Popírat pod rouškou falešné „diverzity“ a „inkluze“ vlastní kořeny znamená popírat sebe sama.

Nejsem pohoršen humorem, satirou či uměním. Ani tím, které proběhlo při zahajovacím ceremoniálu na olympiádě. Mě se to prostě nelíbilo, někomu se to líbit mohlo. To je normální.

Ale trend pošlapávaní všech symbolů křesťanství není náhodný a ne náhodou jej razí hrstka těch, kteří se snaží ostatní „převychovat“.

A letošní olympiáda je toho důkazem.

Začalo to už tím, když z oficiálního plakátu na pařížské hry jaksi „vypadl“ křesťanský kříž na věži Invalidovny. Umění, obhajovali to.

Zahajovací ceremoniál s bizarní parodií na Poslední večeři je dalším důkazem. Umění, obhajovali to.

Jasně, žijeme ve svobodné společnosti a každý má právo se realizovat (i umělecky), jak se mu zlíbí.

Ale nezapomeňme na jedno: popírat vlastní kořeny znamená popírat sebe sama. A křesťanské hodnoty a symboly jsou tím, na čem stojí Evropa tak, jak ji známe. Neznamená to, že by každý musel být povinně věřícím. Ale znamená to, že právě křesťanství spolutvoří základ naší společnosti - v oblasti hodnot, práva, morálky.

A pokud toto budeme popírat, pokud budeme pošlapávat to, na čem jsme vyrostli, tak pak ti, kteří chtějí Evropu zničit, nemusí dělat vůbec nic, aby dosáhli svého.

Braňme Evropu, braňme to, na čem (a díky čemu) stojíme.