Děkuji za slovo. Projednáváme evropský tisk o právním státu. Podívejme se sami na sebe. V předsálí se živě baví, senátoři odcházejí, ostatní sledují své mobilní telefony a počítače. Mám pocit, že není úplně takový zájem, za chvíli, až přijdeme k hlasování, tu zprávu odmávneme, jako odmávneme každý tisk, který přijde a má přídomek evropský. Zpráva obsahuje spoustu cizích slov, jako transparentnost, pluralita. V Senátu zavládla nuda, na rozdíl od toho předchozího bodu.

Mám úplně jiný pohled než moji předřečníci. Právní stát totiž patří k pojmu, které vyslovujeme se zvláštní úctou, skláníme se před nimi. Vede nás k tomu důstojnost, vznešenost pramenící z jejího obsahu. Zákonnost, právní jistota, dělba moci, ochrana základních práv, to jsou věci, se kterými si my všichni právní stát spojujeme. Právní stát je opakem bezpráví. Naše ústava prohlašuje ČR za demokratický stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Každý z vás, všichni, jak se tak na vás dívám, se k právnímu státu hlásíte a podporujete ho.

Navzdory tomu nemůžeme, já si myslím, já nemůžu přijmout způsob, jakým si v posledních letech struktury EU navykly zacházet s právním státem, jak si navykly pojímat koncept právního státu, zejména ve vztahu k členským státům. V jejich pojetí se totiž zaklínadlo právního státu nástrojem mocenského boje a nátlaku na jednotlivé členské státy. Záminkou pro to, aby se vměšovali do našich vnitřních záležitostí, pákou pro faktické rozšiřování kompetencí EU. Zpráva, kterou dnes právě projednáváme, je typickým příkladem toho vměšování, je klasickým příkladem, ukázkou tohoto postupu. Dospěli jsme totiž do paradoxní situace. Namísto abychom kritizovali EU pro její zbyrokratizování, pro její nabubřelé chování a zvětšování počtu evropských institucí, namísto toho, abychom kritizovali jejich demokratický deficit, administrativní aparát EU se cítí být kompetentní přezkušovat jednotlivé členské státy z demokracie a právního státu ústavy jednotlivých členských států, a to včetně přezkušování a úkolování volených zákonodárců. Jejich požadavek, aby jedna či druhá komora parlamentu přijala etický kodex, je podle mého naprosto za hranou. Jako kdyby samotné přijetí etického kodexu někdy někam přineslo víc etiky. Není to tak. Je to jenom formální splnění nějakého úkolu. Udivuje mě, že se tomu nepostaví více senátorů. Jsem moc ráda, že náš ÚPV řekl, že není třeba, aby Senát etický kodex přijímal.

Poučují nás, kárají nás, úkolují nás. Zpráva, kterou projednáváme, možná má co říci k našim justičním systémům, ale opravdu ví, jak to u nás v justici funguje? Vždyť jsme tady slyšeli, jak ta zpráva, jak její příprava probíhala. Online debaty s vrcholnými představiteli. Dívám se do řad senátorů, řada z vás má s justicí a s právním státem praktické zkušenosti. Skutečně ty výtky, které ta zpráva přináší, skutečně jsou těmi problémy, které v praxi máme? Mám za sebou 35letou praxi a řeknu vám, že si to nemyslím. Opravdu si tohle necháme líbit? Necháme najmenované komisaře a nikým nevolené úředníky v Bruselu, aby se opájeli tím pocitem nadřazenosti vůči nám, národním zákonodárcům, naší vládě, našim soudcům, našim voličům?