Restituční zákony v zemědělství přinesly od roku 1990 mnoho změn. Rolníci začali hospodařit na cizích pozemcích, v cizích budovách, za komerční nájmy. Kvůli takto vzniklým vysokým nákladům nebyli mnozí z nich schopni generovat zisk a zanikli. Šlo o schopné lidi, kteří farmaření rozuměli, přesto ale takto o svoje živobytí přišli. Kravíny a teletníky neměly čím krmit. Začalo masívní vybíjení krav a dojnic.

Dělají si z nás svůj odpadkový koš

Oproti jiným zemím, které vstoupily do Evropské unie, nevymohly předchozí vlády pro naše zemědělce žádné výhody. Ty si prosadilo Chorvatsko a Polsko. V Česku byly supermarkety zaplaveny produkty z Německa, Francie a Polska. Ti všichni u nás našli odbyt pro své výrobky s nižší kvalitou. EU pomocí dotací řídí zemědělství v Evropě a Česko přišlo o potravinovou soběstačnost. Naše zemědělství bylo zničeno. Bez dotací dnes zemědělské rodinné podniky a farmy nepřežijí. Od té doby je Česko zaplaveno řepkou, jejíž objem vzrostl v roce 2018 na 412 tisíc hektarů, zatímco v roce 1980 byla pěstována jen na 64 tisících ha. Z pěstování řepky se stal výnosný byznys.

Po umělých hnojivech půda jílovatí a ztrácí úrodnost

Půda se přestala hnojit organickým hnojivem a úrodnost zemědělské půdy klesla na minimum, což má devastující dopad na životní prostředí. Umělá hnojiva nás za několik let mohou přivést až k potravinové krizi. Půda se po nich stává jílovitou a časem minimálně úrodnou. Při suchém počasí vidíme na poli hluboké praskliny, které by nebyly při organickém hnojení. Půda je kontaminována chemií a ta se dostává do rybníků a řek. S úbytkem humusu tedy mizí i půdní organismy jako například žížaly, stonožky nebo bakterie. Plodiny jsou zranitelnější vůči škůdcům, snižuje se kvalita zeminy a půda umírá. Zemědělská půda je při dálnicích často zastavována továrnami. Ekologové upozorňují, že by se měly více využívat plochy po zchátralých objektech, což by bylo ovšem více nákladné, a tak raději staví na orné půdě. Každý den mizí pod halami 25 hektarů.

V cizině je na zemědělské půdě stavět zakázáno

Nechceme, aby se půda znehodnocovala zastavěním hal, montoven a solárními panely. Haly, které zastavěly naše pole, vydávají teplo a oteplují krajinu. Pokud by se zbouraly, tak na půdě nelze hospodařit několik desítek let. Je totiž kontaminována. V zahraničí je již na zemědělské půdě stavět zakázáno. Dobře si totiž uvědomili, co půda pro stát znamená. Vědí, že jde o národní poklad a bohatství a proto si ji chrání. Jen naše vláda tohle neví, a proto staví cizinci u nás. Při každé novelizaci zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která se opakuje každý rok až dva, se podmínky naopak zmírňují. Čím více bude zastavěných ploch, tím bude voda z krajiny rychleji odtékat. Přibudou povodně a sucha, protože bude chybět půda jako zásobovací těleso. Vyasfaltované plochy vodu nevsakují, ale naopak působí problémy v době přívalových dešťů. Česko už nemá více pracovních sil, ale přesto je cizím firmám povoleno u nás (ne v zemích původů investorů!) stavět další a další montovny. Ty vyžadují dovoz tisíců cizinců na práci. Proč se vše dovoluje? Navíc s každým souhlasem výstavby montovny vlastně dáváme souhlas s praktikami cizích společností na našem území.

Když sedlák chodí do fabriky a na svém pracuje do noci

Pokud by byli zemědělci nuceni střídat na polích o rozloze nad 30 hektarů čtyři druhy hlavních plodin, omezilo by se pěstování řepky. Dnes je to tak, že zemědělec střídá tři druhy. Má totiž 47 % kukuřice + 47 % řepky a pouze 6 % obilí. Tahle skladba plodin mu však zaručuje, že má „splněno“ a dosáhne na dotace. Na ministerstvo zemědělství přijde objem peněz na dotace, ale na zemědělství jich připadne jen menší část. Ostatní peníze jdou do potravinářského průmyslu, vodáren a na jiné účely. Zemědělce, který u nás obdělává 30 hektarů půdy, jeho výnos z polí neuživí a musí být zaměstnán v jiném pracovním procesu. Odpoledne pak pracuje na svých polích do noci. To má být příklad, aby děti profesně následovaly rodiče a převzaly lásku k půdě? Takto nevypadá správná motivace! Například v Německu 30 hektarů zemědělce uživí a již do jiného zaměstnání nechodí. Všichni víme, že živočišná výroba je propojená s  rostlinnou výrobou.

Slyšte náš křik!

Naše vláda nepřijala taková opatření na ochranu prodeje půdy, jako se prosadila v Polsku. Tamní nařízení neupravuje jen prodej státní půdy, ale i soukromých vlastníků. Nově nesmí lidé prodávat své zemědělské pozemky zájemci, který nesplňuje definici zemědělce. Ten neuspěje, pokud nežije v oblasti alespoň pět let a pokud vlastní více než 300 ha. Nejsou-li splněny podmínky, má předkupní právo Státní zemědělská agentura a může je tedy sama vykoupit za tržní cenu. Chceme, aby zemědělská půda zůstala ve vlastnictví českých zemědělců a státu podle polského vzoru a neprodávala se cizincům. Zatím se u nás prodává půda vesele dál. Například u Pasohlávek prodali pozemky za 380 milionů korun bez DPH čínskému subjektu. Pro srovnání: Cena půdy v Nizozemsku je kolem 50 000 €/ha, v Německu 20 000 €/ha a v Česku nyní cena půdy vzrostla na téměř 4 300 €/ha. Chceme omezit práva vlastníků zemědělské půdy. Cílem je, aby půda nemohla být vyňata z půdního fondu. Stát, který ji vykoupí, tím zachrání půdu pro další české zemědělce.

Již dnes se dováží 60 % potravin. Už dost

Stát může také vykoupenou půdu pronajímat zemědělcům, kteří by na ní hospodařili, ale nemají peníze na odkup. Státu by odváděli za pronájem dohodnuté procento z výnosu. Další varianta je, že stát poskytne našim zemědělcům výhodnou půjčku na odkup půdy. Česká půda musí být určena k tomu, že se na ní budou pěstovat zemědělské plodiny a že pastviny budou určeny pro skot. Pokud necháme znehodnotit půdu, budeme odkázáni na dovoz potravin a dovozce si bude určovat cenu, za níž budeme nuceni potraviny nakupovat. Již dnes se dováží 60 % potravin! Nedovolme, aby to vzrostlo na 100 %! Žádné množství peněz a zlata nemá větší cenu než naše úrodná půda, zdravé lesy a čistá pitná voda. Nesmíme se bát bojovat za tuto změnu a hlavně musíme konat – důležité jsou činy.

Ochránkyně půdy a lesů Drahuše Sekmilerová je koordinátorkou SPD (politické hnutí Svoboda a přímá demokracie)