kalkulovat s průměrnou hrubou mzdou a povinným odvodem zaměstnavatele v objemu 4 procenta z ní, máme zde částku 2 180 milionů korun ročně, které přistanou na účtech příslušných finančních institucí. V podstatě se tedy ze strany Fialovy vlády jedná o jakýsi dáreček na rozloučenou soukromým penzijním fondům předtím, než se, doufejme, definitivně Fialova vláda odporoučí. Ale ještě předtím stihne vážně poškodit zaměstnance v náročných profesích.
Proto tento předložený návrh také nikdy nebude mít naši podporu. My jednoznačně, pakliže budeme součástí příští vlády, předložíme okamžitě náš návrh, který tady byl slibován a který by umožnil odchod do dřívějšího nekráceného plného starobního důchodu všem zaměstnancům v náročných profesích.
A jelikož, jak jsem říkala, tento návrh podpořit nemůžeme a nepodpoříme, tak já podávám návrh na vrácení předkladateli k dopracování.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
