Pár postřehů z oddělení, kde se starají o nemocné s COVIDem. Po letech, kdy mě osud zavál daleko od lékařského řemesla, jsem v těžké době nastoupila na výpomoc na COVID oddělení v Kroměřížské nemocnici. Po dvou týdnech v první linii si dovolím několik postřehů, pro mě obzvlášť cenných, protože ve vedení Zlínského kraje budu mít v gesci zdravotnictví.

Člověk by si myslel, že pro pracovníky v první linii jsou po půl roce pandemie nachystána veškerá dostupná ochranná, technická a organizační opatření, prostě maximální podpora. Je přece jasné, že pokud se nakazí zdravotníci, zhroutí se péče jako domeček z karet.

Mé rozpaky se netýkají péče o pacienty, úroveň práce zdravotnického personálu je prostě skvělá. Hluboká poklona všem, kdo na oddělení pracují, se kterými jsem se tady setkala. Žádný odstup, mnohahodinový kontakt s infekčními pacienty, ale všichni to berou jako fakt. „Prostě se staráme o naše pacienty jak nejlépe umíme a dokážeme“. Tečka. I za cenu rizika pro vlastní zdraví.

Ty rozpačité pocity se týkají jiných věcí.

V prvé řadě ochranné pomůcky. Jistě nikomu na klidu nepřidají debaty ohledně opakovaného používání jednorázových ochranných pomůcek, včetně respirátorů a „skafandrů“ na covidových odděleních. Pokud to s ochranou zdravotníků myslíme vážně, pak nemůžeme připustit nejasnosti, nepsaná dvojsmyslná doporučení a nejistotu, zda bude pomůcek pořád dost. Vedení nemocnice musí dát jasně najevo zaměstnancům, že pomůcky průběžně zajišťuje a zajistí. Že by nebyl dostatek pomůcek, nepřipadá v úvahu, na to nemusí zdravotníci v první linii myslet, protože jejich úkol je starat se o nemocné, ne šetřit s respirátory.

Za ochranu zdravotníků dát ruku do ohně. Je to vedení nemocnic, které odpovídá za kvalitu a plnou dostupnost vybavení ochrannými pomůckami. Je zodpovědné za stavební a bariérové úpravy areálů nemocnic, které měly proběhnout v létě, v době, kdy druhá vlna teprve doutnala. Proběhly? Připravila se nemocnice?