Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já se periodicky budu k tomuto pultíku vracet vždycky, když půjde o tuto problematiku, protože jsem před pár lety podlehl naivitě ve víře, že Rekonstrukce státu to myslí vážně a podepsal jsem to. Dneska už bych to neudělal, přiznávám.

O co jde? Jde o jedno obrovské pokrytectví, které si tady vedeme celou tu dobu v souvislosti se zveřejňováním smluv. Když si přečtete ta zdůvodnění, tak kontrolujeme veřejné prostředky. Proti tomu nikdo nic nemá, veřejné prostředky mají být pod veřejnou kontrolou, soukromé pod soukromou kontrolou. A teď je ta třetí velká kapitola – veřejné prostředky pod soukromou kontrolou. A už to tady říkal pan kolega Malý. Nepochopíte, proč dva stejně velké špitály, z nichž jeden běží v autonomním režimu, to není ani soukromý režim, to je režim zvýšené autonomie, a vlastnictví budov, proč s veškerými prostředky může nakládat volně, ačkoli pocházejí z veřejného zdravotního pojištění. A proč my se zabýváme všemi těmi pravidly, která umíme, nemáme s nimi problém. Dokonce jsme si na ně zvykli. Dokonce jsme na ně pyšní.

Nebýt toho, že přijde kolize s obchodními pravidly a všichni ředitelé jsou samozřejmě v problému, každý má založenou složku od nejmenovaných firem, které lze i vyjmenovat, které když uveřejníte cenu, tak budete v problému a nastane soudní řízení. A ministerstvo, upřímně řečeno, čeká, jak to dopadne, jak se posoudíme. Tak my, co už to máme za pár, tak jsme z toho venku a budeme to radostně pozorovat. Např. já od 1. července. Jsem rád, že jsem z toho venku, ty ostatní lituji. Protože ani jedna, ani z předvčerejška, nám nepřinesla jasno, ani únorový seminář, kam jsme pozvali zástupce správního soudu a těch, co jsou znalí obchodního práva, nám po 4,5 hodinách nebyli schopni nám říct závěr než ten, že se uvidí a neměli bychom zveřejňovat.

Já bych si to zapamatoval všechno, protože to bylo nesmírně složité. Tak jsem si laicky udělal takovou říkanku – všechno řádně zveřejníme, zároveň to začerníme a legislativní terno bude zveřejněné černo. Toto kupodivu budí úsměv. A nikomu to nedělá problém, protože z hlediska práva je to správně. Teď jde o to, co jsme vlastně zveřejnili. A my zase si hrajeme tu hru dál. Budvar si vysvětluji jako výjimku tím, že pivo přichází přímo do krve, ať už ta voda, nebo ten alkohol. Čili tam je určitá vazba na zdraví, ale zdravotnictví nese pořád podezírání, že tam něco pytlíkujeme, protože je tam pamětné vyjádření o černé díře. Kéž by to tak bylo, kdybychom ji dávno měli, já bych si tam chodil těžit. Ona je to spousta černých štěrbin, víte. A ty štěrbiny si sami často způsobujeme.

Ale jak vypadá obchodní politika firem? Já jsem si dost dlouho myslel, že my jsme tady na tom s léky nějak špatně, že nám je dávají za vyšší ceny, podezírali jsme různé firmy. Než jsme to pojali v europrostoru – a třeba pan profesor Winfar Haupten(?) z Nizozemska, který sleduje ty relace alespoň v oblasti léků, které já musím sledovat a které jsou za nemalé ceny, s hrůzou zjistil, že náklady na léky, třeba onkologické, v Nizozemsku jsou 2,5krát vyšší než náklady v České republice, a třeba potom zase v Moldávii jsou nižší než v České republice. Problém je jiný, že v Moldávii nejsou peníze ani na ty nízké ceny. Čili tam třeba ty věci ani nejsou.

Takže my jediné, co si ekonomicky vykoledujeme, je zvýšení cen. A z titulu řádného hospodáře, nebo jakéhosi bazálního konzervativního pohledu se nám příčí nakupovat věci dráž, než je nutno. Ty firmy samozřejmě toto všechno vědí. Česká republika není světovým hybatelem, takže oni si kvůli drobné České republice nebudeme – všechny jsou nadnárodní, my nemáme žádné vlastní farma firmy, abychom je vlastenecky zainteresovali, takže oni se v tom chovají podle vlastní politiky. Buď si toho nevšímají, nebo omezí dodávky, nebo je přesunou jinam, prostě začnou dělat změny, které my ani nestačíme sledovat.

Můžete hovořit o Asociaci inovativních farma firem, což je asi nějakých 30 – 35 firem, ve skutečnosti samozřejmě, protože mají své centrály různě po světě, tak nejsou asociovány ve světě, naopak jsou to konkurenti. To by bylo jako asociace firem vyrábějících automobily ve světě. Ty jsou předmětem hluboké konkurence. A ty se buď chovají tak, že říkají, pozor, pozor, nebo my budeme tolerantní. Nebo udělejte si takový svůj malý registřík na ministerstvu, který není ani právně podložen, a tam to hlaste. Anebo se chovejte tak, že některé firmy na vás podají žaloby, některé je na vás nepodají, a v tom systému se to nějak ustálí a bude vyvíjet.

Já jenom říkám, že na rozdíl od soukromých institucí, které využívají veřejné prostředky, my míváme tak od 8 do 11 kontrol ročně ve velkých špitálech. A to pořádných. Nejen na dotační prostředky, ale všech druhů, takže jsme pod permanentní kontrolou. A kdo nás chce kontrolovat, tak ať nás kontroluje. Mašinerie už je zavedena na to, že skutečně jsme schopni, nebo nejsme schopni, ale děláme to, všechny smlouvy uveřejnit. Ale jenom říkám, že jsme se dostali mezi dva mlýnské kameny. A pak nás – a teď nemluvím za senátory, ale za poslední etapu ředitelování – nás v tom ten národ a zákonodárci tak hezky nechávají a řekne, poraďte si.

Dopadnout to může dvěma způsoby, že občas začnou nějaké experimentální žaloby. Zejména že dojde k navyšování prostředků. A mám pocit, že ti mladí kolegové, ať už byli z těch dřívějších „vévéček“ nebo z Rekonstrukcí, nebo teď z Pirátů, by napřed mohli projít 10 – 20 let. Já bych je tam zuřivě chtěl navrhovat, a proto také odcházím, do exekutivních funkcí a pak si to vyzkoušet tady tohle „cirkusárium“.

Myslím si, že veřejné prostředky pod veřejnou kontrolou, ale potom, prosím vás, pro všechny. Potom i dolar, který je v soukromé instituci, nechť je kontrolován. A nikoliv veřejné prostředky veřejných institucí a 30 – 40 % z těch 600 miliard plave úplně jinde bez kontroly, a my tady hrajeme hru na kontroly čehosi.

A to jsem mluvil za oblast zdravotnictví. Těm jiným nerozumím. Vůbec nerozumím problematice ČEZu, a je to asi v pořádku. Jinak všichni asi vzdáme hold svaté Kláře, z níž pochází to slovo „klarifikace“, tedy projasňování, objasňování. Tak projasňujme, objasňujme. A není bez zajímavosti, že Jan Pavel VI. prohlásil Kláru za patronku České televize. Takže by bylo dobře, kdyby se o tom hovořilo a klarifikovali jsme veřejně, abychom věděli, co klarifikujeme. Aby to nebylo politikum. Protože v tomto smyslu děláme mezinárodní politiku, děláme obchodní politiku s ekonomickými dopady. To nejsou hry na to, kdo je čestnější a kdo není. Děkuji.