Kolik lidí ještě musí zemřít, než bude systém zdravotních úhrad ze strany pojišťoven fungovat správně? Nemůžeme čekat! Umírají dospělí i děti, a to v mnoha případech kvůli laxnímu přístupu zdravotních pojišťoven a především Státního ústavu pro kontrolu léčiv, které brání v platbě léčby těchto osob.

Pokládám za naprosto nepřípustné, aby ve chvíli, kdy existuje možnost zachránit lidský život a dostupná medikace nebo zákroky, této možnosti nebylo možné využít! A stejně tak považuji za nehoráznost, aby rodiče vážně nemocných dětí a často i sami například onkologičtí pacienti museli potupně organizovat sbírky na záchranu vlastních životů!

Všichni si platíme zdravotní pojištění a očekáváme, že ve chvíli, kdy to budeme potřebovat, získáme potřebnou léčbu. Vůbec si nedokážu představit a především nikomu nepřeji zažívat pocity rodičů, kteří zoufale bojují o to, aby pojišťovna dala jejich dítěti alespoň naději na další život. Tohle musí skončit!

Ministerstvo zdravotnictví o podobných případech ví řadu let. Řadu let slibuje změny, které by problém vyřešily, ty ale nepřicházejí. Také proto jsme podali stížnost k Ústavnímu soudu – a věříme, že tento podnět konečně pomůže ministerstvo i pojišťovny pořádně rozhýbat.

Není přece dále možné, aby byla lidem potřebná pomoc zamítnuta, případně byla schválena až na základě učiněné sbírky nebo opakované medializace konkrétního příběhu, kdy už se jí pacient ani nedožije, nebo je na jeho léčbu pozdě! Vím, že není možné, aby pojišťovny hradily vše, nicméně přístup musí být férový a lidé nesmějí umírat zbytečně.