Děkuji, pane předsedo. Návrh jsme připravovali a dovedli do jeho konečné podoby spolu s panem senátorem Štěpánkem, který vystoupí hned v úvodu obecné rozpravy, aby mě doplnil. Jinak je nás celkem 12 navrhovatelů, jak si můžete přečíst v záhlaví tohoto tisku.

Nejprve připomenu, co nás k tomu vedlo. Vedl nás k tomu fakt, že jsme zjistili, že tzv. panošování, které je přípustné u jediného typu voleb, a to jsou právě volby komunální, je ve skutečnosti poněkud zavádějící. Volby do obecních zastupitelstev poskytují voličům největší míru svobody, mohou volit stranu nebo jednotlivce, nebo kombinovat tuto svou volbu, podporovat stranu a k tomu některé jednotlivce. Ten hlas, preferenční hlas pro jednotlivého kandidáta ovšem nemá ve skutečnosti ten přesný význam, jak si to volič domýšlí. On je primárně hlasem pro tu stranu, na jejíž kandidátce je ten příslušný kandidát umístěn. Představme si tedy situaci, použiji jako příklad naši stranu, že volič chce volit ODS, ale kromě toho vidí na jiné kandidátce třeba tamhle kolegu Canova, když mi odpustí, že si ho beru do úst, a dá mu tedy křížek. Ale on nechce volit, jak se to jmenuje... Starosty pro Liberecký kraj. On chce volit Canova a chce volit ODS.

Jenže ten hlas pro Canova je pro ty starosty. Jedině pokud ovšem by pak pan senátor Canov, jako kandidát náš modelový, ještě jednou mu děkuji za tomu úlohu modelky, teprve když získá více než 10 % nad průměrem hlasů těch kandidátů jeho kandidátky, tak teprve tehdy tento hlas ho vynese do popředí. A měl by mu tedy umožnit, aby byl zvolen. To znamená, že za určitých okolností to tak funguje, ale v naprosté většině případů nikoliv. Jak se taková situace dá vyřešit? Několika způsoby. Za prvé zrušit panošování. Jestli to tedy neplní přesně tu funkci, tak bysme možná neměli pokračovat v takovém „podvádění voličů“, že je necháme, aby si hráli, a ve skutečnosti dělají svými preferenčními hlasy něco jiného, než si myslí. Můžeme zrušit možnost volit stranu. Čili můžeme nechat jenom volby jednotlivcům. Kdo by chtěl volit celou kandidátku jedné strany by zakroužkoval všechny, tedy zakřížkoval, tam jsou to křížky. To taky je řešení. My jsme se rozhodli, s panem kolegou Štěpánkem, a získali jsme k tomu těch dalších 12 spolunavrhovatelů, že se spíš pokusíme naplnit to, co volič od té volby očekává. To znamená, že dá-li preferenční hlas některému kandidátovi, je to hlas pro něj a výhradně pro něj. A tak bude také vyhodnocen. To umožňuje systém, který tedy v tom návrhu předkládáme.

Co to tedy znamená? Volič dostane volební lístky, tak jak je zvyklý, a označí je způsobem, jak je zvyklý. Buď dá stranu, nebo dá jednotlivce, třeba všechny jednotlivce, nebo dá kombinaci strany i jednotlivců. V našem systému zpracování takového volebního lístku pak dojde k tomu, že hlasy pro jednotlivce budou sečteny zvlášť. Nejprve počet těchto hlasů. A hlasy pro kandidátky hromadné, do toho poměrného systému, taky zvlášť. Poměr těchto skupin čili mocnosti těchto množin vytvoří poměr mandátů, které budou rozděleny tu jedním, většinovým způsobem, a tu poměrným systémem. Já jsem vytvořil takový model 3 variant, čistě jenom orientační, jak by to mohlo vypadat. Jestli najdete tenhle ten papír, který vám byl rozšířen do lavic, tak se, prosím, podívejte. Ten první příklad je... Tedy nejdřív uvedu okolnosti. Máme tady obec, 20 tisíc obyvatel. Předpokládám 100 % účast ve volbách. A volí 20 zastupitelů. Čili to je ta hlavička. První příklad je, že 15 tisíc voličů dá hlas straně. Čili do toho poměrného systému. 5 tisíc voličů dá hlasy jmenovité. Zase je to ilustrativní, čistě modelové. Znamená to v daném případě, že rozdělil ty své hlasy všem kandidátům. Čili nedal žádný poměrný hlas. V tom případě do toho většinového systému půjde 100 tisíc hlasů pro jednotlivé kandidáty a 300 tisíc hlasů pro strany. Poměr je tedy 1:3. A to u toho dvacetičlenného zastupitelstva znamená, že 5 mandátů bude rozděleno ve většinovém sčítání a 15 mandátů v tom poměrném. Tady potom, to nebudu už předčítat, jsou další možnosti, kde vytvoříme poměr 1:9 a 1:19. Čistě podle toho, jak se hypoteticky mohou ty hlasy v těch volbách rozdělit. Ta ilustrace podle mého názoru nám říká jednu podstatnou věc, že nehrozí nebezpečí, že by se tento systém zvrhl v čistě většinové, protože podle toho, jaké máme zkušenosti z toho, jak se voliči chovají, tak většinou dávají přednost těm stranickým hlasům. A jenom v menšině těm jmenným hlasům. Čili dá se očekávat, že nebudu nikoli rozdělováno větší množství mandátů tím většinovým způsobem, ale bude to spíš jmenným způsobem.