Vážený pane ministře, pane předsedo Senátu, dámy a pánové,

první věc, kterou chci říci, je poděkování tomuto ctihodnému sboru, protože ten návrh novely zákona projednáváme čtvrtou hodinu, myslím, že už to budou za chvilku čtyři hodiny, a ta atmosféra v naší komoře, si myslím, že je atmosférou důstojnou pro to, jak se takto závažná norma má projednávat. Vyžaduje svůj čas, vyžaduje odlišné pohledy a postoje. Ale umíme si je říci způsobem, který jednak navenek vyšle signál o tom, že jsme si vědomi vážnosti toho, co projednáváme, že jsme si dobře rozmysleli své postoje, že je umíme zargumentovat a že nezneužíváme ty, o kterých jednáme. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny. Myslím, že nikdo z nás neměl sílu těch pět dnů a pět nocí soustavně sledovat každé slovo, které tam zaznělo. Ale průběžným sledováním jsem si odnesla ten pocit, že tam vlastně ani o to, přesvědčit naše důchodce, že přestože jim nepřidáme tolik, kolik bychom si přáli, tak přestože jejich stav zlepšujeme, tak tato nota tam vůbec nezaznívala.

Naopak. Vytvářel se dojem třískání, bych tomu řekla, politických bodů. A mně to připadá naprosto nejodpornější věc, kterou můžeme dělat, jestliže si vezmeme jako někoho, kdo je skutečně zranitelnou skupinou, o tom se nemusíme přesvědčovat, kdo se může snadno dát manipulovat. Tím nechci říci, že ti lidé nepřemýšlejí, protože i já sama bych měla říci hned v úvodu, že jsem ve střetu zájmů, ale budu hlasovat pro tento zákon, tak to asi nebude tak zlé. Takže tím nechci říci, že jsou snadno manipulovatelní, ale přeci jen je pro ně možná, pro část našich seniorů, obtížnější sledovat veškeré dění, shromažďovat veškeré informace.

A v tu chvíli zahrávat si s tím, že budeme hrát na notu, že vlastně to, co jsem slyšela z Poslanecké sněmovny, že je okrádáme, že si je bereme jako první na paškál, to přeci není pravda. Podívejme se, prosím, na to, jaká je reálná situace. Možná mnozí z vás, vážení kolegové, byli tady na semináři, který byl uspořádán před 14 dny. Podílelo se na něm i MPSV. Mluvila zde k nám bývalá předsedkyně klubu KDU-ČSL Šárka Jelínková, která je nyní náměstkyní na MPSV, a odpovídali nám tu na otázky, které jsme kladli. Byla to pro mě velmi užitečná debata.

Dostali jsme také na vyžádání, myslím, že pan předseda Vystrčil si vyžádal během tohoto semináře řadu podkladů, doplňujících informací, a dostali jsme je. Jedna z těch informací je tabulka, kterou jste pravděpodobně všichni měli nebo máte k dispozici. Ta ukazuje vývoj výše průměrných důchodů a jejich srovnání s průměrnou mzdou. Aniž bych to chtěla jakkoli politicky zasadit do politického rámce, tak z té tabulky jednoznačně vyplývá, když se podíváme do roku 2013, kdy končila vláda ODS, tak vývoj průměrného důchodu a srovnání s průměrnou mzdou byl takový, že byl na 44 % versus průměrná mzda.

Když se dívám na další roky, od roku 2013 až do roku 2019, tak poměr šel dolů. To znamená, že reálně důchodci tratili oproti průměrným mzdám. Šel dokonce až na 39 %. Ze 44 na 39 %. V roce 2020 je 40 a s nástupem současné vlády důchodci dostali přidáno 4000 Kč. Proč o tom nemluvíme? Proč jim nevléváme naději do života tím, že řekneme: „My víme, že jste zranitelní, víme, že jste skupina, která to nemá úplně jednoduché, že pro část z vás si přivydělat možné už není.“ Ale zároveň vyzvednout tu snahu, že na ně nikdo nezapomíná, že jsme si vědomi toho, že je třeba přihlédnout k jejich životní situaci. A jestliže za rok a čtvrt nebo rok a tři měsíce této vlády důchody narostly o 4000 Kč, tak je to zhruba o 30 % oproti stavu, než když se vláda ujímala svého mandátu.