Michal Skořepa populistickým způsobem prezentuje svou „analýzu“ dat hospodaření české vlády za celý uplynulý rok 2021. Budu teď trochu odborná, za což se omlouvám, ale je potřeba vše zasadit do reálných čísel. Slovo analýza jsem do uvozovek dala záměrně, protože se to tak dá nazvat jen těžko. Hapruje totiž už od samého úvodu, kde autor počítá alternativní vývoj české ekonomiky v situaci bez pandemie. Někde například u veličin počítá se standardním tempem růstu ekonomiky ve výši 5 %, u jiných zase bere nominální hodnoty minulého roku.

Úplně přitom opomíjí, že před příchodem pandemie byl predikovaný růst nominálních mezd pro rok 2020 ve výší 6 %, ale ve skutečnosti došlo k meziročnímu poklesu reálných mezd ve výši 3 % (nominálně 0 %). Tento vyšší objem vyplacených mezd by se promítl v nárůstu inkasa nejen daně z příjmu, ale také výběru DPH, spotřebních daní a podobně. To ale komentář absolutně nereflektuje. Rovněž zapomíná na zavření tisíců provozoven a velkou část sektoru služeb, což způsobilo zásadní výpadek jejich příjmů, a to také vedlo k nižšímu výběru daní do státního rozpočtu.

Je zřejmé, že už jeho úvodní a stěžejní premisa, na které staví zbytek textu, je tedy chybná. Pan Skořepa si pro svůj článek vytvořil vlastní rovnici, kde si namodeloval vlastní čísla, která sice ničemu neodpovídají, ale hlavně že má něco šokujícího za „rovná se“. A teď k jednotlivým pasážím této „analýzy“, já si totiž za kroky naší vlády stojím a ráda si je obhájím.

Zrušení superhrubé mzdy společně se zrušením daně z převodu nemovitých věcí mělo dle autora zanedbatelný přínos na přežití ekonomiky. S tím jednoznačně nemohu souhlasit. Tato opatření zásadním způsobem zvýšila disponibilní výši prostředků občanů. Zjednodušeně řečeno jsme peníze vrátili do jejich kapsy. Hovoříme o 50 miliardách, které občané získali díky zrušení superhrubé mzdy, a dalších 25 miliardách, které se dostaly do ekonomiky díky zrušení daně z nemovitých věcí. Tyto prostředky zmírnily pokles spotřeby domácností a byly použité na nákup výrobků a služeb. A toto zvýšení ekonomické aktivity se samozřejmě v konečném důsledku projeví i ve výběru daní.

Rovněž navýšení platby za státní pojištěnce do rozpočtů zdravotních pojišťoven byl krok, který si žádala nastalá situace, přestože si to pan Skořepa nemyslí. Covid je pro rozpočty pojišťoven obrovskou ránou a bez navýšení by brzy, jak se říká, mohly zhasnout. Taktéž si stojím za odměnami zdravotníkům, které zpochybňuje. To už je vlastně trochu skandální výrok a celá tato pasáž jen podtrhuje to, jak je jeho „analýza“ zpracována naprosto účelově.