Do této situace spadla německá občanka Merkelová, dočasně placená jako vedoucí tamní spolkové vlády. Povídala o tom, že svět má v současnosti tolik uprchlíků jak nikdy od ukončení druhé světové války. To ví každý. Vždyť státy NATO svými válečnými expedicemi k tomu přispěly.

„Mnoho z těchto uprchlíků doslova prchá před smrtí. Je samozřejmé, že jim pomůžeme a že přijmeme lidi, kteří u nás hledají útočiště,“ lhala Merkelová. Ve skutečnosti migranti neutíkají před smrtí, protože odcházejí ze zemí, kde jako migranti již nějakou dobu pobývali. Ale chtěli jít za lepším, tak táhli, táhnou a nezastavíme li je, potáhnou  do Němec.                                                                                          

Merkelová vědomě lhala: „Děkuji vám za obrovskou a opravdu dojemnou vlnu spontánní ochoty pomoci, kterou jsme letos zažili, kdy tolik lidí podniklo nebezpečnou cestu ve snaze hledat u nás útočiště.“ Naopak stále více lidí kvůli hloupému otevření dveří nelegální migraci Merkelovou nenávidí. Pohrdají ji i její vlastní policisté, a potichu ji proklínají i německé tajné služby. Armáda oficiálně, ale velmi kulantně kritizuje, že tu není od toho starat se o bordel, který nadrobila Merkelová s migranty.

Merkelová hystericky děkuje, že Němci „vytvořili společně něco mimořádného - a děláte to dál, i v tomto okamžiku.“ Dělají, ale se skřípáním zubů. Kdo nemá argumenty, má vize, proto říkala: „Naši občané projevují obrovskou občanskou angažovanost a dobře chápou politickou strategii.“ Jsou to prázdná slova. Její slova jsou podobná slovům Hitlera nebo slovům ze sjezdů politických stran: „Podniky, zaměstnanci i zaměstnavatelé dělají, co je v jejich silách, aby dále posílili sociálně tržní ekonomiku. A totéž dělají sektory vědy, umění a kultury.“

Slova bez významu, aktivistické žvásty: „…žijeme ve zvlášť náročné době. Ale je také pravda, že uspějeme, protože Německo je silná země.“ Takové klišé nulové hodnoty mi připomíná hysterický humanismus pražského Havla. Vzpomínám si na Havlovo prezidentské novoroční povídání začátkem ledna 1999. Tehdy se rozbíhala hysterická kampaň proti stavbě plotu v ústecké Matiční ulici. Plotu, který ve skutečnosti byl protihlukovou stěnou.

Majitelé rodinných domků z Matiční ulice si dovolili dohodnout se s městem, že jim tam postaví plot, aby byl odstíněn binec, který k nim vlál z cikánského ghetta v činžovních domech na druhé straně ulice. Tzv. humanisté to brali jako projev rasismu!

V novoročním poselství ze sebe proto Havel vypustil humanistické žvásty: „Zbořili jsme sice už dávno velkou zeď, která nás oddělovala od demokratické Evropy, ale tolerujeme, že kolem nás a mezi námi nenápadně vyrůstají zdi nové, o nic lepší než ty, které padly… Mnozí z nás jako by dávali stále viditelněji průchod vlastnímu latentnímu rasismu či předstírali, že ho nevidí u jiných. Mnozí jako by zapomínali, že měřítkem demokracie je poměr k menšině, a začali znovu věřit v historicky tak neblaze proslulou ideu práv většiny," štkal Havel v projevu. Jenže z hlediska historické reality je hlupákem a rasistou Havel. Merkelová mu kráčí v patách.

Zprostředkovával jsem v roce 1999 tichou dohodu mezi vládním zmocněncem a lidmi (starousedlíky) z Matiční ulice a městem Ústí nad Labem: Aby skončila hysterie kolem Matiční ulice, vláda poskytla lidem z rodinných domků peníze, aby mohli utéci ze sousedství s cikánským ghettem. Česká republika zaplatila ze státního rozpočtu útěk domkařů z Matiční ulice, ze stínu tamních nepřizpůsobivých cikánů, místo toho, aby umravnila původce onoho zla, tedy cikány! To jsou absolutní fakta, orazítkovaná surovou realitou. Kde v té chvíli byly Havlovy žvásty? Není prohlášení Merkelové, že imigranti jsou budoucností Německa stejným žvástem?

Jaroslav Doubrava

Zveřejnily deníky Bohemia